23 Nd 354/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové, v právní věci žalobkyně S. P., zastoupené Magistrátem města České Budějovice, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 1,2, proti žalovanému R. P., o určení otcovství a úhradu osobních potřeb, a o návrhu na vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 274/2012, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Neurčuje se, který soud projedná a rozhodne věc vedenou u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 23 C 274/2012.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14. září 2012, č. j. 23 C 274/2012-9, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k určení místně příslušného soudu. Uvedl, že žalobkyní označený žalovaný nemá své bydliště v České republice. Dospěl tedy k závěru, že v daném případě místní příslušnost nelze zjistit. Podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) se řízení koná u soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud, jemuž byla věc v souladu s citovaným usnesením předložena, se především zabýval otázkou, zda byly splněny podmínky pro rozhodnutí dle § 11 odst. 3 o. s. ř. Z ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud rozhoduje o určení místní příslušnosti ve věcech patřících do pravomoci soudů České republiky (§ 7 o. s. ř.) jen za splnění dalšího předpokladu, že podmínky místní příslušnosti nejsou dány buď vůbec (chybějí), nebo je nelze zjistit. Místní příslušnost soudů je upravena v ustanoveních § 84 až 89a o. s. ř. Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ani nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ve věci aplikovatelná nejsou, mezi ČR a V. B. není sjednána dvoustranná dohoda, která by mezinárodní příslušnost soudu řešila, je tedy třeba použít příslušná ustanovení zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 23 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, se určení (zjištění nebo popření) otcovství řídí právním řádem státu, jehož příslušnost nabylo dítě narozením. Podle § 40 téhož zákona, lze návrh na určení otcovství (zjištění nebo popření) podat u českého obecného soudu navrhovatele, nemá-li odpůrce v České republice obecný soud. Nemá-li ani navrhovatel v České republice obecný soud, ale jeden z rodičů nebo dítě je českým občanem, lze návrh podat u soudu, který určí Nejvyšší soud. V posuzované věci je tedy dána pravomoc českých soudů. Ze spisu vyplývá, že žalovaný nemá v České republice obecný soud. Podle ustanovení § 85 odst. 1 o. s. ř. je obecným soudem žalobkyně soud, v jehož obvodu má žalobkyně své bydliště a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje. Žalobkyně má bydliště na adrese L., Č. B. Jejím obecným soudem je tudíž Okresní soud v Českých Budějovicích. Z výše uvedeného je patrné, že Okresní soud v Českých Budějovicích neměl žádného důvodu předkládat věc Nejvyššímu soudu s návrhem, aby podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil místně příslušný soud. Nejvyšší soud tudíž nemohl určit místně příslušný soud podle § 11 odst. 3 o. s. ř., neboť není splněn zákonný předpoklad pro takové rozhodnutí, když podmínky místní příslušnosti nechybějí a lze je zjistit. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2013
JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu