U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci
žalobkyně Karlovarské minerální vody, a. s., se sídlem v Karlových Varech,
Horova 3, identifikační číslo osoby 14706725, zastoupené JUDr. Hanou
Heroldovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, proti
žalovanému dTest, o.p.s., se sídlem v Praze 10, Černomořská 419/10,
identifikační číslo osoby 45770760, zastoupené JUDr. Martinem Sochorem,
advokátem, se sídlem v Praze 7, Veletržní 926/10, o ochranu dobré pověsti
právnické osoby a ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 15 Cm 23/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 11. září 2013, č. j. 3 Cmo 49/2013-269, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů
dovolacího řízení 1.800,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí,
k rukám zástupce žalovaného.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. října 2012, č. j. 15 Cm 23/2010-205,
uložil žalovanému povinnost uveřejnit do sedmi dnů od právní moci rozsudku, na
úvodní straně internetových stránek žalovaného na adrese www.dtest.cz a na
třetí straně nejbližšího následujícího vydání měsíčníku „TEST“ článek s
nadpisem „Omluva k článku Opravdu víte, co pijete?, TEST vydání 10/2009“,
provedený velkými tiskacími písmeny v černé barvě, tučným řezem písma typu
Times New Roman o velikosti 45 bodů, a následujícím textem v černé barvě typu
písma Times New Roman o velikosti 9 bodů: „Občanské sdružení spotřebitelů TEST,
vydavatel spotřebitelského měsíčníku TEST, v němž byl v říjnu 2009 publikován
článek s názvem „Opravdu víte, co pijete?“ se omlouvá společnosti Karlovarské
minerální vody, a.s., za uvedení obsahu sodíku u balené vody Aquila Aqualinea
symbolem plném černého trojúhelníku, označujícího vyšší hodnotu, když naměřená
hodnota 19,73 mg/l je pod maximální hranicí 20 mg/l.“ s tím, že je povinen v
závěru textu omluvy uvést, kdo byl autorem či autory článku. Žalovanému uložil
povinnost ponechat omluvu na internetových stránkách žalovaného www.dtest.cz po
dobu 30 dnů od uveřejnění (bod I. výroku). Žalobu o uložení povinnosti
žalovanému zveřejnit omluvu ve formátu uvedeném ve výroku I. znění: „Omlouváme
se za zveřejnění nepravdivých a zavádějících informací o pramenité vodě Aquila
Aqualinea, o tom, že Aquila Aqualinea obsahuje vysoké množství sodíku a dvě
nedovolené cizorodé organické látky – benzo(ghi)perylen a chloroform. Omlouváme
se za spekulativní a nepravdivé tvrzení o tom, že benzo(ghi)perylen se uvolňuje
nebo může uvolňovat z obalového materiálu PET. Údaje uvedené v článku pocházejí
z protokolů o výsledku laboratorních zkoušek Státního zdravotního ústavu a
nejsou úplné. Podle podmínek tohoto ústavu však smí být protokol reprodukován
pouze celý, jeho části pouze s písemným souhlasem vedoucího laboratoře.“,
zamítl (bod II. výroku). Dále přiznal žalobkyni oprávnění uveřejnit na náklady
žalovaného znění omluvy uvedené ve výroku I. v pořadu České televize Černé ovce
(bod III. výroku) a nepřiznal žalobkyni oprávnění uveřejnit na náklady
žalovaného znění omluvy v tisku, v denících vyjmenovaných v tomto výroku (bod
IV. výroku). Současně žalovanému uložil povinnost zdržet se šíření článku
označeného názvem „Opravdu víte, co pijete“ v elektronické podobě obsahující
tvrzení o vodě žalobkyně Aquila Aqualinea v rozsahu použití černého plného
trojúhelníku jako symbolu zvýšeného obsahu sodíku ve vodě Aquila Aqualinea,
tvrzení, že Aquila Aqualinea porušila požadavek na nepřítomnost cizorodých
organických látek benzo(ghi)perylen, tvrzení, že nález chloroformu může svědčit
o nedodržení správné výrobní praxe (bod V. výroku).
Dále zamítl žalobu o
uložení povinnosti žalovaného zdržet se šíření článku označeného názvem
„Opravdu víte, co pijete?“ v elektronické podobě pokud jde o tvrzení o vodě
žalobkyně Aquila Aqualinea v rozsahu použití červeného zvýraznění hodnoty
trihalomethanů a chloroformu ve vodě Aquila Aqualinea, tvrzení, že nelze
vyloučit kontaminaci v souvislosti se zjištěním benzo(ghi)perylenu, tvrzení, že
odborníci za zdroj kontaminace označili lahve, pokud jsou vyráběny z
recyklovaného materiálu PET a tvrzení, že může docházet k nepovolené úpravě
výrobku Aquila – odželeznění a šíření článku označeného názvem „Opravdu víte,
co pijete?“ v tištěné podobě (bod VI. výroku). Žalobkyni nepřiznal oprávnění
uveřejnit na náklady žalovaného plné znění rozsudku jedenkrát v jednom
celostátním deníku (bod VII. výroku). Konečně rozhodl o náhradě nákladů řízení
(bod VIII. výroku). K odvolání obou účastníků řízení odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným
rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II., VI. a VII. potvrdil,
ve výrocích I., III. a V. jej změnil tak, že žalobu o uložení povinnosti
žalovanému uveřejnit tam uvedeným způsobem omluvu ve znění tam specifikovaném,
včetně povinnosti doplnit tam autora (autory) článku, a o uložení povinnosti
žalovanému zdržet se šíření článku „Opravdu víte, co pijete?“ v elektronické
podobě v rozsahu tam vymezeném, zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů
řízení před soudy obou stupňů. Proti rozsudku odvolacího soudu, do všech jeho výroků, podala žalobkyně
dovolání s tím, že má za to, že v dovolání uvedené právní otázky, k nimž se
odvolací soud ve svém rozhodnutí vyjádřil, musí být v posuzované věci řešeny
jinak, mimo jiné i proto, že odvolací soud se odchýlil od dříve publikovaných
právních názorů Nejvyššího soudu, které by bylo nutné na posuzovanou věc
aplikovat. Žalovaný se k dovolání žalobkyně vyjádřil tak, že je považuje za nepřípustné a
rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony. Podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 2, 3) o. s. ř. dovolací soud
dovolání odmítl, neboť má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž se odvolací
řízení končí, upravuje § 237 a § 238 o. s. ř., náležitosti dovolání pak § 241a
o. s. ř. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. může být dovolacím důvodem jen nesprávné právní
posouzení věci. K náležitostem dovolání patří mj. i vymezení důvodu dovolání (§
241a odst. 3 o. s. ř.), tj. z dovolání musí vyplývat, které otázky hmotného či
procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, vyřešil odvolací soud
chybně, a proč tyto závěry považuje dovolatel za nesprávné. Dovolatel musí (§
241a odst. 2 o. s. ř.) rovněž uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné. Dle ustanovení § 237 o. s. ř.
pak platí, že není-li stanoveno jinak, je
dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se
odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí
dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této
věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek
považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace
textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Tomuto požadavku přitom
dovolatelka nedostála. Dovolatelka však v dovolání neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání. Pouze uvedla, že se odvolací soud při řešení v dovolání
uvedených otázek mimo jiné odchýlil od dříve publikovaných právních názorů
Nejvyššího soudu, že vymezené otázky řešil v rozporu s judikaturou Nejvyššího
soudu. K projednání dovolání však musí být zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené
rozhodovací praxe se odvolací soud ve svém rozhodnutí odchýlil. Žádost dovolatelky, podle níž musí být vymezené právní otázky, ke kterým se
odvolací soud vyjádřil, v posuzované věci řešeny jinak, významově neodpovídá
(ve smyslu § 237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve)
vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. shodně
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo
1172/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka
má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve
smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého
řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky)
dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29
Cdo 2488/2013). Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním,
které může dovolatelka doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací
lhůty (§ 241b odst. 3 věta první, § 243b o. s. ř.). Protože tak dovolatelka
neučinila a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací
soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, § 243f odst. 2 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř). Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.