24 Cdo 1081/2023-385
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně P.M.T. 2000, s.r.o., se sídlem v Uherském Hradišti, Palackého náměstí 231, IČO 60720352, zastoupené JUDr. Ing. Kristýnou Fronc Chalupeckou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Zemské právo 1574/3, proti žalovanému JUDr. Milanu Zápotočnému, advokátovi se sídlem v Jihlavě, Telčská 1720/7, IČO 66219795, zastoupenému Mgr. Jiřím Neshybou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Křížová 111/2, za účasti Generali České pojišťovny a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČO 45272956, zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Na slupi 134/15, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o 2 211 442,59 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12 Cm 72/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 11. 2022, č. j. 4 Cmo 26/2022-344, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žalovaný a vedlejší účastnice jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 24 572 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Kristýny Fronc Chalupecké, advokátky se sídlem v Praze, Zemské právo 1574/3.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 8. 11. 2022, č. j. 4 Cmo 26/2022-344, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2020, č. j. 12 Cm 72/2013-255 (jímž soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2 211 442,59 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a na náhradě nákladů řízení 364 380 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
2. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „o. s. ř.“) přípustné, neboť závěr odvolacího soudu v otázce předestřené dovolatelem (týkající se počátku běhu objektivní promlčecí doby) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato otázka byla posouzena jinak.
3. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2507/2005, uveřejněném pod číslem 38/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, která je rozhodná i v projednávané věci (srov. § 3028 odst. 3 a § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), uvedl, že při řešení otázky promlčení nároku na náhradu škody způsobené advokátem jeho klientovi je nezbytné v první řadě vymezit, jaká újma má být nahrazena. Počátek objektivní i subjektivní promlčecí doby může být rozdílný v závislosti na tom, za jakou konkrétní újmu je náhrada požadována, a dále i na tom, jak k této újmě došlo, tj. v čem spočívá pochybení advokáta. Počátek běhu objektivní promlčecí doby se váže k události, z níž škoda vznikla (srov. § 106 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a obdobně § 398 zákona č. 513/1991, obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013) a zahrnuje nejen samotnou škodní událost či protiprávní úkon, jež vedly ke vzniku škody, nýbrž i vznik škody samotné. Judikatura je dále ustálena v závěru, že škoda spočívající v nedobytnosti pohledávky pro její promlčení nevzniká již uplynutím promlčecí doby, nýbrž okamžikem, kdy je vzhledem k okolnostem případu nepochybné, že dlužník dobrovolně plnit odmítá a neuspokojená pohledávka je soudně nevymahatelná, bez ohledu na to, zda o ní probíhá soudní řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3672/2012, uveřejněný pod číslem 64/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
4. Odvolací soud z výše uvedeného při posouzení námitky promlčení uplatněné v projednávané věci žalovaným vycházel a jeho závěr, že v případě nároku na náhradu škody způsobené pochybením žalovaného advokáta, který žalobkyni zastupoval a v promlčecí lhůtě neuplatnil nárok na zaplacení dlužné částky proti ručiteli, se váže počátek běhu objektivní promlčecí doby k okamžiku, kdy ručitel dal najevo, že by se v soudním řízení úspěšně ubránil námitkou promlčení a dobrovolně plnit odmítl, je správný.
5. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 občanského soudního řádu odmítl.
6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 5. 2024
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu