23 Nd 163/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. ve věci nezletilého M. V., zastoupeného opatrovníkem JUDr. Rudolfem Kupkou, advokátem se sídlem v Ostopovicích, Polní 14, dítěte matky M. K., a otce Ing. V. V., Ph.D., o návrhu Městského státního zastupitelství v Brně dle zákona č. 218/2003 Sb., vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 97 Rod 51/2015, o návrhu otce nezletilého na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti,
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 97 Rod 51/2015 se nepřikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podal návrh na uložení opatření podle § 90 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a navrhl, aby nezletilému M. V. bylo uloženo opatření ve formě dohledu probačního úředníka. Podáním ze dne 26. ledna 2016 a jeho doplněním ze dne 13. dubna 2016 navrhl otec nezletilého, Ing. V. V., Ph.D., aby byla věc přikázána z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), Obvodnímu soudu pro Prahu 2, neboť se domnívá, že všichni soudci Městského soudu v Brně jsou vůči navrhovateli a jeho rodině zaujatí a navrhovatel má pochybnosti o objektivitě jejich rozhodování. Své podání odůvodňuje trestním řízením, jež bylo s navrhovatelem u namítaného soudu vedeno v roce 2006 a jehož detaily a průběh v podání popisuje. Otec nezletilého navrhuje věc přikázat Obvodnímu soudu pro Prahu 2, jelikož postrádá důvěru v soudnictví v Brně a rovněž si přeje, aby jeho syna, jakožto syna izraelského národa, zastupoval advokát židovského původu a v Praze je početnější židovská obec, nežli v Brně. Svůj návrh rovněž odůvodňuje podáním žaloby na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci z titulu rozhodování Městského soudu v Brně v roce 2007. Matka nezletilého v návrhu vyslovila svůj souhlas. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Brně) a Obvodnímu soudu pro Prahu 2, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti. Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. V posuzované věci je restriktivní přístup k institutu přikázání věci jinému soudu akcentován také tím, že je zde dána výlučná místní příslušnosti soudu založená bydlištěm nezletilého [srov. § 4 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)]. Nadto dle ustanovení § 5 z. ř. s. platí, že změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svoji příslušnost na jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého. Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již odvolacím soudem rozhodnuta, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl. Zmíněné ustanovení § 5 z. ř. s. je zvláštní ustanovení, jež umožňuje přenos místní příslušnosti soudu za splnění dvou kumulativních předpokladů. Prvním předpokladem je změna okolností, podle nichž se posuzuje místní příslušnost, (v dané věci by se jednalo o změnu bydliště nezletilého dle ustanovení § 4 odst. 1 ve spojení s § 467 odst. 1 z. ř. s.). Druhým předpokladem je, že toto přenesení místní příslušnosti je v zájmu nezletilého dítěte. Co se týče vzájemného vztahu ustanovení § 5 z. ř. s. a § 12 odst. 2 o. s. ř. lze vycházet z judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k ustanovení § 177 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2013), kde Nejvyšší soud vyslovil názor, že tato speciální úprava má přednost před ustanovením § 12 odst. 2 o. s. ř., jež proto ve věcech péče o nezletilé zásadně použít nelze (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 292/2013, uveřejněné pod číslem 16/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto návrhu otce nezletilého na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 nevyhověl. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2016
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D. předseda senátu