24 Cdo 1560/2021-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v právní věci navrhovatele P. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Kvapilem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sakařova č. 1631, o zásah do integrity, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 0 Nc 1001/2021, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. března 2021, č. j. 19 Co 330/2021-15, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2021, č. j. 19 Co 330/2021-15, není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen: „o. s. ř.“), přípustné, neboť závěry odvolacího soudu nejsou v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. Navrhovatel u Okresního soudu v Prachaticích (dále již „soud prvního stupně“) podal návrh, jímž se domáhal povolení euthanasie.
Soud prvního stupně posoudil návrh na povolení euthanasie jako návrh na rozhodnutí o přivolení k zásahu do integrity. Soud prvního stupně konstatoval, že z jeho rozhodovací činnosti je mu známo, že obdobné návrhy byly opakovaně navrhovatelem podány již v minulosti. U Okresního soudu v Pardubicích je v současné době vedeno řízení o přivolení k zásahu do integrity navrhovatele pod sp. zn. 21 Nc 451/2018. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nynější později zahájené řízení nemůže být nadále vedeno pro nedostatek podmínky řízení, a to pro překážku litispendence, tato vada není odstranitelná a řízení o návrhu je nutno zastavit.
Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 5. 2. 2021, č. j. 0 Nc 1001/2021-8, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání navrhovatele Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 9. 3. 2021, č. j. 19 Co 330/2021-15, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Po ověření, že řízení vedené u Okresního soudu v Pardubicích dosud není pravomocně skončeno, odvolací soud konstatoval, že dříve zahájené a dosud neskončené řízení o obsahově shodném návrhu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích, tvoří překážku litispendence a jedná se o neodstranitelnou vadu podmínek řízení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Dovolatel „je přesvědčen o tom, že napadené usnesení je založeno na nesprávném právním posouzení věci.“ Přípustnost dovolání dovolatel spatřuje v tom, že: „se odvolací soud v napadeném usnesení odchýlil od zavedené rozhodovací praxe soudu dovolacího… konkrétně od jeho rozhodnutí týkajících se problematiky překážky řízení spočívající v existenci již zahájeného řízení v téže věci (litispendence).“ Dovolací soud v této souvislosti uvádí, že je mu z vlastní úřední činnosti známa skutečnost, že se dovolatel řadou návrhů a žalob domáhá povolení euthanasie.
Podání, která navrhovatel činí, jsou zjevně obdobná jako v dalších případech. V poměrech projednávané věci je nezpochybněným zjištěním, že účastník tohoto i dřívějšího (případně překážku působícího) řízení je totožný a že navrhovatel (dovolatel) uplatňuje stejný předmět procesního nároku. Otázka existence překážky zahájeného řízení nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud zhodnotil, že v řízení vedeném před Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn.
21 Nc
451/2018, a v projednávané věci jde o tentýž předmět řízení daný totožnými skutkovými tvrzeními a totožným účastníkem řízení (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2000, sp. zn. 20 Cdo 723/2000, uveřejněné pod číslem 46/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2016, sp. zn. 30 Cdo 4310/2014). Dovolací soud uzavírá, že se dovolateli přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. nepodařilo založit. Pouze nad rámec Nejvyšší soud uvádí, že v obdobných případech, kdy se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
8. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1262/2019), není účelné ani hospodárné účastníku řízení přiznávat osvobození od soudních poplatků či ustanovovat právního zástupce z řad advokátů (viz § 30 odst. 1 a § 138 odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání navrhovatele dle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.