24 Cdo 21/2024-438
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci péče o nezletilou AAAAA (pseudonym), zastoupenou opatrovníkem statutárním městem Most, se sídlem magistrátu v Mostě, Radniční č. 1/2, dceru rodičů Z. Ť., zastoupené JUDr. Veronikou Loužeckou Beerovou, advokátkou se sídlem v Litvínově, Masarykovo nám. č. 292, a V. B., t.č. věznice Kynšperk nad Ohří, zastoupeného JUDr. Zuzanou Juppovou, advokátkou se sídlem v Jirkově, Koněvova č. 874, za účasti Okresního státního zastupitelství v Mostě, se sídlem v Mostě, Báňská č. 285, o rodičovské odpovědnosti otce, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 0 P 228/2019, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.6.2023 č. j. 13 Co 332/2022-404, takto:
I. Dovolání otce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.6.2023, č. j. 13 Co 332/2022-404 podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Otec však v dovolání nevymezuje žádné právní otázky, ale jeho námitky vesměs představují pouhý nesouhlas se skutkovými zjištěními odvolacího soudu [že „po dobu soužití matky a otce nezletilé docházelo ze strany otce vůči matce k domácímu násilí, a to jak v době těhotenství matky, tak i po narození nezletilé až do doby, kdy byl otec vykázán ze společné domácnosti a následně umístěn do výkonu trestu odnětí svobody“, že „nezletilá po celou dobu svého života byla vystavena agresivnímu chování otce plného vulgarit a násilí“ a že otec „i nadále z výkonu trestu odnětí svobody projevuje svými prohlášeními svou agresi vůči matce a nezletilé“], na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí o tom, v jaké rozsahu (ohledně jakých složek) je třeba omezit otce ve výkonu jeho rodičovské odpovědnosti k nezletilé.
Dovolatel současně podrobuje kritice způsob, jakým odvolací soud hodnotil provedené důkazy (namítá-li, že soud „vycházel především z tvrzení matky“, zatímco „výpovědi otce nebyly brány na náležitou váhu“), a předestírá vlastní (opačné) skutkové závěry (že „o nezletilou vždy pečoval nejlépe, jak mohl“, „popírá, že by kdy s nezletilou špatně zacházel nebo jí dokonce ublížil“, a že „pokud bylo jeho chování nepřiměřené, tak to bylo vyprovokováno opakovaně matkou“), na jejichž podkladě pak buduje své vlastní (od odvolacího soudu odlišné) právní posouzení věci (že „soud neměl podklady“ pro tak široký a závažný zásah do rodičovské odpovědnosti otce).
Dovolací soud přitom podotýká, že výše uvedená rozhodná skutková zjištění odvolací soud korektně učinil vycházeje zejména z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 16.11.2021 č.j. 2 T 10/2010-693 (právní moc dne 7.12.2022), jímž byl otec uznán vinným ze zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1,2 písm. d) trestního zákoníku, a odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3,5 let (v době rozhodování soudu prvního stupně tento rozsudek ještě nebyl pravomocný).
K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není způsobilá ani námitka dovolatele, že „bylo jednáno v jeho nepřítomnosti (pouze za účasti ex offo ustanoveného zástupce) a nemohl se v průběhu řízení osobně vyjádřit“. Uvedená výtka není dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., ale mohla by (kdyby byly opodstatněná) představovat jen tzv. zmatečnostní vadu uvedenou v ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř., k níž však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř.
– pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. O takovou situaci se však v posuzované věci nejedná.
Vzhledem k tomu, že žádná z námitek otce nepředstavuje uplatnění dovolacího důvodu uvedeného ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., který jako jediný je způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř., nelze pro tento nedostatek v dovolacím řízení pokračovat. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.