24 Cdo 1208/2022-345
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci zemřelé M. Q., narozené XY, posledně bytem XY, zastoupené opatrovnicí M. Č., advokátkou se sídlem XY, za účasti navrhovatelky S. R., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 490/31, o prohlášení za mrtvého, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Nc 4050/2017, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. dubna 2021 č.j. 13 Co 215/2020-273,
I. Dovolání navrhovatelky se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8.4.2021 č.j. 13 Co 215/2020-273 podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhovatelka však v dovolání nevymezuje žádné právní otázky, ale toliko vyslovuje nesouhlas se skutkovými zjištěními odvolacího soudu [že „paní Q. žila na území Československa minimálně do 31.7.1946, kdy byla odsunuta transportem do ruského pásma Německa“, že „měla československé státní občanství, ale hlásila se k německé národnosti“ (viz policejní přihláška ze dne 5.10.1946 na č.l. XY), a že vzhledem k tomu na základě Ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. ze dne 2.8.1945, o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské (který nabyl účinnosti dne 10.8.1945), „pozbyla československé státní občanství“ (a proto „je nutné na ni pohlížet jako na cizinku“) „a v souvislosti s tím i svůj nemovitý majetek nacházející se na území České republiky (došlo k jeho konfiskaci)“], na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že podle ustanovení § 39 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, „zde není žádný důvod prohlásit paní Q. za mrtvou“. Vyjadřuje-li dovolatelka pochybnosti, zda se na území České republiky (ne)nachází nějaký movitý majetek M. Q., potom přehlíží, že nové skutečnosti nebo důkazy nejsou v dovolacím řízení podle ustanovení § 241a odst. 6 o.s.ř. přípustné. Poukaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2010 sp. zn. 30 Cdo 4326/2008 je nepřípadný, neboť uvedené rozhodnutí obsahuje toliko obecný výklad k podmínkám, za nichž může soud prohlásit za mrtvou osobu, která je nezvěstná; nijak se však nevyjadřuje k situaci, kdy takovou nezvěstnou osobou je – tak jako v daném případě – cizinec (cizinka). Vzhledem k tomu, že námitky navrhovatelky nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu uvedeného ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., který jako jediný je způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř., nelze pro tento nedostatek v dovolacím řízení pokračovat. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 6. 2022
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu