23 Nd 227/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v exekuční věci oprávněného města Břeclav, se sídlem v Břeclavi, nám. T. G. Masaryka 42/3, zast. Mgr. Filipem Lederem, advokátem, Brno, Lidická 710/57, proti povinnému L. C., o 1.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 41 EXE 173/2012, o určení místní příslušnosti soudu takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 41 EXE 173/2012, se přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Břeclavi.
Oprávněný podal dne 24. 1. 2012 u Okresního soudu v Břeclavi návrh na nařízení exekuce proti povinnému L. C. pro 1.000,- Kč. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 14. 5. 2012, č. j. 41 EXE 173/2012-14, vyslovil svou místní nepříslušnost ve věci s tím, že věc po právní moci tohoto usnesení předloží Nejvyššímu soudu k rozhodnutí dle § 11 odst. 3 o. s. ř., tj. určení, který soud danou věc projedná a rozhodne. Podle ustanovení § 45 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále jen „exekuční řád“), je věcně příslušným exekučním soudem v prvním stupni okresní soud. Podle ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný bydliště, je-li fyzickou osobou, a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje. Nemá-li povinný bydliště v České republice ani se v ní nezdržuje, je příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není místně příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. S ohledem na ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu se ustanovení občanského soudního řádu použijí i při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o určení místné příslušnosti v takových případech neobsahuje. Ze spisu se podává, že povinný má trvalé bydliště v M. r. a v Centrální evidenci obyvatel České republiky není zapsán. Ze systému ISAS Okresního soudu v Břeclavi nebylo o povinném nic zjištěno. Z ustanovení § 252 odst. 2 věty první o. s. ř. vyplývá, že nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Stejně tak, jak již bylo uvedeno výše, podle ustanovení § 45 odst. 2 věty druhé exekučního řádu, nemá-li povinný bydliště v České republice ani se v ní nezdržuje, je příslušným soud, v jehož obvodu má majetek. Skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, však vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci prováděné exekuce (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012). S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil soud, u něhož bylo řízení zahájeno, tj. Okresní soud v Břeclavi. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. října 2012
JUDr. Ing. Jan Hušek předseda senátu