24 Cdo 1738/2025-1233
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po zůstaviteli K. K., zemřelém dne 20. října 2020, za účasti 1) pozůstalého syna L. K., zastoupeného Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Rumunská č. 1720/12, 2) pozůstalé dcery K. K., zastoupené Mgr. Robertem Plickou, advokátem se sídlem v Praze, Národní č. 58/32, a 3) správce pozůstalosti Mgr. Milana Edelmanna, advokáta se sídlem v Praze, Petržílkova č. 2707/38, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 22 D 841/2020, o dovolání 1) pozůstalého syna L. K. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2024, č. j. 24 Co 166/2024-1176, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2024, č. j. 24 Co 166/2024-1176, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Berouně usnesením ze dne 13. 3. 2024, č. j. 22 D 841/2020-1020, výrokem I. určil obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částkou 81 763 894,18 Kč, výši pasiv částkou 4 186 023 Kč, a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 77 577 871,18 Kč. Výrokem II. potvrdil oběma dědicům nabytí podílu v rozsahu jedné ideální poloviny ke specifikovaným věcem, a dále rozhodl o nákladech řízení. Mezi aktivy pozůstalosti byly nemovitosti, z nichž některé byly oceněny ve znaleckém posudku k ocenění nemovitostí a zároveň i ve znaleckém posudku k ocenění (zemědělského) obchodního závodu.
K zařazení těchto aktiv soud uvedl, že některé nemovité věci (stavby) byly účetně vedeny jako součást obchodního závodu zůstavitele, avšak v evidenci katastru nemovitostí jsou pozemky zapsány pod rodným číslem zůstavitele, a nikoli pod jeho identifikačním číslem. Pokud by stavby byly projednány jako součást obchodního závodu, katastrální úřad by je nepřepsal na dědice, neboť tyto stavby jsou součástí pozemků, na kterých stojí. Soud proto projednal stavby jako součást pozemků a snížil ocenění obchodního závodu o hodnotu předmětných nemovitých věcí.
Účastnice 2) navrhla doplnit seznam aktiv pozůstalosti o příjmy ze zůstavitelem propachtovaných pozemků, účastník 1) se zařazením těchto příjmů do pozůstalosti nesouhlasil, proto k nim soud pro jejich spornost nepřihlížel. Účastník 1) dále navrhl, aby byl do pozůstalosti zařazen obchodní závod zůstavitele související s pronajímáním statku ke svatbám a společenským akcím, s tímto nesouhlasila účastnice 2) a soud proto k tomuto aktivu (obchodnímu závodu souvisejícím s pořádáním společenských akcí) pro jeho spornost nepřihlížel.
2. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 12. 2024, č. j. 24 Co 166/2024-1176, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že obvyklá cena aktiv pozůstalosti se určuje částkou 26 244,18 Kč, výše pasiv pozůstalosti částkou 4 044 273 Kč a výše předlužení pozůstalosti částkou 4 018 028,82 Kč. Odvolací soud konstatoval, že mezi účastníky je nesporné, že zůstavitel vlastnil obchodní závod a současně i nemovitosti, mají však rozdílná
skutková tvrzení nutná pro právní posouzení, jaké věci byly ke dni smrti součástí obchodního závodu zůstavitele a netvoří tak aktivum pozůstalosti jako samostatné věci, a které nikoli. K výzvě odvolacího soudu odvolatelé specifikovali, které nemovitosti zůstavitele jsou součástí obchodního závodu a které nikoli, a uvedli k tomu svá skutková tvrzení, avšak ani v jedné položce nemovitostí se účastníci neshodují. Rozdílné skutkové okolnosti spatřují v tom, zda nemovitosti souvisely s podnikáním zůstavitele, či nikoli.
Jsou zde proto rozdílná skutková tvrzení potřebná pro individualizaci obchodního závodu zůstavitele jako samostatného aktiva pozůstalosti a pro stanovení jeho ocenění a v důsledku i pro ocenění nemovitých věcí, když uvedené může mít případně vliv i na potvrzení nabytí konkrétních částí dědictví. Vzhledem ke sporným tvrzením, zda byly některé nemovitosti součástí obchodního závodu, nebylo možné zařadit do aktiv pozůstalosti ani obchodní závod zůstavitele, ani nemovitosti, které bezesporu byly ve vlastnictví zůstavitele, když je sporné, zda byly v jeho vlastnictví jako individuálně určené věci, nebo jako součást obchodního závodu.
Odvolací soud proto k těmto aktivům pozůstalosti podle § 172 odst. 2 věty druhé z. ř. s. nepřihlížel.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal účastník 1) dovolání. Dovolatel pro vymezení přípustnosti dovolání předkládá otázku, zda se jedná o sporné aktivum pozůstalosti ve smyslu § 172 odst. 2 z. ř. s., pokud žádný z dědiců nerozporuje, že se jedná o aktivum pozůstalosti, nýbrž rozporují to, zda by aktivum mělo být projednáno jako součást obchodního závodu, či jako samostatné aktivum. Dovolatel argumentuje, že v případě, kdy žádný z dědiců nerozporuje, že se jedná o věc náležející do pozůstalosti, nejedná se o sporné aktivum, když se pouze neshodnou na tom, zda věc patří do obchodního závodu zůstavitele. Dále dovolatel namítá, že změnou rozhodnutí soudu prvního stupně narušil odvolací soud legitimní očekávání účastníků.
4. K dovolání se vyjádřila účastnice 2), která souhlasí s postupem odvolacího soudu, který k předmětným aktivům pozůstalosti nepřihlížel.
III. Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
8. V projednávané věci závisí rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení právní otázky, zda se jedná o sporné aktivum pozůstalosti ve smyslu § 172 odst. 2 věty druhé z. ř. s., pokud se dědici shodují ve skutkových tvrzeních, že věc náleží do pozůstalosti, ale neshodují se v tvrzeních o skutkových okolnostech, která mohou mít význam ocenění aktiva pozůstalosti. Protože se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, shledal dovolací soud dovolání přípustným ve smyslu § 237 o. s. ř.
IV. Důvodnost dovolání
9. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
10. Podle ustanovení § 172 z. ř. s., aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku (odst. 1). Nebyla-li zjištěna podle odstavce 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží (odst. 2).
11. Sporností aktiv (popř. pasiv) ve smyslu ve smyslu § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé z. ř. s. je míněna výlučně situace, kdy v rámci řízení o pozůstalosti nebo navazujícího řízení o dodatečném projednání pozůstalosti některý z dědiců (popř. pozůstalý manžel, jde-li o majetek, jež má tvořit společného jmění manželů) uplatní rozdílná (rozporná) tvrzení o skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení (právní závěr), zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli (popř. do společného jmění manželů); (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.
1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022, uveřejněný pod č. 84/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K otázce spornosti aktiv nebo pasiv pozůstalosti Nejvyšší soud vysvětlil již ve vztahu k předchozí právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 v usnesení ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5455/2007, jehož závěry jsou i nadále uplatnitelné, že sporností aktiv nebo pasiv dědictví, případně sporností aktiv nebo pasiv společného jmění manželů, se ve smyslu ustanovení § 175k odst. 3 o. s. ř. rozumí rozdílná (rozporná) tvrzení účastníků řízení o skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení (právní závěr), zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli (do společného jmění manželů).
Jsou-li údaje účastníků shodné nebo liší-li se jen v okolnostech, které nejsou pro právní hodnocení významné, nejde o spor o aktiva nebo pasiva dědictví (společného jmění manželů). V případě, že účastníci mají jen rozdílný právní názor na otázku, zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli (do společného jmění manželů), nemůže se soud omezit na „zjištění spornosti“; na základě svého právního posouzení musí rozhodnout, zda patří nebo nepatří do dědictví.
12. Jak normuje § 172 odst. 2 věta druhá z. ř. s., neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží. Z uvedeného zřetelně vyplývá, že předpokladem, za kterého se ke spornému aktivu pozůstalosti nepřihlíží, je, že jsou zde rozporná skutková tvrzení dědiců o skutečnostech významných pro posouzení, zda aktivum patří do pozůstalosti, či nikoli. V projednávané věci jsou však rozporná tvrzení dědiců významná nikoli pro právní posouzení toho, zda předmětná aktiva patří do pozůstalosti, nýbrž pouze pro právní posouzení toho, zda mají být do aktiv pozůstalosti zařazeny a oceněny jako samostatné věci, nebo jako věci tvořící obchodní závod zůstavitele.
Mezi dědici se proto nejedná o skutkový spor o to, zda předmětné věci patří do aktiv pozůstalosti, neboť to, že předmětné věci patří do pozůstalosti (byly ve vlastnictví zůstavitele), je mezi nimi z hlediska rozhodných skutkových tvrzení nesporné, třebaže každý z nich tvrdí rozdílné skutkové okolnosti o tom, zda předmětné věci ve vlastnictví zůstavitele zároveň spoluutvářely jeho obchodní závod. Jak vyplývá z uvedeného, nebyla naplněna hypotéza § 172 odst. 2 věty druhé z. ř. s. a pokud odvolací soud k předmětným pozemkům nepřihlížel, nebyl proto jeho postup správný.
13. Pouze na okraj lze poznamenat, že pokud soudy nižších stupňů v usneseních uvádějí v záhlaví jako účastníka řízení i správce pozůstalosti, potom ohledně účastníků řízení o pozůstalosti platí, že podle § 114 z. ř. s. správce pozůstalosti je účastníkem, jde-li v něm o ustanovení správce pozůstalosti nebo o úkony správy pozůstalosti.
14. Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné, a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud toto usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a vrátil věc odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
15. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém
rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2025
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu