23 Nd 13/2023-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v exekuční věci oprávněné České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze, Milevská 2095/5, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Mgr. Evou Vaškovou, advokátkou se sídlem v Praze, Opatovická 1659/4, proti povinnému L. M., nar. XY, posledně bytem XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 EXE 3146/2022, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 EXE 3146/2022 projedná a rozhodne Okresní soud v Rakovníku.
Soudní exekutor Mgr. Pavel Preus dne 26. 11. 2022 požádal Okresní soud v Rakovníku o pověření a nařízení exekuce. Okresní soud v Rakovníku (dále též „exekuční soud“) usnesením ze dne 1. 12. 2022, č. j. 6 EXE 3146/2022-14, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu ve smyslu § 11 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Exekuční soud uvedl, že při zkoumání, zda je místně příslušným soudem pro vydání pověření soudního exekutora k vedení exekuce, bylo zjištěno, že povinný nemá na území ČR registrovaný pobyt ani jako občan České republiky a ani jako cizinec.
Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud není oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci – ustanovení § 105 odst. 2 o.
s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Příslušnost exekučního soudu upravuje § 45 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), z jehož § 45 odst. 2 vyplývá, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Nejvyšší soud přitom v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na něž lze v bližším rozboru dané problematiky odkázat, připomněl, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele).
Není tak případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek. Za dané situace je tak namístě při určení místní příslušnosti přihlédnout k zásadě hospodárnosti řízení ve smyslu § 6 o. s. ř., jíž v tomto případě bude zjevně odpovídat, aby věc projednal soud, u něhož bylo řízení zahájeno a jenž již v dané věci činil určité úkony (podobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011).
S ohledem na uvedené tedy Nejvyšší soud rozhodl podle § 11 odst.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu