23 Nd 166/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Hasičská vzájemná pojišťovna, a.s., se sídlem v Praze, Římská 2135/45, identifikační číslo osoby 46973451, zastoupené Mgr. Martinem Rezkem, LL.B., advokátem se sídlem v Praze, Krkonošská 2001/16, proti žalované PTAVA, roľnícke družstvo Chlmec, se sídlem v Chlmci, č. p. 117, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 36445606, o zaplacení částky 2.139 EUR s příslušenstvím, o návrhu žalobkyně na určení místní příslušnosti soudu, takto:
I. Neurčuje se, který soud je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci. II. K projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni okresní soudy. III. Věc se postupuje k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
Nejvyššímu soudu byla dne 6. 3. 2024 doručena žaloba žalobkyně a současně též návrh na určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z tvrzení žalobkyně v žalobě (ve vazbě na předložené listiny) vyplývá, že žalobkyně jako pojistitel s žalovanou jako pojistníkem uzavřela dne 28. 12. 2020 pojistnou smlouvu, ve znění dodatku ze dne 28. 12. 2021, týkající se pojištění hospodářských zvířat. Žalovaná však neuhradila žádnou ze splátek pojistného za roky 2021 a 2022 a žalobkyně tak má za žalovanou splatnou pohledávku ve výši 2.139 EUR.
Žádost o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. žalobkyně zdůvodnila tím, že dle Všeobecných pojistných podmínek – obecná část pro škodové pojištění NP/01/2014, konkrétně dle čl. 19, jakýkoliv spor vyplývající z pojištění sjednaného s pojistitelem bude řešen u příslušného soudu v České republice podle právních předpisů platných na území České republiky. Dle žalobkyně je tak dána příslušnost soudů České republiky, ale konkrétní podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit.
Žalobkyně proto žádá Nejvyšší soud, aby ve smyslu § 11 odst. 3 o. s. ř. určil, který soud věc projedná a rozhodne. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud s ohledem na podmínky pro určení místně příslušného soudu v § 11 odst. 3 o. s. ř. nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12.
11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V posuzovaném případě jde o řízení s mezinárodním prvkem, neboť žaloba směřuje proti právnické osobě se sídlem na území Slovenské republiky. Spor je veden o plnění z pojistné smlouvy, v níž si strany sjednaly prorogační doložku ve prospěch českých soudů. Žalobkyně je přitom pojistitelem, žalovaná pojistníkem. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti (pravomoci) je v projednávané věci určující nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.
prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) [dále jen „nařízení Brusel I bis“], které v oddíle třetím druhé kapitoly, konkrétně v článcích 10 až 16, upravuje příslušnost ve věcech pojištění. Dle čl. 14 odst. 1 nařízení Brusel I bis aniž je dotčen čl. 13 odst. 3, může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba.
V čl. 15 nařízení Brusel I bis jsou upraveny specifické podmínky prorogační doložky v případě pojistných smluv.
Dle tohoto článku od ustanovení tohoto oddílu je možné se odchýlit pouze dohodou:
1) uzavřenou po vzniku sporu;
2) umožňující pojistníkovi, pojištěnému nebo oprávněné osobě zahájit řízení u jiných soudů než těch, které jsou uvedeny v tomto oddíle; 3) uzavřenou mezi pojistníkem a pojistitelem, kteří mají v době uzavření smlouvy bydliště nebo obvyklý pobyt v témže členském státě, jestliže tato dohoda zakládá příslušnost soudů tohoto členského státu, a to i v případě, že by škodná událost nastala v cizině, ledaže by taková dohoda nebyla podle práva tohoto členského státu přípustná;
4) uzavřenou pojistníkem, který nemá bydliště v členském státě, pokud se nejedná o povinné pojištění nebo o pojištění nemovitostí nacházejících se v některém členském státě, nebo
5) týkající se pojistné smlouvy do té míry, v níž se vztahuje na jedno či více z rizik uvedených v článku 16. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná.
Podle čl. 25 odst. 4 nařízení Brusel I bis dohody o příslušnosti ani obdobná ustanovení v zakládací listině trustu nemají právní účinek, jsou-li v rozporu s články 15, 19 nebo 23 nebo pokud mají soudy, jejichž příslušnost má být vyloučena, podle článku 24 výlučnou příslušnost. Dle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný.
Dle čl. 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis ve věcech uvedených v oddílech 3, 4 nebo 5, v nichž je žalovaným pojistník, pojištěný, osoba oprávněná pojistné z smlouvy nebo poškozený, spotřebitel nebo zaměstnanec, soud před uznáním své příslušnosti podle odstavce 1 ověří, že je žalovaný informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem. Článek 26 nařízení Brusel I bis přitom upravuje jak mezinárodní, tak místní příslušnost soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
8. 2016, sp. zn. 29 Nd 130/2016). Podle čl. 63 odst. 1 nařízení Brusel I bis pro účely tohoto nařízení se v případě společností nebo jiných právnických osob nebo sdružení fyzických nebo právnických osob rozumí „bydlištěm“ místo, kde mají své: a) sídlo, b) ústředí, nebo c) hlavní provozovnu. V prvé řadě Nejvyšší soud v projednávaném případě při zkoumání otázky pravomoci soudů České republiky jako jedné z podmínek pro aplikaci § 11 odst. 3 o. s. ř. nemohl přehlédnout, že žalobkyně dovozovala pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudů České republiky z prorogační doložky obsažené v pojistné smlouvě (čl.
19
VPP pojistitele), podle níž byla určena příslušnost českých soudů bez určení konkrétního místně příslušného soudu. Se zřetelem k tomu, že jde o pojistnou věc, však může mít taková dohoda o příslušnosti českých soudů podle čl. 25 odst. 4 nařízení Brusel I bis právní účinky, jen pokud by splňovala některou z podmínek obsažených v čl. 15 nařízení Brusel I bis. Z obsahu podání žalobkyně a k ní připojených listin se nepodává, že by některá ze zmíněných podmínek byla v posuzované věci splněna. Z obsahu spisu tedy nevyplývá, že by pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů byla založena žalobkyní tvrzenou doložkou.
Nemá-li ovšem předložená prorogační doložka právní účinky, smí pojistitel (žalobkyně) žalovat pojistníka (žalovanou) pouze ve Slovenské republice, kde má žalovaná své sídlo (čl. 14 nařízení Brusel I bis). Pravomoc (mezinárodní příslušnost) však může být v řízení vedeném před věcně příslušným českým soudem založena konkludentním jednáním žalovaného za podmínek čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis, tj. tím, že se žalovaný řízení před takovým soudem bude účastnit (vyjádří se k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu).
Soud tedy nemůže (s výjimkou věcí výlučné příslušnosti podle článku 24 nařízení Brusel I bis, o níž v nyní posuzované věci nejde) řádně přezkoumat svou mezinárodní příslušnost (pravomoc) a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu tak, aby se k ní vyjádřil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 29 Nd 336/2007, uveřejněné pod číslem 14/2009 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 25 Nd 279/2016). Podmínky pro určení místní příslušnosti soudu Nejvyšším soudem podle § 11 odst. 3 o.
s. ř. tedy nejsou naplněny. S ohledem na zřejmý zájem žalobkyně zahájit řízení u českého soudu vyplývající z toho, že spolu s návrhem na určení místně příslušného soudu podala k Nejvyššímu soudu též samotnou žalobu ve věci (datovanou a řádně podepsanou), lze na její podání též nahlížet jako na žalobu o zaplacení částky ve výši 2.139 EUR s příslušenstvím, kterou bylo zahájeno řízení ve věci u Nejvyššího soudu [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 4 Nd 418/2008, nebo Simon, P.
Potíže spojené s určením místně příslušného soudu ve sporech s mezinárodním prvkem aneb o zbytečnosti § 11 odst. 3 o. s. ř. In: Pfeiffer, M. a kol. Liber Amicorum. Praha: Wolters Kluwer (ČR), s. 432 a násl.]. Podle § 9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy. Podle § 104a odst. 4 o. s. ř. bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není- li sám věcně příslušný.
Podle odstavce 6 uvedeného ustanovení v usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 105 tím není dotčeno. Protože zvláštní předpis neurčuje, že ve věci, které se žaloba týká, rozhoduje Nejvyšší soud jako soud prvního stupně (§ 9 odst. 3 o. s. ř.), a předmět řízení zároveň nespadá ani do věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně (§ 9 odst. 2 o.
s. ř.), rozhodl Nejvyšší soud podle § 104a odst. 4 o. s. ř., že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy (§ 9 odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud zároveň rozhodl podle § 104a odst. 6 o. s. ř. o tom, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Učinil tak s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení, neboť v obvodu daného soudu se nachází sídlo žalobkyně i sídlo právního zástupce žalobkyně. Určení tohoto soudu však má jen technickou povahu a nepředjímá jeho místní příslušnost.
Na tomto soudu je, aby žalované doručil žalobu a následně přezkoumal podmínky řízení, včetně otázky mezinárodní a místní příslušnosti. Pro úplnost k tomu Nejvyšší soud připomíná, že podle čl. 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis soud ověří před případným uznáním své příslušnosti podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis, že žalovaný byl informován o svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem [srov. obdobně ve vztahu k předchozí právní úpravě obsažené v nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22.
12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 20. 5. 2010 ve věci Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, proti Michalu Bilasovi, C-111/09, bod 32, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Nd 207/2014].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2024
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu