24 Cdo 1650/2025-659
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci omezeného ve svéprávnosti M. L., zastoupeného procesní opatrovnicí JUDr. Miladou Kačerovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Kleinerova č. 1504, za účasti hmotněprávní opatrovnice M. V., o navrácení svéprávnosti a schválení smlouvy o nápomoci, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 42 P 421/2020, o dovolání M. L. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. října 2023 č. j. 24 Co 172/2023-459, takto:
I. Dovolání M. L. se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
1. Nejvyšší soud dovolání M. L. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5.10.2023 č. j. 24 Co 172/2023-459 podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř.
2. Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř je, aby dovolatel v dovolání uplatnil způsobilý dovolací důvod. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel však v dovolání nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku hmotného ani procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání. Dovolatel toliko namítá, že „se nalézací soud ani odvolací soud neseznámil s obsahem smlouvy o nápomoci“, kterou dovolatel předložil, že v řízení „měl být vyslechnut jeho otec (J. L.), který byl účastníkem smlouvy o nápomoci“, a že „odvolací soud pochybil, pokud nevyhověl žádosti posuzovaného o odročení nařízeného ústního jednání“. Uvedené výtky nejsou dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., ale mohly by (kdyby byly opodstatněné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení, případně tzv. zmatečnostní vadu uvedenou v ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř., k nimž však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné, což ovšem v projednávané věci splněno není; přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2018 sp. zn. 23 Cdo 3028/2018).
3. Ostatně za současné situace jsou již jakékoli námitky dovolatele stran neschválení smlouvy o nápomoci bezvýznamné, neboť otec M. L., „který byl účastníkem smlouvy o nápomoci“, již nežije (zemřel dne 14.6.2024 po vydání napadeného usnesení odvolacího soudu). Z obsahu spisu se zároveň podává, že účast dovolatele u jednání odvolacího soudu nebyla nezbytná, neboť byl dostatečně vyslechnut již u jednání před soudem prvního stupně, v průběhu řízení měl možnost uplatnit všechna svoje procesní práva a této možnosti také plně využil. Navíc nelze přehlédnout, že v přípise ze dne 3.8.2023 adresovaném odvolacímu soudu sdělil, že „odročovat jednání o jeho svéprávnosti nechce“.
4. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání M. L. proti usnesení odvolacího soudu – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
5. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2025
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu