USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobce M. K., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí č. 1464/6, proti žalované 1) I. K., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Jednořadá č. 1051/53, 2) A. K., narozené dne XY, bytem v XY, 3) L. B., narozené dne XY, bytem v XY, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 260/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2022, č. j. 70 Co 44, 45/2022-278, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 900,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Lucie Horčičkové, advokátky se sídlem v Praze 6, Jednořadá č. 1051/53. III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2022, č. j. 70 Co 44, 45/2022-278, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na vyřešení otázky procesního práva dle dovolatele dosud (za účinnosti zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních) neřešené (zda v případě žaloby, k jejímuž podání nebyl žalobce odkázán podle § 170 o. s. ř., vyplývá naléhavý právní zájem z právního předpisu, či zda jde o žalobu, u níž musí žalobce naléhavý právní zájem prokazovat). Dovolatel přehlíží, že žaloba na určení neplatnosti závěti sepsané dne 27. 7. 2017 ve formě notářského zápisu byla sice zamítnuta pro nedostatek naléhavého právní zájmu na požadovaném určení, ale soudy platnost této závěti řešily jako otázku předběžnou pro žalobou požadované určení, že „žalobce je zákonným dědicem zůstavitele“ poté, kdy dovodily jeho naléhavý právní zájem na takovém určení. Zamítavé rozhodnutí tak stojí na závěru o platnosti závěti, nikoliv na řešení otázky prokazování naléhavého právního zájmu, kterou ostatně soudy vyřešily v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. právní názor vyjádřený ve zprávě projednané a schválené občanskoprávním kolegiem bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 6. 1982, sp. zn. Cpj 165/81, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 49, ročník 1982, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2561/2006 a dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4332/2017)]. V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [podstatou námitek dovolatele (o nesprávném právním posouzení platnosti závěti zůstavitele) je nesouhlas s tím, k jakým důkazům odvolací soud přihlédl a jak provedené důkazy hodnotil], dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 4. 2023
JUDr. Roman Fiala předseda senátu