23 Nd 7/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. V. K., proti žalovaným 1. Ing. B. Š., Ph.D., 2. Ing. Y. D., 3. Ing. L. F., 4. Ing. P. K., 5. Ing. D. P., 6. Ing. A. Z., o žalobě na ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy ve výši 4 600 000 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 210/2011 a u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Co 223/2012, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci, takto:
Soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jan Zavrtálek, JUDr. Táňa Šimečková, JUDr. Ivan Šišma a JUDr. Jaroslav Hikl nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího pod sp. zn. 1 Co 223/2012.
Žalobce se žalobou domáhá po žalovaných náhrady nemajetkové újmy ve výši 4 600 000 Kč. Podáním ze dne 19. září 2011 žalobce požádal o prominutí soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. O této žádosti rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1. listopadu 2011, č. j. 23 C 210/2011-20, tak, že žalobci se osvobození od soudních poplatků nepřiznává a žalobci se neustanovuje zástupce z řad advokátů. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. března 2012, č. j. 1 Co 11/2012-43. Následně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. června 2012, č. j. 23 C 210/2011-64, řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil (výrok pod bodem
I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Žalobce se proti tomuto usnesení odvolal a do odůvodnění tohoto odvolání ze dne 22. července 2012 promítl námitku podjatosti „soudců odvolacího senátu 1 Co Vrchního soudu v Olomouci ve smyslu ust. § 14 a § 15 platného zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř., konkrétně JUDr. Jana Zavrtálka, JUDr. Jaroslava Hikla, JUDr. Táni Šimečkové, JUDr. Ivana Šišmy a jiných dosud mé osobě jako žalobci neznámých soudců“. Žalobce odůvodnil svoji námitku podjatosti postupem uvedených soudců v jejich předchozím rozhodování v soudních řízeních, v nichž žalobce vystupoval na straně žalující.
V těchto řízeních podle názoru žalobce soudy „odmítají žalobci ustanovit zástupce a přiznat osvobození od soudního poplatku, přestože žalobce splňuje zákonem ustanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce, jak soudcům stanoví ustanovení § 30 a ustanovení § 138 o. s. ř.“ Žalobce též uvedl, že jmenovaní soudci svým jednáním neumožnili žalobci vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, když soudci nepostupovali podle ustanovení § 15a o.
s. ř., přestože žalobce jejich podjatost namítal již v předchozích odvoláních. Vrchní soud v Olomouci předložil námitku podjatosti Nejvyššímu soudu České republiky spolu se spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 23 C 210/2011 (u Vrchního soudu v Olomouci je věc vedena pod sp. zn. 1 Co 223/2012) a s písemným vyjádřením JUDr. Jana Zavrtálka, JUDr. Jaroslava Hikla, JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Ivana Šišmy. Jmenovaní soudci ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že k projednávané věci a k účastníkům nemají žádný vztah, nejsou jim známy okolnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti, a nemají ani zájem na výsledku řízení.
Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. K důvodům vyloučení soudce podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci.
Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. K vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti je důvodné pochybovat, zda bude moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Nepochybně se jedná o případy, kdy je soudce současně na straně účastníka řízení či svědka, resp.
kdy by mohl být v řízení dotčen na svých právech; shodně to platí, má-li soudce k účastníkům řízení příbuzenský nebo obdobný vztah, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 33, ročník 2000; shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C.
H. Beck, 2009, str. 77). Vždy se však musí jednat o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. V posuzované věci je námitka podjatosti uvedených soudců Vrchního soudu v Olomouci opřena pouze o obecný odkaz na soudní řízení, v nichž žalobce vystupoval na straně žalující. Podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. však platí, že důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Pouhý odkaz na jiná soudní řízení učiněný žalobcem proto sám o sobě nemohl založit podjatost soudců Vrchního soudu v Olomouci. Nejvyšší soud proto neshledal důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího pod sp. zn. 1 Co 223/2012 byli vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud rozhodl podle ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalobce v podání ze dne 22.
července 2012 namítl podjatost i jiných nespecifikovaných (dosud mu neznámých) soudců Vrchního soudu v Olomouci. Tuto námitku však přes výzvu a poučení Vrchního soudu v Olomouci v usnesení ze dne 12. prosince 2012, č. j. 1 Co 223/2012-84, nekonkretizoval a tudíž v této části k tomuto podání nebylo podle § 43 odst. 2 o. s. ř. přihlíženo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.