24 Cdo 1434/2022-298
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci nezletilého AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha 13, se sídlem Sluneční náměstí 2580/13, 158 00 Praha 5-Stodůlky, matky O. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Rottou, advokátem se sídlem Maiselova 38/15, 110 00 Praha 1 a otce A. A., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Arzinger & partneři, s.r.o., Na Perštýně 362/2, 110 00 Praha 1, o úpravu poměrů k nezletilému, vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 50 Nc 6359/2020 (12 P a Nc 259/2020), o dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1.2022 č. j. 17 Co 371/2021-250, takto:
I. Dovolání otce nezletilého se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání otce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1.2022 č. j. 17 Co 371/2021-250, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť směřuje proti rozhodnutí ve věci péče soudu o nezletilé upravené v hlavě páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) a nejedná se o žádnou z výjimek taxativně vyjmenovaných v ustanovení § 30 z. ř. s. Argumentace dovolatele ve prospěch přípustnosti dovolání není případná. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013 sp. zn. 30 Cdo 1510/2013, uveřejněným pod č. 39/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bylo rozhodováno o přenesení místní příslušnosti ve věci péče soudu o nezletilé podle ustanovení § 177 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013. I kdyby zde uvedené závěry o přípustnosti dovolání bylo třeba použít na právní úpravu účinnou po 1. 1. 2014, pak dovolání by bylo přípustné k řešení otázky přenesení příslušnosti podle ustanovení § 5 z. ř. s., které systematicky není zařazeno do hlavy páté části druhé z. ř. s. Stejně tak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5311/2015, uveřejněné pod č. 82/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo vydáno sice v řízení „o úpravu poměrů nezletilého“, nicméně o otázce procesního charakteru (postoupení věci soudu jiného státu) se závěrem, že nejde o věc upravenou zákonem o rodině, ale o otázku mezinárodní příslušnosti soudu. Dovolání tak bylo připuštěno v řízeních, v nichž je (a bylo) do meritorního rozhodnutí dovolání nepřípustné, ovšem za situace, kdy řešená procesní otázka byla bezprostředním předmětem rozhodování soudu a jednalo se o procesní otázku, která nebyla předmětem úpravy obsažené v hlavě páté části druhé z. ř. s. (případně v zákoně o rodině). Ohledně procesních otázek, jejichž úprava je obsažena v hlavě páté části druhé z. ř. s., není dovolání ve smyslu § 30 odst. 1 z. ř. s. přípustné bez dalšího, tedy ani směřuje-li do rozhodnutí, kterým je o této procesní otázce rozhodováno (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2019 sp. zn. 21 Cdo 1316/2018). Dovolání proti té části rozhodnutí odvolacího soudu, kterou bylo odvolání otce odmítnuto (o vyloučení věci k samostatnému projednání), není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 1 odst. 3 a 4 z. ř. s. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje [§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 8. 2022
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu