24 Cdo 1177/2025-231
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobkyně a) V. H. a za účasti b) V. K., c) K. N., d) L. S. a e) J. B., o povolení vkladu vlastnického práva do katastru, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 2/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2024, č. j. 5 Co 90/2024-175, takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 7. 2024, č. j. 19 C 2/2021-148, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala povolení vkladu vlastnického práva ke spoluvlastnickým podílům o velikosti 1/3 pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, v k. ú. XY, podle dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví uzavřené dne 9. 7. 2020 mezi V. B., K. N., L. S. a V. H. a tím nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY ze dne 6. 1. 2021, č. j. V-4938/2020-404 [které naopak podaný návrh na vklad zamítlo] (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení
odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Rozsudek odvolacího soudu žalobkyně napadla včasným dovoláním, s nímž se ostatní účastníci v zásadě ztotožnili a o němž Nejvyšší soud rozhodl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). Žalobkyně vzala v průběhu dovolacího řízení, avšak ještě dříve, než o něm Nejvyšší soud rozhodl, své dovolání zcela zpět s tím, že se v mezidobí podařilo účastníkům (v intencích závěrů odvolacího soudu zaujatých v dovoláním napadeném rozhodnutí poukazujících na posléze nastalé odpadnutí překážky bránící vkladu) dosáhnout kýženého výsledku, tedy „nového“ povolení vkladu vlastnického práva podle mezi nimi uzavřené dohody o vypořádání podílového spoluvlastnictví; tím ovšem předmět dovolacího řízení /nepřímo/ odpadl. K takto žalobkyní učiněné a nyní již neodvolatelné procesní dispozici podaným návrhem proto Nejvyšší soud přikročil k zastavení dovolacího řízení podle § 243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. Nákladový výrok netřeba podrobněji odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Doplnit lze jen stručně, že je-li stanovisko všech účastníků vkladového řízení totožné i v průběhu navazujícího řízení před soudem (podle části páté o. s. ř.), nelze žádnému z nich – bez ohledu na jeho výsledek – přiznat náklady řízení, a to pro specifickou (tzv. soluční) povahu vkladového řízení, v němž nelze usuzovat na úspěch či neúspěch účastníků s totožným procesním postojem - srov. nález Ústavního soudu ze dne 23.08.2012, sp. zn. I. ÚS 2505/11. Na soudu prvního stupně nyní bude, aby (jako soud poplatkový – viz § 3 odst. 2 zákona č., 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) rozhodl o vrácení alikvótní části zaplaceného soudního poplatku z dovolání, které bylo vzato zpět (viz též § 10 odst. 3 cit. zákona). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2025
JUDr. David Vláčil předseda senátu