24 Cdo 1545/2025-211 24 Cdo 1546/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po V. Š., zemřelém dne 10. února 2024, za účasti 1) M. Š., omezené ve svéprávnosti, zastoupené opatrovníkem Městskou částí Praha 7 se sídlem Úřadu městské části Praha 7, U Průhonu č. 1338/38, a JUDr. Tomášem Barejškem, advokátem se sídlem v Praze 10, Akademická č. 663/5, 2) J. Ch. a 3) E. K., zastoupeného JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II č. 1062, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 670/2024, o dovolání M. Š. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2025, č. j. 15 Co 63/2025-138, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2025, č. j. 15 Co 110/2025-142, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2025, č. j. 15 Co 110/2025-180, takto:
I. Dovolání M. Š. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2025, č. j. 15 Co 63/2025-138, se odmítá. II. Dovolání M. Š. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2025, č. j. 15 Co 110/2025-142, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2025, č. j. 15 Co 110/2025-180, se odmítá.
1. Řízení o pozůstalosti po V. Š., zemřelém dne 10. 2. 2024 (dále jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 3. 2024, č. j. 34 D 670/2024-2. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli byla pověřena Mgr. Šárka Sýkorová, notářka v Praze 4 (§ 101 odst. 2 z. ř. s.).
2. V průběhu řízení bylo zjištěno, že zůstavitel zemřel se zanecháním jednoho potomka - dcery M. Š., která je dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 12. 2022, č. j. 9 P 9/2020-453 a Nc 52/2022, 18 P a Nc 53/2022, omezena ve svéprávnosti a byl jí ustanoven opatrovník, tj. Městská část Praha 7, že dne 7. 3. 2024 soudní komisařce předložil J. Ch. holografní listinu označenou jako „Závěť“, datovanou dne 31. 1. 2024, dle prohlášení předkladatele sepsanou a podepsanou vlastní rukou zůstavitele, jíž se dědicem bytu v XY povolává J. Ch., a že dne 8. 3. 2024 soudní komisařce předložil E. K. holografní listinu označenou jako „Závěť“, datovanou dne 9. 8. 2023, dle prohlášení předkladatele sepsanou a podepsanou vlastní rukou zůstavitele, jíž se dědicem pozemků v XY č. parcel XY a XY v katastrálním území XY povolává E. K.
3. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 27. 11. 2024, č. j. 34 D 670/2024-84, uložil účastníkovi 2) J. Ch., aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u Obvodního soudu pro Prahu 4 proti dceři zůstavitele M. Š. žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele ze závěti ze dne 31. 1. 2024, a aby současně o podání žaloby vyrozuměl soudní komisařku Mgr. Šárku Sýkorovou, která byla pověřena soudem k provedení úkonů v řízení o pozůstalosti, s tím, že nebude-li žaloba ve lhůtě podána, bude-li řízení o žalobě zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.
4. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 27. 11. 2024, č. j. 34 D 670/2024-87, uložil také účastníkovi 3) E. K., aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u Obvodního soudu pro Prahu 4 proti dceři zůstavitele M. Š. žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele ze závěti ze dne 9. 8. 2024 (poznámka Nejvyššího soudu: správně jde o závěť ze dne 9. 8. 2023), a aby současně o podání žaloby vyrozuměl soudní komisařku Mgr. Šárku Sýkorovou, která byla pověřena soudem k provedení úkonů v řízení o pozůstalosti; současně účastníka řízení poučil o následcích, nebude-li žaloba podána, bude-li řízení o žalobě zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta.
5. Soud prvního stupně v obou výše uvedených případech dovodil, že v projednávaném případě vznikl spor o pravost a platnost listin z 31. 1. 2024 a z 9. 8. 2023, jestliže předmětnými listinami povolaní dědicové (účastníci 2/ a 3/) proti listinám ničeho nenamítají a považují je za pravé a platné, a naproti tomu dcera zůstavitele M. Š. namítla neplatnost předmětných listin, mimo jiné proto, že „není možné určit jejich pravost, ani že jde o skutečný projev vůle zůstavitele projevený bez jakéhokoliv nátlaku, obzvlášť když zůstavitel přenechává veškerý majetek vysoké hodnoty zcela cizím osobám, které s ním nesdílely společnou domácnost, nejsou nijak rodinně spřízeni a zcela přitom opomíjí dědické právo dcery M. Š. jako svého jediného zákonného dědice“. Na základě uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že pro vyřešení tohoto skutkového sporu je třeba prokázat, zda listina z 9. 8. 2023 a listina z 31. 1. 2024 jsou pravé a platné či nikoli, a proto odkázal k podání žaloby osoby, které své právo opírají o holografní listinu, tedy účastníka 2) a účastníka 3), neboť (s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021) se jejich právo v řízení (právo dědiců ze závěti holografní) „jeví jako slabší, resp. způsobilé k prokazování“.
6. K odvolání účastníka 2) J. Ch. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2025, č. j. 15 Co 110/2025-142, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, č. j. 15 Co 110/2025-180, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 11. 2024, č. j. 34 D 670/2024-84, tak, že se ukládá zákonné dědičce, M. Š., v řízení zastoupené Městskou částí Praha 7 (jakožto opatrovníkem osoby omezené ve svéprávnosti), aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u Obvodního soudu pro Prahu 4 žalobu proti dědici ze závěti J. Ch. na určení, že J. Ch. není dědicem po zůstaviteli ze závěti datované dnem 31. 1. 2024, a aby současně o podání žaloby vyrozuměla pověřenou soudní komisařku; současně ji poučil o následcích, nebude-li žaloba podána, bude-li řízení o žalobě zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta.
7. K odvolání účastníka 3) E. K. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2025, č. j. 15 Co 63/2025-138, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 11. 2024, č. j. 34 D 670/2024-87, tak, že se ukládá zákonné dědičce, M. Š., v řízení zastoupené Městskou částí Praha 7 (jakožto opatrovníkem osoby omezené ve svéprávnosti), aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u Obvodního soudu pro Prahu 4 žalobu proti dědici ze závěti E. K. na určení, že E. K. není dědicem po zůstaviteli ze závěti ze dne 9. 8. 2023, a aby současně o podání žaloby vyrozuměla pověřenou soudní komisařku; současně ji poučil o následcích, nebude-li žaloba podána, bude-li řízení o žalobě zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta.
8. Odvolací soud v obou případech shodně uzavřel, že závěti byly popřeny z hlediska platnosti i pravosti a že otázkou „síly“ jednotlivých právních důvodů dědění a důkazního břemene ve (sporném) řízení se Nejvyšší soud opakovaně zabýval, přičemž blíže vymezil závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 24 Cdo 49/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 24 Cdo 3433/2021, jakož i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2012/2022, a na základě citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu dovodil, že při posouzení, které dědické právo se jeví jako slabší, je nezbytné přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, včetně toho, jakým způsobem byla popřena pravost závěti. V projednávaném případě odvolací soud dospěl k závěru, že pozůstalá dcera „nezpochybnila pravost závěti žádnými konkrétními skutečnostmi či důkazy (například tím, že by předložila listinu s podpisem zůstavitele, který by se od podpisu na závěti podstatně lišil), to vše za situace, kdy je k dispozici i druhá závěť zůstavitele (týkající se jiného jeho majetku) s totožným podpisem“, a tedy že „nebylo na místě odkázat odvolatele k podání žaloby, neboť závěť nebyla řádně popřena co do její pravosti“, a soud tedy měl postupovat podle § 1673 odst. 1 o. z. a odkázat k podání žaloby ve sporném řízení „zákonnou dědičku, jejíž dědické právo se jeví jako nejslabší“.
9. Proti těmto rozhodnutím odvolacího soudu podala účastnice 1) totožná dovolání. Dovolatelka má za to, že odvolací soud vybočil z judikatury k otázce osoby nesoucí důkazní břemeno při zpochybnění pravosti a pravdivosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny zůstavitelem, a že nesprávně upřednostnil aplikaci § 1693 odst. 1 o. z. (poznámka Nejvyššího soudu: dovolatelka zřejmě měla na mysli § 1673 odst. 1 o. z.) namísto postupu dle § 565 o. z. v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021, ačkoliv „měl odkázat k podání žaloby tvrzené závětní dědice“, které by „v dané situaci mělo tížit břemeno tvrdit a prokazovat pravost závětí ve smyslu § 565 o. z.“, a to zejména „v konkrétním případě, kdy je dovolatelka vážně mentálně postižena, nemůže sama jednat a její tvrzení jsou zcela nutně formulována jejím opatrovníkem, tedy osobou cizí, která není z podstaty schopná tvrdit zcela a úplně konkrétní okolnosti, pro které nepovažuje předloženou závěť za pravou“. K uvedenému dovolatelka odvolacímu soudu nadto vytýká, že posouzení okolností fyzického stavu dovolatelky „zcela vynechal“. Z důvodu, že dovolatelka považuje rozhodnutí odvolacího soudu za „nesprávná, založená na nesprávném právním posouzení a aplikaci nesprávné právní normy“, navrhuje, aby dovolací soud jednak odložil právní moc dovoláním napadených rozhodnutí odvolacího soudu, jednak aby dovolací soud napadená rozhodnutí změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzují.
10. Účastník 2) považuje dovolání účastnice 1) za nepřípustné a nedůvodné s tím, že se odvolací soud neodchýlil od označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2592/2021. Účastník souhlasí s postupem odvolacího soudu, který odkázal účastnici 1) k podání žaloby, a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání účastnice 1) jako zjevně bezdůvodné odmítl.
11. Také účastník 3) má dovolání účastnice 1) za nepřípustné a navrhl je odmítnout. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s označeným rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2592/2021, a ztotožňuje se se závěrem odvolacího soudu o absenci řádného zpochybnění pravosti předložených závětí účastnicí 1). Účastník 3) taktéž odmítá tvrzení dovolatelky, že odvolací soud vynechal posouzení okolností jejího stavu, poukazuje-li na identifikaci účastníků řízení v úvodu rozhodnutí, k čemuž doplňuje, že „ani omezení svéprávnosti nezakládá jakousi procesní exempci či procesní privilegium“, které by ji snad mělo zbavovat povinnosti odůvodnit, proč byla pravost posledního pořízení popřena.
12. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
14. Dovolání účastnice 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, č. j. 15 Co 63/2025-138, jakož i (totožné) dovolání účastnice 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, č. j. 15 Co 110/2025-142, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, č. j. 15 Co 110/2025-180, však nejsou podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustná, neboť závěry odvolacího soudu jsou v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby byly posouzeny jinak.
15. Předně k otázce, který z účastníků řízení v projednávané věci měl být odkázán k podání žaloby na určení dědického práva po zůstaviteli, má dovolací soud za to, že odvolací soud uzavřel v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, že v nyní posuzovaném případě, kdy pozůstalá dcera nezpochybnila pravost závětí zůstavitele žádnými konkrétními skutečnostmi či důkazy, měl soud prvního stupně odkázat k podání žaloby ve sporném řízení zákonnou dědičku, neboť závěť nebyla řádně popřena co do její pravosti [k tomu srov. zejména závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
5. 2022, sp. zn. 24 Cdo 3433/2021, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 24 Cdo 49/2022, jehož odůvodnění obsahuje také doplnění, že závěr, že do řízení sporného o určení dědického práva bude na místě odkázat k podání žaloby toho z účastníků, který se co do pravosti jiným účastníkem zpochybněné závěti ve svůj prospěch dovolává, nelze vnímat jako bezvýhradný, ale je vždy třeba komplexně přihlédnout ke všem okolnostem, které v pozůstalostním řízení vyšly najevo (např. obsah předložené závěti, způsob jejího předložení, osoba, která ji předložila, způsob jakým byla pravost listiny popřena), jakož i rozhodnutí býv.
Nejvyššího soudu ČSR, uveřejněné ve Vážného sbírce pod č. 17.557/39]. Přestože se dovolatelka dovolává především svého zdravotního stavu jako okolnosti významné pro posouzení, který z účastníků pozůstalostního řízení má být odkázán k podání žaloby o určení dědického práva, dovolací soud se vzhledem k již uvedenému ztotožňuje s názorem účastníka 3) obsaženého ve vyjádření k dovolání účastnice 1), že ani omezení svéprávnosti nezakládá procesní exempci či procesní privilegium, které by účastníka řízení omezeného ve svéprávnosti, který zpochybňuje zůstavitelem zanechané pořízení pro případ smrti ve formě soukromé listiny, zbavovalo povinnosti uvést konkrétnější argumentaci k popření pravosti pořízení pro případ smrti zůstavitele, a s ohledem na způsob popření zůstavitelem zanechaných závětí účastnicí 1), která žádnou bližší (konkrétnější) argumentaci k popření zůstavitelem zanechaných pořízení pro případ smrti (v jakých skutečnostech spatřuje to, že se nejedná o skutečný projev vůle zůstavitele projevený bez jakéhokoliv nátlaku) neuvedla (ačkoliv má sama za to, že v dané situaci učinila maximální možná tvrzení), také se závěry odvolacího soudu, odkázal-li právě zákonnou dědičku - účastnici 1) k podání žaloby o určení dědického práva.
16. Dovolatelka zcela zjevně ve svém dovolání otázku postavení osoby odkázané k podání žaloby o určení dědického práva spojuje s tím, koho bude tížit břemeno tvrdit a prokazovat pravost závětí zanechaných zůstavitelem. Ani tato dovolatelkou vznášená námitka rozporu rozhodnutí odvolacího soudu s judikaturou soudu dovolacího co do otázky osoby nesoucí důkazní břemeno při zpochybnění pravosti a pravdivosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny však není důvodná, neboť oproti názoru dovolatelky odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu správně předeslal, že „ve sporném řízení bude důkazním břemenem stran pravosti soukromé listiny zatížen, bez ohledu na své procesní postavení, vždy ten účastník, který se bude ve svůj prospěch vůči jiným účastníkům domáhat práva ze soukromé listiny“, a tedy že ačkoliv na podání žaloby ve sporném řízení byla odkázána zákonná dědička - účastnice 1), pravost závětí budou povinni prokázat závětní dědicové [k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021, dle kterého „v řízení o určení dědického práva po zůstaviteli, který zemřel za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zatěžuje důkazní břemeno ohledně zpochybněné pravosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny toho z účastníků, který se ve svůj prospěch takové závěti dovolává (§ 565 věta první občanského zákoníku)“, a že „pro určení nositele důkazního břemene ohledně pravosti závěti zůstavitelů zemřelých po 1. 1. 2014 proto není (nemůže být) významné pouze a jen to, zda a který z účastníků pozůstalostního řízení byl odkázán k podání žaloby o dědické právo“, a tedy že důkazní břemeno při zpochybnění pravosti a pravdivosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny zůstavitelem, který zemřel po 1. 1. 2014, „zatěžuje v právě uvedeném rozsahu toho, kdo z takové listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky, tedy závětí povolaného dědice“]. K tomuto nutno poznamenat, že dovolatelkou vznášená otázka nositele důkazního břemene ohledně zpochybněné pravosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny ani není otázkou, na které by bezprostředně záviselo rozhodnutí odvolacího soudu v pozůstalostním řízení v nyní projednávané věci, nýbrž je otázkou rozhodnou pro sporné řízení o dědické právo vyvolané průběhem pozůstalostního řízení, kterou si posuzuje vždy výlučně soud v řízení sporném (k tomu srov. například výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 24 Cdo 3600/2022).
17. Nejvyšší soud (jako soud dovolací) proto z výše uvedených důvodů dovolání účastnice 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, č. j. 15 Co 63/2025-138, jakož i proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, č. j. 15 Co 110/2025-142, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, č. j. 15 Co 110/2025 -180, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
18. O návrhu na odklad právní moci napadených rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243 o. s. ř. dovolací soud nerozhodoval, neboť rozhodnutím dovolacího soudu o podaném dovolání se tento návrh stal bezpředmětným.
19. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení ve
věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2025
JUDr. Roman Fiala předseda senátu