23 Nd 419/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci oprávněného K. Ö., zastoupeného Mgr. Jaromírem Jašou, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 1093/27, proti povinnému J. P., v exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu Praha 9, pod sp. zn. 220 EX 9251/24, o žádosti soudního exekutora o určení místní příslušnosti exekučního soudu, takto:
Exekuční věc o návrhu oprávněného K. Ö. proti povinnému J. P. pro vymožení povinnosti k zaplacení částek 43 984 Kč a 12 550 Kč, vedenou u Exekutorského úřadu Praha 9 pod sp. zn. 220 EX 9251/24, projedná a rozhodne jako exekuční soud Obvodní soud pro Prahu 5.
1. Nejvyššímu soudu byla dne 11. 9. 2024 doručena žádost soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 9 Mgr. Michala Suchánka, LL.M., o určení exekučního soudu, který věc projedná a rozhodne podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“. Důvodem pro podání žádosti bylo zjištění exekutora před podáním žádosti k exekučnímu soudu o pověření a nařízení exekuce, že prozatím nelze určit místně příslušný exekuční soud v zahájeném exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu Praha 9 pod sp. zn. 220 EX 9251/24, o návrhu oprávněného vůči povinnému pro vymožení pohledávek ve výši 43 984 Kč a 12 550 Kč podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 6. 2024, č. j. 18 C 8/2024-81, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2024, č. j. 18 Co 244/2024-102. Povinný na území České republiky nemá místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle druhu pobytu cizince a oprávněnému ani není známo, zda a kde má povinný majetek na území České republiky.
2. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „exekuční řád“, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle předchozí věty, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
3. Podle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
4. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
5. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sb. rozh. obč.). Postupoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“. Jelikož před nařízením exekuce (způsob jejího provedení dosud nebyl stanoven), není možné dovodit, zda povinný, který nemá bydliště na území České republiky, nýbrž na území jiného členského státu Evropské unie, má majetek nacházející se na území České republiky, jenž by podléhal exekuci, není dosud vyloučena pravomoc českého soudu, neboť exekuce má být podle požadavku oprávněného provedena na území České republiky (srov. čl. 24 odst. 5 nařízení Brusel I bis a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 25 Nd 55/2006, uveřejněné pod číslem 43/2007 Sb. rozh. obč.).
6. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu totiž vyplývá, že skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením se proto nezjišťuje existence majetku povinného (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sb. rozh. obč.).
7. Zákonné předpoklady pro určení místně příslušného exekučního soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jsou naplněny, neboť z žádosti soudního exekutora vyplývá, že povinný na území České republiky nemá místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle druhu pobytu cizince a dosud není znám majetek povinného na území České republiky. Proto Nejvyšší soud s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení rozhodl tak, že jako soud příslušný k projednání a rozhodnutí předmětné věci určil Obvodní soud pro Prahu 5, u nějž bylo vedeno řízení, ze kterého vzešly exekuční tituly, na jejichž základě navrhuje oprávněný nařízení exekuce.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 10. 2024
Mgr. Jiří Němec předseda senátu