24 Cdo 2745/99
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. T. proti žalovaným 1/ B. P., 2/ M. P., 3/ M. P., 4/ L. P., 5/ D. P., zastoupenému 3. žalovanou, o přechod vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp.zn. 3 C 235/92, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21.6.1999, čj. 14 Co 551/98 – 188, takto:
I. Dovolání s e o d m í t á .
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud Plzeň - sever rozsudkem ze dne 21.5.1998, čj. 3 C 235/92- 161, zamítl návrh žalobce na určení, že bezpodílové spoluvlastnictví 1. a 2. žalovaných a vlastnické právo 3.,4. a 5. žalovaných k domu čp. 21 se stavební parcelou č. 1/2 v katastrálním území T., přechází na žalobce, když dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky pro postup podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě\"). Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. 6. 1999, čj. 14 Co 551/98-188, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a současně zamítl návrh na připuštění dalšího účastníka na straně žalobce a z toho vyplývající změnu návrhu na zahájení řízení. Dále rozhodl o nákladech řízení, a zamítl návrh na připuštění dovolání proti svému rozsudku. Rovněž odvolací soud dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky stanovené v § 8 odst. 1 zákona o půdě, neboť žalovaní 1. a 2., kteří nemovitost získali a posléze ji převedli na další žalované, ji nenabyli v rozporu s tehdy platnými předpisy, nebo za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům, nebo na základě protiprávního zvýhodnění nabyvatelů. Zamítnutí návrhu na připuštění dalšího účastníka odvolací soud odůvodnil ustanovením § 216 odst. 1. o.s.ř., podle něhož ustanovení § 92 o přistoupení dalšího účastníka do řízení pro odvolací řízení neplatí. Odvolací soud neshledal důvod pro připuštění dovolání proti svému rozsudku, neboť návrh žalobce na připuštění dovolání směřoval k výkladu § 3 a § 6 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, zatímco posouzení nároku žalobce se řídilo zákonem o půdě.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci dne 3. 8. 1999, podal žalobce dovolání, které opřel o dovolací důvody vyjádřené v § 241 odst. 3 písm. b/, c/ a d/ o.s.ř. Přípustnost dovolání dovozuje z toho, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( § 239 odst. 2 o.s.ř.). Na výzvu Nejvyššího soudu žalobce doložil, že má právnické vzdělání, a upřesnil, jaká právní otázka zásadního významu, obsažená v rozsudku odvolacího soudu, má být v dovolacím řízení přezkoumána. Jde o
- nesprávný procesní postup odvolacího soudu v souvislosti s připuštěním dalšího účastníka do řízení,
- okolnost, že odvolací soud nepřihlédl k námitkám žalobce, opírajícím se o ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb.,
- to, že kupní smlouva mezi nabyvateli a JZD T. nebyla podepsána ekonomem družstva a že nabyvatelé nevyplnili v Dotazníku a čestném prohlášení rubriku o svém vlastnictví k dalšímu domu, přičemž odvolací soud neprovedl v tomto směru žádný důkaz,
- posouzení odvolacího soudu, podle něhož nebylo v rozporu s tehdy platnými předpisy, jestliže si žalovaní před uzavřením kupní smlouvy nevyžádali změnu územního rozhodnutí podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 84/1958 Sb., a vyhl. č. 153/1959 Sb. Ú.l., ani souhlas ONV P. sever k užívání bytu k jiným účelům než bydlení,
- to, že odvolací soud nebral zřetel na rozpor ve výměře pozemku, a nepřihlédl k tomu, že došlo k chybnému ocenění nemovitosti v rozporu s vyhl. č. 43/1969 Sb.,
- skutečnost, že nabyvatelé nemovitosti získali dva domy, což bylo v rozporu se zásadou rovnoprávnosti občanů dle tehdy platné Ústavy,
- okolnost, že v rozporu s účelem zákona o půdě se ponechává žalovaným dům k rekreačním účelům.
Žalobce v dovolání žádá, \"aby jeho návrhu ... na vyslovení přípustnosti dovolání Nejvyšším soudem ČR v Brně podle § 239 odst. 2 o.s.ř. v platném znění bylo vyhověno\" a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Dovolání splňuje náležitosti stanovené v § 241 odst. 2 o.s.ř. Dovolací soud proto zkoumal, zda jsou dány podmínky pro jeho věcné vyřízení, zejména zda je dovolání přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné jen v případech stanovených zákonem. Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních § 237 odst. 1 o.s.ř. až § 239 odst. 2 o.s.ř. Vady řízení ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., které vždy zakládají přípustnost dovolání, nebyly dovolacím soudem zjištěny, ani dovolatelem uplatněny. Přípustnost dovolání nelze dovodit z ustanovení § 238 odst. 1 písm.a) o.s.ř., protože rozsudek odvolacího soudu byl rozsudkem potvrzujícím, nikoli měnícím rozsudek soudu prvního stupně. Rovněž nelze přípustnost dovolání dovodit z ustanovení § 238 odst. 1 písm.b) o.s.ř. Soud prvního stupně sice rozhodoval ve věci již podruhé, když jeho první rozsudek byl odvolacím soudem zrušen, v obou případech však rozhodl stejně, tj. zamítnutím návrhu. Odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. Zbývá proto posoudit, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř., když žalobce navrhl v průběhu řízení před odvolacím soudem, aby dovolání bylo připuštěno. Za této procesní situace by dovolání bylo podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. přípustné, kdyby dovolací soud shledal, že rozhodnutí odvolacího soudu má, a z hlediska důvodů uvedených v dovolání, po právní stránce zásadní význam. Jde o dovolací důvody, týkající se právního posouzení věci odvolacím soudem, uplatněné ve lhůtě k podání dovolání; k důvodům uplatněným později nemůže dovolací soud přihlížet ( § 242 odst. 4 o.s.ř. a contr.)
Dovolací soud posoudil proto důvody uvedené dovolatelem z hledisek shora uvedených. Nemohl se zabývat těmi, které se netýkaly právních závěrů odvolacího soudu (tedy dovolacích důvodů podle ustanovení § 241 odst. 3 písm.d) o.s.ř.), tj. tvrzeními dovolatele, jež se týkala procesního postupu soudu, jakož i skutkových zjištění soudu. Mezi ně je třeba zařadit úvahy dovolatele o správnosti zjištění rozsahu převáděných nemovitostí a situování jejich jednotlivých částí, údajů obsažených ve znaleckém posudku, z něhož soud vyšel při zjištění souladu kupní ceny s cenami dle cenového předpisu. Dovolací soud dále nepovažoval za rozhodující pro danou věc okolnosti, za nichž došlo k odejmutí vlastnictví k předmětným nemovitostem rodičům žalobce. I když tyto okolnosti jsou důležité při posouzení věci z hlediska ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě, je tomu tak jen z hlediska aktivní věcné legitimace žalobce, kterou soudy měly za prokázanou. Pro vyslovení přechodu vlastnického práva fyzických osob na žalobce jako oprávněnou osobu, však je nutné splnění dalších podmínek uvedených v ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě, tj. naplnění některé ze zákonem popsaných skutkových okolností, které se týkají nabytí nemovitostí fyzickou osobou - současným vlastníkem. Pokud není prokázána některá z těchto skutkových okolností, k čemuž v dané věci dospěl odvolací soud, nelze podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě vyslovit přechod vlastnického práva na oprávněnou osobu.
Právních závěrů odvolacího soudu, které vedly k zamítnutí žaloby, se týkají následující důvody uplatněné dovolatelem, směřující k závěru, že nabyvatelé získali předmětné nemovitostí je získali v rozporu s právními předpisy:
- smlouva, kterou byly nemovitosti převedeny, nebyla podepsána ekonomem družstva,
- nabytím nemovitostí získali žalovaní druhý objekt bydlení ( druhý rodinný domek),
- žalovaní porušili zákon č. 84/1958 Sb., když nepožádali následně o změnu územního rozhodnutí pro přestavbu domu, který tvořil součást zemědělského půdního fondu, na rekreační chalupu, ani o souhlas s jiným užíváním bytu než s bydlením,
- kupní cena byla stanovena v rozporu s cenovými předpisy, přičemž posudek o jejich ceně byl starší jednoho roku.
Rozhodnutí soudu má zásadní právní význam, jestliže právní problematika řešená v rozhodnutí odvolacího soudu je soudy rozhodována nejednotně, nebo jde o problematiku, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena, případně jde o problematiku, která byla řešena v rozporu s běžnou judikaturou.
Dovolacím důvodem, který poukazuje na rozpor s právními předpisy při nabytí nemovitosti, a spočívajícím v tom, že smlouvu o jejich převodu nepodepsal za převodce- jednotné zemědělské družstvo - jeho ekonom, se dovolací soud již zabýval. V rozsudku ze dne 26.8.1998, čj. 2 Cdon 1781/97-286, vyslovil závěr, že podle vzorových stanov jednotných zemědělských družstev, podle nichž jednotlivá družstva zpracovávala svoje stanovy, podepisoval ekonom družstva smlouvy finančního charakteru, tj. smlouvy o převzetí finančních práv nebo závazků. Jimi je třeba rozumět vztahy, které spadaly pod normy upravující oblast vztahů finančně právních. U smluv o převodu budov bývalých zemědělských usedlostí však převažovala hlediska správy družstevního majetku, u nichž nebyl spolupodpis ekonoma vyžadován. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s tímto právním názorem Nejvyššího soudu.
Rovněž právní názor odvolacího soudu, podle něhož okolnost, že nabyvatelé předmětných nemovitostí měli již svůj vlastní domek v P., nepředstavovala rozpor s právními předpisy, odpovídá běžné judikatuře.
Pro posouzení věci není směrodatná ani okolnost, že nabyvatelé domku nepožádali o změnu územního rozhodnutí o charakteru domu na bydlení na dům rekreační. Dovolací soud již vícekrát rozhodl, že pro posouzení okolností vedoucích k závěru o naplnění některé ze skutkových podstat uvedených v ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě, jsou směrodatné jen ty z nich, k nimž došlo v době nabytí nemovitostí, resp. k takovému nabytí vedly, nikoli okolnosti, k nimž došlo ( nebo mělo dojít ) později. Takto rozhodl dovolací soud např. v rozsudku ze dne 25.11.1998, sp.zn. 2 Cdon 1992/97. Navíc možnost vlastníků požádat o změnu charakteru stavby podle stavebního zákona (nešlo ovšem o územní rozhodnutí), nelze posuzovat jako porušení právních předpisů, protože provedení této změny nemělo obligatorní charakter.
Odvolací soud se správně vyrovnal i s námitkami žalobce, které směřovaly do zjištění souladu kupní ceny s cenou zjištěnou dle cenových předpisů.
Ze všech shora uvedených důvodů neshledal dovolací soud, že by rozhodnutí odvolacího soudu mělo z důvodů, uvedených v dovolání, zásadní právní význam, a dospěl proto k závěru, že dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. V důsledku toho musel pak dovolání odmítnout ( § 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm.c) o.s.ř.).
Z uvedeného důvodu nevyhověl ani návrhu na vyslovení odkladu vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
Výrok o nákladech řízení vychází z toho, že žalovaným, kteří by s ohledem na výsledek dovolacího řízení měli nárok na jeho náhradu, náklady tohoto řízení nevznikly ( § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.)..
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22.listopadu 2000
JUDr. Ema B a r e š o v á, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová