24 Cdo 1648/2020-684
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Mgr. Markem Del Faverem, Ph.D., ve věci žalobkyně A. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Volejníkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalovanému J. J., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ivanem Krutským, CSc., advokátem se sídlem ve Vyžlovce, Lidická 95, o určení neplatnosti smluv, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 C 93/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. září 2019, č. j. 22 Co 75/2018-620, takto:
Záhlaví usnesení Nevyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, č. j. 24 Cdo 1648/2020-665, se opravuje tak, že nesprávně uvedená adresa žalobkyně „XY“, jakož i v příslušném pádu nesprávně uvedené jméno zástupce žalobkyně „Marinem Voljeníkem“, správně zní „XY“ a „Martinem Volejníkem“.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2022
JUDr. Mgr. Marek Del Favero, Ph.D. pověřený člen senátu
22 Cdo
4229/2015, nebo ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 292/2016, případně nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz) a v tomto kontextu, je-li zjištěný skutkový stav přezkoumatelný a zároveň není ve zcela zjevném rozporu s obsahem spisu, nemůže být ani mínění dovolatelky (viz bod IV.
dovolání) o současném porušení jejího práva na spravedlivý proces opodstatněné, resp. namítá-li dovolatelka, že odvolací soud porušil její právo na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aniž by z jejich námitek vyplývala otázka hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu (ve skutečnosti se domáhá přezkumu otázky skutkové) a uvedení důvodu přípustnosti, není námitka, že odvolací soud porušil její právo na spravedlivý proces, „sama o sobě“ způsobilá založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.
s. ř. Kromě výše uvedeného lze dodat, že z toho, že žalobkyně v dovolání na podkladě vlastního subjektivního hodnocení v řízení provedených důkazů předkládá vlastní skutkovou verzi, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry. Zákon nepředepisuje, a ani předepisovat nemůže, pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o hodnocení provedených důkazních prostředků a zjištění z nich učiněných, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za pravdivé, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav.
Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - § 132 ve spojení s § 211 o. s. ř.), jakou provedeným důkazům přisoudí hodnotu závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, zákonnosti, pravdivosti, popřípadě věrohodnosti. Skutkový závěr, že žalobkyně uzavřela smlouvy ze dne 9. 11. 2008 na základě svobodné vůle, není v extrémní rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a hodnocení důkazů není založeno na libovůli.
Řádné vymezení přípustnosti dovolání nepředstavuje ani námitka neprovedení žalobkyní navržených důkazů, potažmo neúplnosti zjištěného skutkového stavu (bod IV. 3 dovolání), která nadto zcela zřejmě představuje nezpůsobilý dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., kterým není zpochybnění právního posouzení věci, pokud vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud.
Jinak řečeno, kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem nelze budovat na jiných skutkových závěrech, než jsou ty, z nichž vycházel odvolací soud v napadeném rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K vymezení dovolacího důvodu v části, ve které dovolatelka předestírá svou argumentaci vedoucí (rovněž) ke skutkovému závěru o absenci vážné vůle žalovaného (týkající se kupní smlouvy ze dne 9.
11. 2008), lze dále dodat, že se nachází mimo relevantní půdorys materiálního vymezení položené otázky [případně k této části dovolacího důvodu opomněla dovolatelka zformulovat právní otázku, pročež schází řádně vymezená přípustnost dovolání; k shodnému přístupu k vymezení přípustnosti dovolání, jakož i toho, že vymezení právní otázky nelze zaměňovat s důvodem dovolání, přistupuje též judikatura Ústavního soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1729/21, a sp. zn. IV.
ÚS 1817/21)]. Ústavní soud v plenárním nálezu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, zdůraznil, že § 241a odst. 2 o. s. ř. stanovuje srozumitelný, legitimní a přiměřený požadavek na obsah podaného dovolání, přičemž pro poměry posuzované věci je z citovaného stanoviska klíčové, že odmítnutí dovolání pro nenaplnění zákonem stanovených náležitostí nemůže být považováno za přepjatě formalistické. Dovolatelka napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tj. též v té části prvního výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení, avšak přípustnost dovolání ve vztahu k těmto výrokům je podle § 238 odst. 1 písm. h) o.
s. ř. vyloučena. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako dílem nepřípustné a dílem vadné odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).