24 Cdo 1977/2020-460
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, MBA, ve věci nezletilých 1) AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY, trvale bytem v XY, t.č. bytem v XY, 2) BBBBB (pseudonym), narozeného dne XY, trvale bytem v XY, t.č. bytem v XY, obou zastoupených opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí 3/4, dětí matky E. M., narozené dne XY, bytem v XY, adresa pro doručování XY, zastoupené Mgr. Dorou Bokovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Marie Cibulkové 394/19, a otce J. M., narozeného dne XY, trvale bytem v XY, t.č. neznámého pobytu, zastoupeného opatrovníkem J. V., advokátem se sídlem v XY, za účasti Z. S., narozené dne XY, a P. S., narozeného dne XY, oba bytem ve XY, o úpravu poměrů k nezletilým dětem, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 0 P 126/2014, o dovolání obou nezletilých podaného Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. února 2020, č. j. 20 Co 163/2018-418, takto:
Dovolání nezletilých 1) a 2) se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání nezletilých 1) a 2) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. února 2020, č. j. 20 Co 163/2018-418, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“) odmítl. Výrokem I. dovoláním napadeného usnesení odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání v tomto případě směřuje proti rozhodnutí, vůči kterému není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné [§ 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř.]. Výrokem II. dovoláním napadeného usnesení odvolací soud nařídil, aby v dalším řízení – pro nedodržení závazného právního názoru (§ 226 odst. 1 o. s. ř.) – věc projednal a rozhodl jiný samosoudce podle ustanovení § 221 odst. 2 o. s. ř. Přestože je tento výrok podmíněn postupem podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (odvolací soud může nařídit, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce, pouze tehdy, pokud rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219a o. s. ř. zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení), z hlediska přípustnosti dovolání se nejedná o rozhodnutí podřaditelné pod ustanovení § 237 o. s. ř. Jde o procesní rozhodnutí vydané v průběhu odvolacího řízení, a protože není zakotveno v úplném výčtu uvedeném v ustanovení § 238a o. s. ř., není také vůči němu dovolání objektivně přípustné. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu