24 Cdo 197/2025-513
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci projednání pozůstalosti po R. P., zemřelé 7. 11. 2017, za účasti 1) P. P., zastoupenému JUDr. Zbyňkem Petrem, Ph.D., LL.M. advokátem, se sídlem v Havlíčkově Brodu, Kalinovo nábřeží 605 a 2) R. K., zastoupené JUDr. Slavomírem Korečkem, advokátem, se sídlem v Havlíčkově Brodu, Dolní 3088, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodu pod sp. zn. 29 D 935/2017, o dovolání P. P. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 8. 2024, č. j. 17 Co 148/2024-481,
Dovolání P. P. se odmítá.
Okresní soud v Havlíčkově Brodu prostřednictvím pověřeného soudního komisaře JUDr. Romana Bláhy, notáře v Havlíčkově Brodu (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. 5. 2024, č. j. 29 D 935/2017-394, přerušil s odkazem na § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pozůstalostní řízení „do pravomocného rozhodnutí soudního sporu mezi žalobcem P. P. a žalovanou R. K.“; své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi účastníky probíhá soudní spor o určení vlastnictví pohledávek zůstavitelky.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně k odvolání pozůstalé R. K. změnil tak, že se pozůstalostní řízení nepřerušuje s tím, že skutková spornost aktiv nebo pasiv pozůstalosti má za následek, že se k nim v pozůstalostním řízení nepřihlíží, proto není důvodu k přerušení pozůstalostního řízení. Usnesení odvolacího soudu účastník řízení pozůstalý P. P. (dále též
„dovolatel“) napadl dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ ve spojení s § 1 a § 30 zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), odmítl, neboť je zjevně bezdůvodné.
Otázka zda je mezi dědici skutková spornost aktiv či pasiv pozůstalosti důvodem k fakultativnímu přerušení pozůstalostního řízení nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Při jejím posouzení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022, uveřejněného za účelem sjednocení soudní praxe pod číslem 84/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jenž byl publikován – mimo jiné – i s právní větou, podle níž „podání žaloby a vedení řízení o určení, že sporná aktiva pozůstalosti náležela ke dni smrti zůstaviteli (popř. že byl k témuž dni zavázán ke splnění pasiv pozůstalosti) není důvodem k přerušení pozůstalostního řízení“ a argumentace podaného dovolání nemá potenciál k tomu, aby Nejvyšší soud, cestou aktivace svého velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia (§ 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích) danou otázku nyní vyřešil jinak.
Doplňuje se, že uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu je dostupné na jeho webových stránkách (www.nsoud.cz).
Vady řízení namítané dovolatelem tkvící v tvrzeném odnětí možnosti projednat věc před (odvolacím) soudem nemohou založit přípustnost dovolání, neboť jednak k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání již jinak (ve smyslu § 237 o. s. ř.) přípustné, což ovšem není případ nyní projednávané věci a jednak dovolatel nevzal náležitě na zřetel, že usnesení o přerušení řízení není usnesením ve věci samé a neprovádí-li odvolací soud dokazování, je oprávněn o podaném odvolání rozhodnout, aniž by za tím účelem bylo třeba nařizovat odvolací jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se dané pozůstalostní
řízení nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 1. 2025
JUDr. David Vláčil předseda senátu