23 Cdo 980/2024-137
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně MACHATIP s.r.o., se sídlem ve Zlíně, Zelinova 5592, identifikační číslo osoby 04628756, zastoupené Mgr. Jakubem Žiškou, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 127/13, proti žalované Generali Česká pojišťovna a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupené Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 3, o zaplacení částky 356 160 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 63 C 32/2022, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2023, č. j. 69 Co 136/2023-119, t a k t o:
Dovolání se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 13. 2. 2023, č. j. 63 C 32/2022-96, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 356 160 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I), a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení žalované (výrok II).
2. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozhodnutím uvedeným v záhlaví rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání. Namítá, že odvolací soud se dopustil nesprávného právního posouzení v povaze pojistky a v následcích neshody mezi pojistnou smlouvou a pojistkou. Dovolání má za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolací soud doposud neřešil otázku, zda „je v případě rozporu mezi pojistnou smlouvou a pojistkou relevantní údaj obsažený v pojistné smlouvě anebo údaj obsažený v pojistce, a to navíc v situaci, kdy pojistitelem vystavená pojistka oproti pojistné smlouvě zvýhodňuje třetí osobu (pojištěného) před smluvní stranou (pojistníkem).“ Dovolacímu soudu navrhla, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Žalobkyně se k podanému dovolání nevyjádřila.
5. Nejvyšší soud předně uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.).
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím, kterými odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. Napadeným unesením odvolacího soudu bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu proto není objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. Ostatně o nepřípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu byla žalovaná poučena již odvolacím soudem.
9. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako (objektivně) nepřípustné.
10. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť toto rozhodnutí není rozhodnutím, kterým se řízení končí (§ 243b ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.), a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod č. 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2024
Mgr. Jiří Němec předseda senátu