Nejvyšší soud Usnesení občanské

23 Nd 283/2018

ze dne 2018-11-13
ECLI:CZ:NS:2018:23.ND.283.2018.1

23 Nd 283/2018-16

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka,

Ph.D., v exekuční věci oprávněné Intrum Czech, s.r.o., se sídlem Klimentská

1216/46, Nové Město, 110 00 Praha 1, IČO 27221971, zastoupené Mgr. Robertem

Lukešem, advokátem se sídlem 7. května 1109/26, 149 00 Praha 4, proti povinnému

R. O., nar. XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu

Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 7066/2018, o návrhu na určení místní

příslušnosti soudu, t a k t o:

Věc vedenou u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 7066/2018

projedná a rozhodne Okresní soud Praha-západ.

Dne 27. 6. 2018 požádal soudní exekutor o pověření a nařízení exekuce na

majetek povinného.

Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20.

8. 2018, č. j. 206 EXE 7066/2018-13, vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím,

že věc bude po uplynutí odvolací lhůty oprávněné předložena Nejvyššímu soudu

České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k rozhodnutí o určení, který soud

věc projedná a rozhodne.

Soud prvního stupně v odůvodnění usnesení uvedl, že z výpisů základních

registrů a z přípisu Ministerstva vnitra České republiky ze dne 17. 7. 2018

bylo zjištěno, že povinný v současné době nemá na území České republiky trvalý

pobyt a ani pobyt cizince. Soudu není ani známo, kde se nachází majetek

povinného. Za daných okolností Okresní soud Praha-západ s odkazem na § 45 odst.

2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, v platném

znění (dále jen „exekuční řád“) vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl o

předložení věci Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném

znění (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o věc, jež patří do pravomoci soudů České

republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí

Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

Podle § 45 odst. 1 exekučního řádu je věcně příslušným exekučním soudem v

prvním stupni okresní soud.

Podle § 45 odst. 2 exekučního řádu místně příslušným exekučním soudem je soud,

v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu,

popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.

Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má

povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice

místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný,

který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud,

v jehož obvodu má povinný majetek.

S ohledem na ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu se při určení, který soud

je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, použijí

ustanovení občanského soudního řádu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o

určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje.

Z ustanovení § 252 odst. 2 věty první o. s. ř. vyplývá, že nemá-li povinný

obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a

provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, na něž

lze v bližším rozboru dané problematiky odkázat, připomněl, že exekuční soud

před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje

existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení –

zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele).

Není tak případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud

zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek.

Za dané situace je tak na místě při určení místní příslušnosti přihlédnout k

zásadě hospodárnosti řízení ve smyslu § 6 o. s. ř., jíž v tomto případě bude

zjevně odpovídat, aby věc projednal soud, u nějž bylo řízení zahájeno a jenž

již v dané věci činil určité úkony (podobně srov. např. usnesení Nejvyššího

soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011). S ohledem na uvedené tedy

Nejvyšší soud rozhodl podle § 11 odst. 3 o. s. ř. tak, že za místně příslušný

určil soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno, tedy Okresní soud

Praha-západ.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 11. 2018

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu