24 Cdo 1018/2024-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci umístěné H. V., zastoupené opatrovnicí Mgr. Blankou Severovou, advokátkou sídlem v Pelhřimově, Karlovo náměstí 167, za účasti Města Pacov, sídlem v Pacově, Náměstí Svobody 320, jako veřejného opatrovníka a Domu sociálních služeb Pacov, p. o., sídlem v Pacově, Malovcova 1080, jako poskytovatele služeb, o vyslovení nepřípustnosti držení v zařízení sociálních služeb, o dovolání umístěné H. V. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 14. listopadu 2023, č. j. 15 Co 272/2023-64, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 15. 8. 2023, č. j. 3 L 12/2023-36, zastavil řízení o vyslovení nepřípustnosti dalšího držení umístěné v zařízení sociálních služeb, neboť další držení umístěné je přípustné. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení a že opatrovnici se přiznávají náklady v částce 3 900 Kč, které budou hrazeny státem.
2. Řízení o vyslovení nepřípustnosti držení umístěné H. V. v zařízení sociálních služeb bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 5. 6. 2023, č. j. 3 L 12/2023-7. K zahájení řízení okresní soud přistoupil na základě projevu vážně míněného nesouhlasu umístěné s poskytováním pobytové sociální služby. Své rozhodnutí ze dne 15. 8. 2023 odůvodnil tím, že již usnesením z 29. 6. 2022 (ve spojení s usnesením krajského soudu z 15. 9. 2022) bylo vysloveno, že další držení umístěné v Domě sociálních služeb Pacov (dále DSSP) je přípustné.
Soud I. stupně znovu provedl dokazování a po jeho vyhodnocení dospěl k závěru, že další držení umístěné v DSSP je přípustné. Zdravotní stav umístěné se od doby předchozího řízení spíše zhoršil. Dokládají to jak lékařské zprávy praktického lékaře a psychiatričky, tak rozhodnutí úřadu práce o navýšení příspěvku na péči. Umístěná má četné zdravotní problémy, prioritní je především diabetes, oční porucha a obtížná pohyblivost. Umístěná potřebuje celodenní komplexní ošetřovatelskou péči. Rodina umístěné takovou péči odmítá poskytovat, umístěná nemá se svými dcerami dobré rodinné vztahy.
Ani aktuálně nejsou v místě bydliště umístěné dostačující terénní sociální a zdravotní služby. Shodná situace je i ohledně podmínek v domě umístěné, který není z hlediska jejího zdravotního postižení přizpůsoben k bydlení. V péči poskytovatele služeb nebyly zjištěny žádné závady, veřejný opatrovník i dcera umístěné se shodují v tom, že o umístěnou je adekvátně pečováno.
3. Proti usnesení okresního soudu podala umístěná odvolání. Odvolací soud v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu I. stupně, vyjma výroku o odměně opatrovnice, který zůstal odvoláním nedotčen. Rozhodl rovněž, že žádný z účastníků ani stát nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu I. stupně. Nadto zdůraznil, že zdravotní stav umístěné sám o sobě ještě není důvodem toho, že umístěná musí zůstávat v zařízení sociální služby. Zásadním důvodem je i stav nemovité věci umístěné. Přes pochopitelnou vůli umístěné žít v domácím prostředí, by při tomto stavu její nemovitosti a při jejím výše popsaném zdravotním stavu byl její pobyt v místě jejího bydliště, bez zajištění potřebné každodenní pomoci ohrožením na jejím zdraví i života. Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno umístěné dne 5. 12. 2023.
4. Dne 22. 12. 2023 bylo odvolacímu soudu doručeno nejasné podání umístěné. Prostřednictvím veřejného opatrovníka pak umístěná sdělila, že zmíněným podáním mínila napadnout rozhodnutí odvolacího soudu. Pro dovolací řízení soud I. stupně ustanovil umístěné procesní opatrovnicí advokátku Mgr. Blanku Severovou, a to usnesením ze dne 12. 2. 2024, č. j. 3 L 12/2023-87, doručeným advokátce dne 15. 2. 2024. Dne 4. 3. 2024 bylo soudu I. stupně doručeno dovolání umístěné vypracované jmenovanou advokátkou. S ohledem na § 56 odst. 2 o. s. ř. bylo dovolání podáno včas.
5. Své dovolání umístěná – dovolatelka odůvodnila tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, který nesprávně zhodnotil současný zdravotní stav dovolatelky, neboť ta podle svého přesvědčení byla v době rozhodování natolik zdráva, že by byla schopna se vrátit do místa svého trvalého pobytu. V Domě sociálních služeb je umístěna proti své vůli. Přeje si žít doma a nepřeje si, aby jí úřady pomáhaly proti její vůli. Je přesvědčena, že je schopná se o sebe starat sama, i když jí rodinní příslušníci nebudou pomáhat. Z článku 19 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením plyne povinnost států zaručit těmto osobám volbu místa jejich pobytu a nenutit je žít ve specifickém prostředí. Zákon č.108/2006 Sb., o sociálních službách pak vymezuje důvody, za nichž může být člověku i bez jeho souhlasu poskytována pobytová sociální služba, tj. taková služba, při níž dochází k omezení osobní svobody. Dovolatelka je přesvědčena, že zákonné důvody naplněny nejsou a že jí lze nezbytnou pomoc a podporu zajistit mírnějším způsobem, než je omezení její osobní svobody umístěním v zařízení sociálních služeb.
6. Dovolání je dle dovolatelky přípustné také z toho důvodu, že se jedná o rozhodnutí odvolacího soudu, které závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. A to, zda provedené dokazování postačí k závěru, že nedobrovolné držení v sociálním zařízení je v zájmu dovolatelky. Ta je přesvědčena o tom, že není její povinností prokazovat, že není dán důvod pro nedobrovolné držení v zařízení sociálních služeb, ale že je naopak na obecných soudech všemi dostupnými prostředky prokázat, že zákonné důvody jsou dány. Soudy měly dle mínění dovolatelky ze své iniciativy zadat vypracování příslušného znaleckého posudku, pokud hodlaly omezit svobodní osobu člověka tak zásadním způsobem.
7. Město Pacov a Dům sociálních služeb Pacov ve svých vyjádřeních k dovolání shodně podporovaly závěry rozhodnutí soudů obou stupňů.
8. Podle § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel
uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
9. Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
10. Jak vyplývá z výše uvedeného, dovolatelka pouze velmi obecně uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a důvody dovolání. Dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení věci – nesprávné zhodnocení jejího zdravotního stavu. K tomu však již neuvádí žádný ze zákonných důvodů přípustnosti dovolání. Dále zpochybňuje rozsah provedeného dokazování. A předkládá otázku, která dle ní dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, a to „zda provedené dokazování postačí k závěru, že nedobrovolné držení v sociálním zařízení je v zájmu dovolatelky“.
11. K přípustnosti dovolání sice dovolatelka zdánlivě předkládá otázku, která dosud nebyla řešena, ve skutečnosti však zpochybňuje zjištěný skutkový stav a dostatečnost provedeného dokazování. Uvedené výtky nejsou dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., ale mohly by (kdyby byly opodstatněné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení, k níž však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné; přípustnost dovolání však může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2018 sp. zn. 23 Cdo 3028/2018). V souladu s § 243c odst. 1 o. s. ř. proto Nejvyšší soud dovolání odmítl.
12. Nejvyšší soud si je vědom závažnosti zásahu do života dovolatelky a s tím souvisejících nároků kladených na soudní rozhodování. V této věci však soudy provedly obsáhlé dokazování zaměřené mimo jiné na možnost zajištění nezbytných zdravotních a sociálních služeb umístěné v místě jejího bydliště, v jejím rodinném domě. Dcery dovolatelky se o ní starat nechtějí a potřebnou každodenní pomoc nelze dovolatelce v místě jejího bydliště zajistit. Bez takové pomoci by dovolatelka byla ohrožena na zdraví a životě.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2024
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu