23 Cdo 964/2012

23 Cdo 964/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní

věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Lenkou Lamprechtovou, advokátkou se

sídlem Praha 6, N. A. Někrasova 650/4, proti žalovanému J. B. zastoupenému

JUDr. Miroslavem Juračkou, advokátem se sídlem Liberec 1, Dr. E. Beneše 4/12, o

zaplacení 226 525 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod

sp. zn. 29 C 290/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí

nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 9. listopadu 2011, č.j. 30Co185/2011-378,

I. Řízení o „dovolání“ proti výroku III. rozsudku Okresního soudu v Liberci

ze dne 21. prosince 2010, č.j. 29 C 290/2008-347, se zastavuje.

II. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 9.

listopadu 2011, č.j. 30 Co 185/2011-378, se zrušuje v části výroku I. ohledně

částky 226 525 Kč s příslušenstvím a věc se v tomto rozsahu vrací uvedenému

soudu k dalšímu řízení.

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 21. prosince 2010, č.j. 29 C

290/2008-347, výrokem I. zastavil řízení o žalobě na zaplacení částky 215 479

Kč s příslušenstvím a částky 226 525 Kč s příslušenstvím co do částky 14 879 Kč

s příslušenstvím; výrokem II. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 200 600

Kč s příslušenstvím a částku 226 525 Kč s příslušenstvím společně s úroky z

prodlení specifikovanými v tomto výroku u jednotlivých částek; výrokem III. uložil žalobci zaplatit žalovanému částku 44 022 Kč; výrokem IV. zamítl

vzájemný návrh žalovaného co do částky 372 811 Kč, kterým se žalovaný po

žalobci domáhal 416 833 Kč; výrokem V. zastavil řízení o vzájemném návrhu

žalovaného co do částky 23 629 Kč; výrokem VI. rozhodl o povinnosti žalovaného

zaplatit žalobci náklady řízení. Podle zjištění soudu prvního stupně, uzavřeli účastníci dne 17.12.2006 smlouvu

o dílo č. 054/06, jejímž předmětem byla rekonstrukce rodinného domu dle

rozpočtu, který byl přílohou smlouvy, jako její nedílná součást. Tento rozpočet

byl položkový, byl označen jako Rekonstrukce kovárny, 1. patro, za cenu 1 463

344 Kč bez DPH a obsahoval podrobnou specifikaci prací, které měly být

provedeny a rovněž podrobnou specifikaci materiálu, které měly být použity. Soud prvního stupně neuznal námitku žalovaného, že položkový rozpočet byl pro

něj jako pro laika nepřehledný a nesrozumitelný, když žalovaný předmětný

položkový rozpočet odsouhlasil podpisem. Pokud by se jevil rozpočet žalovanému

jako nesrozumitelný, bylo na něm, aby si k odbornému posouzení přizval svého

specialistu. Soud prvního stupně při posouzení této námitky přihlédl i k tomu,

že znalec Ing. Roman Hudeček položkový rozpočet i zjišťovací protokoly o

provedených pracích a odsouhlasených cenách, označil za dostatečně přehledné

pro účely zjištění, jaké práce měly být provedeny, v jakém množství a za jakou

cenu. Z uvedených skutkových zjištění učinil soud prvního stupně závěr, že předmětná

smlouva o dílo uzavřená podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen

„obch. zák.“), která byla doplněna Dodatkem č. 1 a zjišťovacími protokoly, byla

sjednána platně. Soud prvního stupně uvedl, že předmět posuzované smlouvy o

dílo byl vymezen zcela určitě s ohledem na položkový rozpočet, který byl

nedílnou součástí smlouvy. Tak jako byl předmět smlouvy postupně upravován

dodatkem ke smlouvě ve spojení se zjišťovacími protokoly (odsouhlasenými

žalovaným, jako objednatelem, jeho vlastnoručním podpisem), byla postupně

specifikována i cena díla. Pokud nebyl podepsán jen jeden zjišťovací protokol z

21.1.2008, týkající se čističky odpadních vod, pak ohledně této části díla

účastníci dospěli poté ke smírnému vyřešení sporu. Soud prvního stupně nedal za

pravdu tvrzení žalovaného, že cena díla byla sjednána fixní cenou, neboť z čl. III. odst. 2 smlouvy vyplývalo, že strany počítaly s tím, že rozsah díla se

může měnit a s ním se může měnit i cena. Žalovaný všechny faktury navazující na

zjišťovací protokoly vždy zaplatil, kromě faktury č.

znějící na částku 206 283

Kč (posléze žalovaná částka 200 600 Kč), z čehož soud prvního stupně dovodil,

že by mohla být tato skutečnost vykládána jako uznání závazku ve smyslu § 323

odst. 2 ve spojení s § 407 odst. 3 obch. zák. Soud prvního stupně odmítl

námitku manželky žalovaného, že smlouva o dílo je relativně neplatná. Soud tuto

námitku hodnotil jako šikanózní a účelovou, a to zejména s ohledem na

skutečnost, že manželka žalovaného o probíhající rekonstrukci věděla a

minimálně konkludentně s ní projevila souhlas. Za nedůvodnou shledal i námitku

žalovaného, že dílo nebylo řádně předáno, neboť tato námitka je v rozporu s

obsahem protokolu o předání a převzetí díla ze dne 30.10.2007 a za nepřípadný

považoval v této souvislosti i odkaz na obchodní zvyklosti ohledně předání

dokumentace, neboť tato námitka byla v rozporu s obsahem smlouvy, ve které se

žalobce k dodání jakékoliv dokumentace nezavázal. Nedůvodnou shledal soud

prvního stupně i námitku, že žalobce nesplnil svoji povinnost vyplývající z §

547 obch. zák., neboť žalobce a žalovaný se na všech změnách rozsahu a ceny

díla dohodli a svou dohodu zachytili v zjišťovacích protokolech. Z uvedených

důvodů bylo žalobci vyhověno ohledně požadovaného doplatku ceny díla ve výši

200 600 Kč. Při posuzování části žaloby, týkající uplatněného nároku na zaplacení

kapitalizované smluvní pokuty za prodlení žalovaného se zaplacením předepsaných

dílčích plateb na základě konkrétních faktur a splatnosti jednotlivých splátek,

soud prvního stupně vyšel z ujednání účastníků, kteří si ve smlouvě sjednali

smluvní pokutu ve výši 0,05 % z ceny díla za každý den prodlení. U prvních dvou

neuhrazených faktur vzal soud za základ výpočtu smluvní pokuty cenu díla, která

byla sjednána ve smlouvě o dílo na částku 1 463 344 Kč, a u následujících čtyř

faktur vyšel soud z ceny díla, která byla součtem ceny ze smlouvy původně

vycházející a z ceny dohodnuté v dodatku smlouvy, tedy ve výši 1 914 192 Kč. S

ohledem na délku prodlení pak dospěl k závěru, že požadavek žalobce na

zaplacení smluvní pokuty celkem ve výši 226 525 Kč je důvodný. Uvedl, že

žalovaný ostatně ani tvrzení žalobce ohledně prodlení se zaplacením díla nijak

nerozporoval. Při rozhodování o vzájemném návrhu žalovaného vyšel soud prvního stupně z

návrhu, jímž žalovaný požadoval po žalobci zaplacení smluvní pokuty za prodlení

s předáním díla ve výši 117 376 Kč, dále částky 254 632 Kč, jakožto rozdíl mezi

tím, co skutečně zaplatil (2 203 646 Kč) a částkou, k jejímuž zaplacení se

zavázal (1 949 014 Kč), a částky 68 454 Kč jako slevy z ceny díla za vadně

provedené podlahy, tedy celkem ve výši 440 462 Kč, kterou následně omezil na

částku 416 833 Kč. Soud prvního stupně proto co do rozdílu ve výši 23 629 Kč

řízení v této části zastavil. Z částky 416 833 Kč přiznal soud žalovanému pouze

odůvodněnou částku 44 022 Kč, představující prokázanou výši smluvní pokuty,

kterou je žalobce povinen žalovanému uhradit za prodlení žalobce s dodáním díla

za 45 dnů (za období od 14.9.2007 do 29.10.2007).

Vzájemný návrh žalovaného

proto ve zbytku, co do částky ve výši 372 811 Kč zamítl, a to z důvodu

neunesení důkazního břemene žalovaným ohledně jeho tvrzení o prodlení žalobce s

řádným předáním díla za období od 1.7.2007 do 13.9.2007, neboť toto prodlení s

dokončením díla, sjednaným na den 30.6.2007, bylo vyloučeno prodlením

žalovaného se zaplacením faktur, a dále ohledně neprokázaného tvrzení

žalovaného, že zaplatil žalobci více, než k čemu se zavázal, a též ohledně jeho

tvrzení, že mu náležela sleva za vadně provedené podlahy, když tyto byly

zhotoveny podle technického řešení v souladu se smlouvou. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 9. listopadu

2011, č.j. 30 Co 185/2011-378, výrokem I. změnil rozsudek Okresního soudu v

Liberci ze dne 21. prosince 2010, č.j. 29 C 290/2008-347, v části vyhovujícího

výroku II. ohledně zaplacení částky 226 525 Kč s příslušenstvím tak, že žalobu

v této části zamítl; v další vyhovující části výroku II. ohledně zaplacení

částky 200 600 Kč s příslušenstvím zrušil uvedený rozsudek soudu prvního stupně

v této části a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení;

výrokem II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV., pokud jím byl

zamítnut návrh na zaplacení částky 73 354 Kč a dále v tomto výroku rozsudek

soudu prvního stupně zrušil do částky 238 768,55 Kč a v tomto rozsahu vrátil

věc uvedenému okresnímu soudu k dalšímu řízení; výrokem III. zrušil rozsudek

soudu prvního stupně ve výroku VI. o nákladech řízení a v tomto rozsahu vrátil

věc uvedenému okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal odvolání žalovaného podané proti výroku II. rozsudku

soudu prvního stupně, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku

200 600 Kč s úrokem z prodlení v tomto výroku specifikovaným a zaplatit částku

226 525 Kč s úrokem z prodlení, v tomto výroku specifikovaným, a podaným proti

výroku IV., jímž byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného do výše 356 144,55 Kč,

a konečně podaným proti výroku VI. o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně posoudil předmětnou smlouvu o

dílo uzavřenou mezi účastníky jako neplatný právní úkon podle § 37 odst. 1 obč. zák., neboť dospěl k závěru, že předmět posuzované smlouvy o dílo nebyl sjednán

určitě, bylo-li ve smlouvě pouze sjednáno, že předmětem díla je rekonstrukce

rodinného domu bez bližšího určení, které prvky stavby měly být odstraněny a

nahrazeny v rámci prováděné rekonstrukce. Podle názoru odvolacího soudu není ze

smlouvy zřejmé, jaký měl být výsledek prací po sjednané rekonstrukci, přičemž

tento nedostatek neurčitosti nemůže zhojit ani připojený rozpočet. Rozpočet

sice stanoví, jaké parametry budou mít sádrokartonové příčky, omítky, vnitřní

kanalizace, vnitřní vodovody, zařizovací předměty velké a malé koupelny,

vybavení kotelny, podlahy a obklady, truhlářské rekonstrukce kuchyňské linky ve

velkém a malém bytě, skříně v koupelně, ale přesto z těchto jednotlivých

položek nelze seznat, co mělo být výsledkem činnosti zhotovitele. Tuto

neurčitost nevyjasnil podle odvolacího soudu ani Dodatek smlouvy o dílo ze dne

15.5.207, kde je předmět smlouvy vymezen ještě stručněji, je-li v něm uvedeno,

že se jedná o dohodnuté vícepráce dle rozpočtu a že podle položkového rozpočtu

se mělo jednat o realizaci půdního prostoru. Odvolací soud dále dovodil, že

neurčitost právního úkonu nelze zhojit následně podepisovanými zjišťovacími

protokoly o provedených stavebních pracích. S ohledem na závěr odvolacího soudu, že předmětná smlouva o dílo nebyla

sjednána platně, nemohly být podle následného právního závěru odvolacího soudu

sjednány platně ani smluvní pokuty, a tudíž žalobci nemohl vzniknout nárok na

zaplacení smluvní pokuty ve výši 226 525 Kč. Změnil proto v této části

vyhovující výrok soudu prvního stupně tak, že žalobu v této části zamítl. Dodal, že žalovanému rovněž nemohl vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty

uplatňovaný ve vzájemném návrhu, a proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu

prvního stupně, pokud jím byl zamítnut vzájemný návrh na žalovaného co do

částky 73 354 Kč. Ohledně napadené části výroku II. rozsudku soudu prvního stupně co do částky

200 600 Kč a ohledně napadeného výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně

ohledně částky 238 768,55 Kč odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil

z toho důvodu, že při rozhodování o těchto nárocích se soud prvního stupně

řídil nesprávným právním názorem o platnosti uzavřené smlouvy a nezabýval se

výší bezdůvodného obohacení, čímž bylo řízení zatíženo vadou, která mohla mít

za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž v odvolacím řízení nemohla

být v tomto směru zjednána náprava. Zároveň zrušil i výrok VI. o nákladech

řízení, jako závislý výrok. Žalobce podal dovolání proti části výroku I. odvolacího soudu, jíž byla změněna

vyhovující část výroku II. soudu prvního stupně ohledně zaplacení částky 226

525 Kč s příslušenstvím, týkající se uplatněné kapitalizované smluvní pokuty. Dovolání podané proti této části výroku rozsudku odvolacího soudu považuje

dovolatel za přípustné podle § 237 odst. 1 písm.

a) občanského soudního řádu

(dále jen „o. s. ř.“) a dovolává způsobilých dovolacích důvodů uvedených v §

241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat, že napadené rozhodnutí

odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a v § 241a odst. 2, písm. a) o. s. ř. s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za

následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel namítá, že odvolací soud při hodnocení určitosti smlouvy o dílo

pominul rozhodné skutečnosti, že dohodnuté dílo obsahovalo soubor oprav a

rekonstrukčních prací, jejichž výsledkem měla být změna dispozic stávající

stavby a že práce spojené s rekonstrukcí byly účastníky odsouhlaseny. Odvolací

soud však nesprávně dovodil, že nebyly sjednány konkrétní práce spojené s

rekonstrukcí, že nebylo dohodnuto, které prvky stavby měly být odstraněny a

nahrazeny v rámci prováděné rekonstrukce, a jaký měl být výsledek prací po

sjednané rekonstrukci. Dovolatel namítá, že pokud tedy odvolací soud na rozdíl

od soudu prvního stupně dospěl k jiným skutkovým závěrům, bylo namístě

podstupovat podle § 213 odst. 2 o. s. ř. a zopakovat rozhodující důkazy,

provedené soudem prvního stupně, což však odvolací soud neučinil. Důsledkem

toho bylo podle dovolatele nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu o neplatnosti

smlouvy o dílo z důvodu její neurčitosti ve sjednaném předmětu díla a v

důsledku toho i nesprávné rozhodnutí o neplatnosti sjednané smluvní pokuty,

jejíhož zaplacení se žalobce v této věci domáhá. Dovolatel má za to, že předmět smlouvy byl stanoven dostatečně určitě a to v

rozsahu, který byly smluvní strany při podpisu smlouvy schopny definovat, a

jestliže v položkovém rozpočtu, který byl nedílnou součástí smlouvy, bylo

specifikováno, co bude v domě vyměněno a co nově instalováno, tj. že v

souvislosti s rekonstrukcí prvního patra budou vyměněny podlahy, provedena

jejich tepelná izolace, rekonstruovány omítky, proběhne rekonstrukce rozvodů

vody, vnitřní kanalizace, provede se montáž topení a rekonstrukce a montáž

elektrorozvodů, atd. Předmět díla byl posléze smluvními stranami rozšířen

Dodatkem ze dne 15.5.2007, včetně položkových rozpočtů s popisem druhu a

množství prací. Podle dovolatele nesprávně odvolací soud nepřihlédl k okolnostem případu, že

při rekonstrukci je obvyklé, že zpočátku předmět díla neobsahuje zcela přesný a

detailní popis všech prací, jejichž potřeba vyjde často najevo až v průběhu

provádění díla. Trvá ale na tom, že předmět díla, jeho obsah, byl účastníkům ze

smlouvy jasný a srozumitelný, o čemž svědčí i skutečnost, že žalovaný, jako

objednatel, předmět díla v průběhu prací nijak nezpochybňoval. Dovolatel poukazuje též na nesprávný postup odvolacího soudu, který ponechal

nedotčený výrok III. soudu prvního stupně o přiznání smluvní pokuty ve výši 44

022 Kč pro žalovaného, což je v logickém rozporu s jeho závěrem o zamítnutí

nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 226 525 Kč pro neplatnost

smlouvy o dílo, když obě smluvní pokuty byly sjednány v jedné smlouvě.

Nad rámec dovolání považuje za nepřezkoumatelné rozhodnutí odvolacího soudu

obsažené ve výroku II., jímž se rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu

vzájemného návrhu žalovaného na zaplacení 238 768,55 Kč zrušuje a věc se v

tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť z obsahu

rozhodnutí nevyplývá, z jakých důvodů odvolací soud k tomuto rozhodnutí dospěl. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil v části

výroku I., jímž byla žaloba zamítnuta co do částky 226 525 Kč s příslušenstvím

a věc byla v tomto rozsahu vrácena příslušnému soudu k dalšímu řízení. Zároveň

dovolatel požaduje, aby dovolací soud zrušil i výrok III. soudu prvního stupně,

týkající se částky 44 022 Kč a v této části též vrátil věc příslušnému soudu k

dalšímu řízení. Se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon

č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé

další zákony, Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dovolání

projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před

1.1.2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání

žalobce bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupen

advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí

odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolatel v dovolání mimo jiné brojí proti výroku III. rozsudku soud prvního

stupně. Nutno připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze

napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§

236 odst. 1 o. s. ř.). Nelze jím tedy úspěšně napadnout rozhodnutí soudu

prvního stupně. Občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost

soudu pro projednání takového „dovolání“. Funkční nepříslušnost Nejvyššího

soudu k projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně je

neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Nejvyšší soud proto řízení v

části, v níž řízení touto vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997,

pod pořadovým číslem 112). Dovolací soud se dále zabýval zbývající částí dovolání žalobce, směřující proti

části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jímž byla žaloba zamítnuta co do

částky 226 525 Kč s příslušenstvím. V této části ve věci samé je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilé dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a)

a b) o. s. ř. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z

důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud

přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §

229 odst. 3 o. s.

ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek

nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení

uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. se z obsahu spisu nepodávají a žalobce ani takové vady řízení nenamítá. Dovolateli je však nutno dát za pravdu, že řízení je postiženo jinou vadou

řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v

tom, že odvolací soud, aniž zopakoval důkazy, odchýlil se od hodnocení důkazů

soudem prvního stupně. Zatímco soud prvního stupně z provedeného dokazování

učinil závěr, že předmětem smlouvy o dílo ze dne 17.12.2006 byla rekonstrukce

rodinného domu podle rozpočtu, který byl přílohou ke smlouvě a tvořil její

nedílnou součást, že tento rozpočet byl položkový, byl označen jako

Rekonstrukce kovárny, 1. patro, za cenu 1 463 344 Kč bez DPH a obsahoval

podrobnou specifikaci prací, které měly být provedeny a rovněž podrobnou

specifikaci materiálů, které měly být použity, odvolací soud zhodnotil

provedené důkazy tak, že rozpočet sice stanovil, jaké parametry budou mít

sádrokartonové příčky, omítky, vnitřní kanalizace, vnitřní vodovody, zařizovací

předměty velké a malé koupelny, vybavení kotelny, podlahy a obklady, truhlářské

rekonstrukce kuchyňské linky ve velkém a malém bytě, skříně v koupelně, ale

dovodil, že z těchto jednotlivých položek nelze seznat, co mělo být výsledkem

činnosti zhotovitele a tuto neurčitost nevyjasnil podle odvolacího soudu ani

Dodatek smlouvy o dílo ze dne 15.5.207. Z obsahu spisu skutečně nevyplývá, že by odvolací soud zopakoval rozhodující

provedené důkazy či by dokazování doplnil, byť z provedených důkazů dospěl k

jiným skutkovým zjištěním než soud prvního stupně, aniž provedl ve smyslu § 213

odst. 2 o. s. ř. opakování důkazů. Podle § 213 odst. 1 o. s. ř. sice není odvolací soud vázán skutkovým stavem,

jak jej zjistil soud prvního stupně, ale odvolací soud vždy zopakuje dosud

provedené důkazy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému

zjištění, než které učinil soud prvního stupně (§ 213 odst. 2, věta za

středníkem o. s. ř.). Ústavní soud v nálezu ze dne 3.8.2011 pod sp. zn. I. ÚS 3725/10 k hodnocení

důkazů v odvolacím řízení uvedl, že dodržení zásady přímosti je jedním z

pojmových znaků důkazního řízení. Jak ustálená judikatura (srov. například již

Sbírku soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, svazek 9, ročník

1968, strana 527, pod označením R 92/68), tak i doktrína (viz kupř. Občanský

soudní řád, komentář Díl II., L. Drápal, J. Bureš a kol., vydaný C.H. Beck,

2009, s. 1714 a násl.) interpretují ustanovení § 213 o. s. ř. v tom smyslu, že

je zásadně nepřípustné, aby odvolací soud, jestliže se chce odchýlit od

hodnocení důkazů soudem prvního stupně, tyto důkazy hodnotil jinak, aniž by je

sám opakoval. Má-li tedy odvolací soud za to, že je možné z dosud provedených důkazů dospět k

jinému skutkovému zjištění, než k jakému dospěl soud prvního stupně, musí tyto

důkazy zopakovat (srov. § 213 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud se v posuzované

věci však tímto pravidlem neřídil.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že

řízení je v dané věci postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné

rozhodnutí ve věci a je tak naplněn dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť vadou řízení je, pokud odvolací soud vycházel z jiného

skutkového zjištění než soud prvního stupně, aniž by postupoval podle

ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. a zopakoval důkazy, na nichž založil svá

zjištění soud prvního stupně, popřípadě dokazování doplnil (srov. též Občanský

soudní řád, komentář Díl II., L. Drápal, J. Bureš a kol., vydaný C.H. Beck,

2009, komentář k § 241a o. s. ř.). Dovolací soud se dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2

písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci, jimž je

ve smyslu tohoto ustanovení pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný

skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného

právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován

správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil

nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho

nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud z provedeného dokazování vyplynulo, že

účastníci si ve smlouvě sjednali jako předmět smlouvy rekonstrukci rodinného

domu podle rozpočtu, který byl přílohou smlouvy, tvořil její nedílnou součást,

a tento položkový rozpočet byl označen jako Rekonstrukce kovárny, 1. patro, za

cenu 1 463 344 Kč bez DPH a obsahoval podrobnou specifikaci prací, které měly

být provedeny a rovněž podrobnou specifikaci materiálů, které měly být použity,

tj. konkrétně provedení sádrokartonových příček, omítek, vnitřní kanalizace,

vnitřního rozvodu vody, soupis zařizovacích předmětů velké a malé koupelny,

vybavení kotelny, kvality podlah a obkladů, truhlářských rekonstrukčních prací

(kuchyňské linky ve velkém a malém bytě, skříně v koupelně), pak z uvedeného

zjištění nelze dovodit, jak nesprávně učinil odvolací soud, že předmět smlouvy

nebyl sjednán určitě, a to s odůvodněním, že není jasné jaké práce má

zhotovitel (žalobce) pro objednatele (žalovaného) provést.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud nesprávně posoudil

smlouvu o dílo uzavřenou mezi účastníky dne 17.12.2006 jako neplatný právní

úkon z důvodu její neurčitosti podle § 37 odst. 1 obč. zák. S ohledem na tento

nesprávný právní závěr poté učinil odvolací soudu i nesprávný závěr, že smluvní

pokuty sjednané v neplatné smlouvě byly též sjednány neplatně, a že tudíž

žalobci nemohl vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňovaný na

základě neplatné smlouvy.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolací důvod

podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým dovolatel namítá nesprávné

právní posouzení věci, byl uplatněn důvodně. Rozsudek odvolacího soudu proto

podle § 243b odst. 2 o. s. ř., bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), v

napadeném rozsahu ohledně zamítavého výroku týkajícího se částky 226 525 Kč s

příslušenstvím zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu

řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.), v němž bude soud vázán právním názorem

dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); odvolací soud

rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d

odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. dubna 2013

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu