24 Cdo 1014/2024-115
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci projednání pozůstalosti po Miloslavu Seidlovi, nar. XY, zemřelému XY, naposledy bytem v Bečvárech 161, za účasti České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2 - Nové Město, Rašínovo nábřeží 390/42, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 20 D 491/2023, o dovolání účastníka řízení proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2023, č. j. 24 Co 259/2023-96, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“), prostřednictvím pověřeného soudního komisaře JUDr. Ivo Paříka, notáře v Kolíně, usnesením ze dne 14. 9. 2023, č. j. 20 D 491/2023-85, zastavil řízení o projednání pozůstalosti po zůstaviteli Miloslavu Seidlovi, zemřelému XY (výrok I), vydal České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových - zůstavitelem zanechaný majetek nepatrné hodnoty, a to obchodní podíl ve výši 50 % ve společnosti BAZARINVEST PLUS spol. s r.o., v likvidaci, se sídlem v Praze 5 – Řeporyje, Řeporyjské náměstí 126/1; práva a povinnosti zůstavitele, jako majitele účtu, vedeného u ČSOB a.s.
na jméno a příjmení zůstavitele, č. XY; práva a povinnosti zůstavitele jako majitele vkladní knížky u ČSOB, a.s., vedené pro vkladatele Miloslav Seidl, č. XY; odbytné z titulu smlouvy o penzijním připojištění u Generali Penzijní společnosti, a.s. na jméno a příjmení zůstavitele, č. smlouvy 0191000315 a movité věci zůstavitele, uložené v úschovně Nemocnice Pardubického kraje, a.s. (výrok II), určil odměnu, hotové výdaje a DPH notáře, jako pověřeného soudního komisaře, částkou 1 514 Kč, s povinností České republiky – Okresního soudu v Kolíně - tuto částku zaplatit notáři, jako pověřenému soudnímu komisaři (výrok III).
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání účastníka řízení (státu) usnesení soudu prvního stupně potvrdil
(výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Takto soudy obou stupňů rozhodly za procesní situace, kdy zůstavitel zanechal jen majetek nepatrné hodnoty (výše specifikovaný), vypravitelem pohřbu zůstavitele bylo Statutární město Pardubice a vypravitel pohřbu nesouhlasil s tím, aby nabyl majetek nepatrný zůstavitele v případě zastavení pozůstalostního řízení. Soudy rozhodly podle svého odůvodnění v souladu s hospodárností řízení a aktuální judikaturou soudů (např. Nejvyššího soudu, sp. zn. 24 Cdo 785/2020, popř. Krajského soudu v Praze, sp. zn. 102 Co 27/2022) a zůstavitelem zanechaný majetek nepatrné hodnoty byl proto vydán státu postupem podle § 154 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“. Usnesení odvolacího soudu účastník řízení (stát) napadl v celém rozsahu dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Otázka předložená dovolatelem nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím posouzení se odvolací soud nezprotivil řešení přijatému v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud se neodchýlil od (v mezidobí) publikovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1310/2023, podle jehož závěrů „nepatrným majetkem nebo majetkem bez hodnoty, který se vydává podle § 153 nebo § 154 z. ř., s. vypraviteli pohřbu (popř. státu) může být i podíl v obchodní korporaci, ledaže je jeho převod omezen či vyloučen společenskou smlouvou. Nabývá-li vypravitel pohřbu (popř. stát) podíl v obchodní korporaci, neodpovídá za závazky zůstavitele“. Uvedený závěr přijal Nejvyšší soud v obdobné situaci a ve svém rozhodnutí (jež je dostupné na stránkách www.nsoud.cz) se zabýval totožnou (či spíše ještě šířeji koncipovanou) argumentací státu, než která je uplatněna v nyní podaném dovolání. Dlužno připomenout, že Nejvyšší soud kladl důraz na to, že nabytí věci vypravitelem pohřbu či státem nepředstavuje dědění v úzkém slova smyslu, ale titulem pro originární nabytí takových věcí je až rozhodnutí soudu. Od takového posouzení se odvolací soud ve výsledku nikterak neodchýlil. Dovolání napadající usnesení odvolacího soudu (implicitně i) v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, stejně tak pokud jím byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o odměně soudního komisaře (výrok III), není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 4. 2024
JUDr. David Vláčil předseda senátu