23 Cdo 915/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška, ve věci žalobce Severochema, družstvo pro chemickou výrobu, se sídlem v Liberci, Vilová č. 333/2, PSČ 461 71, IČO 00029220, zastoupeného JUDr. Lenkou Zrnovskou, advokátkou se sídlem v Liberci, Revoluční č. 66, proti žalovanému Ing. V. K., zastoupenému JUDr. Bohumírem Janečkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Dvořákova č. 937/26, o zaplacení 235.380,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soud ve Frýdku – Místku pod. sp. zn. 11 C 222/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. dubna 2009, č. j. 15 Co 382/2008-191, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. dubna 2009, č. j. 15 Co 382/2008-191, ve smyslu ust. § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnul odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 6. prosince 2005, č. j. 11C 222/2000 – 17, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částka 235.380,-Kč s příslušenstvím. Odvolání žalovaného nemělo náležitosti uvedené v § 205 odst. 1 o. s. ř. a žalovaný ve stanovené lhůtě na výzvu soudu neodstranil vady podání.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém namítá, že měl vážné zdravotní problémy a nebyl ve stanovené lhůtě schopný odstranit vady odvolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaný, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku 235.380,-Kč s příslušenstvím, nýbrž o odmítnutí odvolání ve smyslu ust. § 211 a 43 odst. 2 o. s. ř. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení § 239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalobce není přípustné podle § 237 o. s. ř. ani podle § 239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci, který měl v dovolacím řízení plný úspěch a který by tak měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. § 142 odst. 1 o. s. ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu