24 Cdo 1282/2019-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy ve věci P. Z., omezeného ve svéprávnosti, narozeného XY, trvale bytem XY, zastoupeného opatrovnicí pro řízení J. K., advokátkou se sídlem XY, za účasti opatrovníka obce XY, se sídlem obecního úřadu v XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Chlostem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké č. 574/7, a Obvodního státního zastupitelství XY, se sídlem XY, o svéprávnost a opatrovnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 50 Nc 536/2016, o dovolání obce XY proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. září 2018, č. j. 69 Co 239/2018-206, takto:
I. Dovolání obce XY se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání obce XY proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19.9.2018, č. j. 69 Co 239/2018-206, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.), jednak v něm dovolatel uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. [zpochybňuje-li dovolatel správnost skutkových zjištění odvolacího soudu i soudu prvního stupně ve vztahu k určení místa, kde se posuzovaný zdržuje, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a soudu předkládá vlastní (odlišné) skutkové zjištění a skutkový závěr (že „o pobytu posuzovaného na území jeho obce mu není vůbec nic známo“, že „je zcela vyloučeno, aby posuzovaný na adrese XY, žil a měl bydliště“), a na základě toho též vlastní (odlišné) právní posouzení věci, a dále namítá-li vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (z důvodu, že „mu nebyla dána možnost se ve věci jakkoliv vyjádřit“ a že „postupem odvolacího soudu bylo zkráceno jeho právo na řádný opravný prostředek“)], a dovolání tak trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nadto vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nesprávnou aplikaci ustanovení § 80 odst. 2 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), s tím, že „se mělo zjišťovat místo, kde posuzovaný má majetek, případně kde měl bydliště naposledy“, přehlíží, že zjišťování těchto skutkových okolností nebylo pro rozhodnutí v projednávané věci významné (určující), když nebere náležitě v úvahu, že odvolací soud rozhodl o jmenování obce XY jako veřejného opatrovníka posuzovaného na základě ustanovení § 471 odst. 2 a 3 o. z. ve spojení s ustanovením § 80 odst. 1 o. z. (když vycházel ze skutečného bydliště posuzovaného na adrese XY) a podpůrně též ve spojení s ustanovením § 80 odst. 2 věta první o. z. (tedy na základě fikce určení bydliště dle místa, kde posuzovaný žije), jehož aplikaci řádně odůvodnil, ačkoliv (zjevně nesprávně) odkázal na větu druhou ustanovení § 80 odst. 2 o. z. Vzhledem k uvedenému nejsou tyto námitky dovolatele způsobilé zpochybnit správnost závěru odvolacího soudu o bydlišti posuzovaného, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a tedy založit přípustnost dovolání. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2019
JUDr. Roman Fiala předseda senátu