USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana
Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve
věci žalobců a) R. P., narozené dne XY, bytem XY, b) P. V., narozeného dne XY,
bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem se sídlem v Praze
1, Senovážné náměstí č. 1464/6, proti žalované České republice – Úřadu pro
zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží
č. 42, „o ochranu oprávněného dědice“, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod
sp. zn. 21 C 359/2009, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 26. července 2018, č.j. 53 Co 249/2018-218, takto:
Dovolání žalobců se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26.7.2018, č.j. 53 Co 249/2018-218,
potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20.6.2018, č.j. 21 C
359/2009-210, kterým byl zamítnut návrh žalobců na vrácení přeplatku soudního
poplatku za odvolání každému ve výši 78.000 Kč; soudy obou stupňů vycházely z
toho, že odvolání proti rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba na vydání 16
nemovitých věcí (označená jako žaloba o ochranu oprávněného dědice), podléhá
soudnímu poplatku za odvolání podle položky 22 bod 1. písm. b) ve spojení s
položkou 4 bod 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, tj. 5.000 Kč za každou
nemovitou věc. Žalobci podali proti usnesení odvolacího soudu dovolání. Jsou toho názoru, že
napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení otázky, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, zda řízení o ochraně
oprávněného dědice je řízením, jehož předmětem je nemovitá věc, či řízením
řadícím se do označení „ostatní řízení“. Žalobci jsou přesvědčeni, že když
sazebník soudních poplatků neobsahuje zvláštní sazbu pro řízení o ochraně
oprávněného dědice, věcně nejbližším řízením je řízení o pozůstalosti, v němž
není poplatek určován podle jednotlivých věcí, které jsou součástí
pozůstalosti, ale jako soubor majetku. Z toho podle nich jednoznačně vyplývá,
že za odvolání proti rozhodnutí o žalobě o ochraně oprávněného dědice má být
vybírán poplatek podle položky 22, bod 1. písm. b) ve spojení s položkou 4, bod
1. písm. c) sazebníku soudních poplatků t.j. 2.000 Kč. Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání
proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami ve
lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti
dovolání. Z hlediska skutkového bylo v dané věci zjištěno, že Obvodní soud pro Prahu 1
rozsudkem ze dne 26.9.2017, č.j. 21 C 359/2009-164, zamítl žalobu R. P. i
žalobu P. V., že žalovaná Česká republika-Úřad pro zastupování ve věcech
majetkových je povinna vydat žalobcům, každému „id. ? pozůstalosti, a to 5/10
domu čp. XY v XY se stav. parcelou č. parc. XY zaps. ve vl. č. XY poz. knihy
kat. území XY; skladiště býv. domu čp. XY v XY se stav. parcelou č. parc. XY
poz. knihy pro kat. území XY; budovu čp. XY v XY se stav. parcelou č. parc. XY,
zahradou č. parc. XY, pastvištěm č. parc. XY zaps. ve vl. č. XY poz. knihy kat. území XY a poz. parcelou č. parc. XY zaps. ve vl. č. XY poz. knihy kat. území
XY; zemědělské usedlosti, velkostatky v XY zaps. ve vl. č. 1, XY poz. knihy
pro kat. úz. XY a vl. č. XY poz. knihy kat. území XY“. Žalobci podali proti
tomuto rozsudku odvolání, které Městský soud v Praze, poté, co na výzvu soudu
prvního stupně žalobci dne 12.1.2018 zaplatili poplatek za odvolání, každý
80.000 Kč, projednal a rozsudkem ze dne 17.5.2018, č.j. 53 Co 110/2018-203,
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Podáním ze dne 21.3.2018 požádali
žalobci soud prvního stupně o vrácení přeplatku soudního poplatku za odvolání,
každý ve výši 78.000 Kč. Tento návrh Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne
20.6.2018, č.j.
21 C 359/2009-210, zamítl, k odvolání žalobců bylo toto
usnesení potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26.7.2018, č.j. 53
Co 249/2018-218, které žalobci napadli dovoláním (shora). Na základě uvedených zjištění dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání
žalobců není přípustné. Pokud je ustanovením § 238 odst. 1 písm. i) o.s.ř. vyloučena přípustnost dovolání proti rozhodnutím o povinnosti zaplatit soudní
poplatek, pak je třeba pod toto ustanovení podřadit i rozhodnutí, kterým bylo
rozhodnuto o návrhu na vrácení přeplatku soudního poplatku; v obou případech
jde totiž o stanovení výše soudního poplatku, a není proto žádný důvod k tomu,
aby (ne)možnost přezkoumání výše soudního poplatku za odvolání dovolacím soudem
byla závislá na tom, ve které fázi řízení poplatník výši poplatku napadá, zda
se tak stane formou dovolání po právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost k
zaplacení poplatku stanovena, nebo formou žádosti o vrácení přeplatku poté, co
byl poplatek zaplacen ve výši rozhodnutím soudu stanovené, tj. v dané věci
každým žalobcem poplatek ve výši 80.000 Kč, v důsledku čehož bylo jejich
odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé odvolacím soudem
projednáváno a bylo o něm věcně rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu není
přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243c odst. 1
o.s.ř. odmítl. Dovolací soud dodává, že o náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo
rozhodováno, neboť v této „poplatkové věci“ jsou jedinými účastníky řízení
poplatníci (navíc ve věci samé žalované žádné náklady v tomto dovolacím řízení
nevznikly). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.