24 Cdo 2956/2019-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana
Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve
věci návrhu navrhovatele Českého svazu bojovníků za svobodu, se sídlem v Praze
2, Legererova č. 1854/22, IČ 00442755, zastoupeného Mgr. Martinem Sadílkem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 802/54, na nepřihlížení k
zákazu zcizení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 251/2018,
o dovolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna
2019, č.j. 28 Co 100/2019-18, takto:
Dovoláním napadené usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro
Prahu 9 ze dne 22.2.2019, č.j. 17 C 251/2018-12, se zrušují a věc se vrací
Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.4.2019, č.j. 28 Co 100/2019-18,
potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22.2.2019, č.j. 17 C
251/2018-12, kterým bylo odmítnuto podání navrhovatele ze dne 4.10.2018, s
odůvodněním, že v řízení nelze pokračovat, když navrhovatel ani na výzvu soudu
neoznačil žalovanou stranu, jak vyžaduje ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. Navrhovatel podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu dovolání. Je toho
názoru, že soud prvního stupně i soud odvolací pochybily při aplikaci právního
předpisu, konkrétně tím, že ve věci, ve které se návrhem domáhá rozhodnutí, že
se k zákazu zcizení dědictvím nabytých nemovitých věcí podle ustanovení § 1569
odst. 2 o.z. nepřihlíží, dovodily aplikaci o.s.ř. namísto zákona č. 292/2013
Sb., o zvláštních řízeních soudních, a tato právní otázka významná pro
rozhodnutí ve věci samé představuje případ dosud dovolacím soudem neřešený. Je
toho názoru, že i když řízení o návrhu na zrušení zákazu zcizení není ve výčtu
řízení nesporných, na které dopadá úprava zákona č. 292/2013 Sb., o řízení
nesporné se jedná, jelikož návrh podle § 1569 o.z. naplňuje veškeré znaky
nesporného řízení, tj. jeho účelem je prevence, není zde žádného sporu či
problému a chybí kontradiktorní postavení případných účastníků, je fakticky
nemožné určit žalovaného. Dále navrhovatel odkazuje na komentářovou literaturu
(Lavický, P. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Řízení nesporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer), podle níž v režimu nesporného
řízení mohou být projednány nejen věci, o kterých to výslovně stanoví zákon o
zvláštních řízeních soudních, ale i jiné věci, které do režimu nesporného
řízení odkáže jiný předpis, a také záležitosti, které se do režimu sporného
řízení založeného na systému dvou vzájemných odpůrců nehodí. Navrhovatel proto
navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu zrušil
a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. Pokud by se dovolací
soud neztotožnil s jeho názorem na použití zákona č. 292/2013 Sb., v důsledku
čehož označení žalované strany není nutné, navrhuje přerušení řízení a podání
návrhu k Ústavnímu soudu podle § 109 odst. 1 písm. c) o.s.ř. na zrušení části
ustanovení § 1569 o.z. Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání
proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve
lhůtě stanovené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Z hlediska skutkového stavu bylo v dané věci zjištěno, že podáním doručeným
Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 4.10.2018 se navrhovatel domáhá vydání
rozhodnutí, že se nepřihlíží k zákazu zcizení pozemku p.č. XY, jehož součástí
je stavba č.p. XY, a pozemku p.č. XY, v obci XY, k.ú. XY, k nimž mu bylo v
řízení o pozůstalosti po M. Š. potvrzeno nabytí dědictví, a to na základě
závěti ze dne 20.10.2015, ve které zůstavitel také stanovil, aby předmětné
nemovité věci nebyly nikdy prodány a zůstaly ve vlastnictví závětního dědice. Tento návrh odůvodnil navrhovatel tím, že nedisponuje personálními ani
finančními prostředky na správu zděděných nemovitostí, tyto bez řádné péče
chátrají a ztrácí na hodnotě, nejvhodnějším krokem by byl jejich prodej a
získané finanční prostředky by byly využity na činnost navrhovatele, k jehož
podpoře se hlásil i zůstavitel. Podle § 1569 odst. 2 o.z. zavazuje zákaz
zcizení obtíženého jen, je-li zákaz nařízen na určitou přiměřenou dobu a je-li
odůvodněn vážným zájmem hodným právní ochrany, takové podmínky podle
navrhovatele v dané věci splněny nejsou. Na výzvu soudu prvního stupně k
doplnění návrhu označením žalovaného navrhovatel sdělil, že má za to, že řízení
o vydání rozhodnutí na nepřihlížení k zákazu zcizení v podobě, v jaké je v
současné době zakotveno v občanském zákoníku, je podle své povahy a účelu
řízením nesporným, i když ve výčtu nesporných řízení v ustanovení § 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, uvedeno není. Návrh tak zůstal
bez označení žalovaného. Za uvedeného stavu věci rozhodnutí soudu závisí na otázce povinných náležitostí
návrhu, kterým navrhovatel uplatňuje nárok podle ustanovení § 1569 odst. 2 o.z. Vzhledem k tomu, že o této otázce procesního práva ve vztahu k ustanovení §
1569 odst. 2 o.z. dovolací soud dosud nerozhodoval, je dovolání proti usnesení
odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné. Zůstaví-li zůstavitel někomu něco s připojením příkazu, posuzuje se příkaz jako
rozvazovací podmínka, takže se zůstavení práva zmaří, nebude-li příkaz
proveden, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli (§ 1569 odst. 1 o.z.). Zákaz zcizení nebo zatížení zavazuje obtíženého, jen je-li nařízen na určitou
přiměřenou dobu a odůvodněn vážným zájmem hodným právní ochrany, jinak může
soud na návrh obtíženého rozhodnout, že se k zákazu nepřihlíží. Byl-li zákaz
zapsán do veřejného rejstříku, může obtížený požadovat, aby soud zákaz zrušil;
soud návrhu nevyhoví, neprokáže-li se, že zájem na zrušení zákazu zřejmě
převyšuje zájem na jeho zachování (§ 1569 odst. 2 o.z.). Zákaz zcizení formulovaný v ustanovení § 1569 o.z. je institutem hmotného
soukromého práva, jeho vznik, změna a zánik se řídí ustanoveními občanského
zákoníku. Případné spory a jiné právní věci s tímto institutem spojené tak
přísluší projednat soudu v občanském soudním řízení. Postup soudu a účastníků řízení v občanském soudním řízení upravuje především
občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále i
„o.s.ř.“), s účinností od 1.1.2014 však také zákon č. 292/2013 Sb., o
zvláštních řízeních soudních (dále i „z.ř.s.“).
Podle ustanovení § 2 o.s.ř., v
občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní
věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně. Podle
ustanovení § 1 odst. 1 z.ř.s., podle tohoto zákona projednávají a rozhodují
soudy právní věci stanovené v tomto zákoně; řízení upravená tímto zákonem jsou
vyjmenována v ustanovení § 2, pod písm. a) až u), řízení o návrhu obtíženého,
aby se nepřihlíželo k zákazu zcizení nebo zatížení, zde uvedena nejsou. Vycházeje z ustanovení § 1 a § 2 z.ř.s. dovolací soud sdílí názor, že výčet
řízení, na která dopadá právní úprava provedená zákonem o zvláštních řízeních
soudních, je taxativní, to znamená, že tuto úpravu nelze použít pro řízení o
jiných věcech. Proto ani předmětný návrh, kterým se navrhovatel domáhá
rozhodnutí soudu podle ustanovení § 1569 odst. 2 o.z., aby se nepřihlíželo k
zůstavitelem nařízenému zákazu zcizení dědictvím po něm nabytých nemovitých
věcí, nelze projednat podle z.ř.s., když takové řízení v taxativním výčtu není. Při rozhodování o návrhu je proto třeba postupovat podle o.s.ř. Ostatně, i
kdyby se použití právní úpravy z.ř.s. (z povahy věci, jak se domnívá
navrhovatel) dovodilo, vzhledem k tomu, že tento zákon ani v obecné části
neobsahuje žádné na danou věc přiléhavé ustanovení, zejména o náležitostech
návrhu, resp. o účastnících řízení, bylo by třeba prostřednictvím ustanovení §
1 odst. 3 z.ř.s. pro řízení použít občanský soudní řád, tj. i ustanovení o
náležitostech návrhu (§ 79). Dále má dovolací soud za to, že ustanovením § 1569 odst. 2 o.z. daná možnost,
aby zákazem zcizení obtížená osoba namítala nepřiměřenost příkazu spojeného s
pořízením zůstavitele v její prospěch, je na místě především již v řízení o
pozůstalosti v rámci „posouzení příkazu jako rozvazovací podmínky“ (srov. §
1569 odst. 1 o.z.). Rozhodování o nepřihlížení k zákazu zcizení či zatížení
dědictvím nabyté věci až po skončení řízení o pozůstalosti by mělo přicházet v
úvahu jen při podstatné změně poměrů, oproti poměrům, jaké byly v průběhu
řízení o pozůstalosti na straně obtížené osoby. Pokud je však návrh na nepřihlížení k zákazu zcizení nebo zatížení podán až po
skončení řízení o pozůstalosti (což ustanovení § 1569 odst. 2 o.z. nevylučuje),
nelze věcné rozhodnutí o něm odmítnout jen proto, že návrh neobsahuje označení
žalovaného, když je zcela zjevné, že jde o návrh, který není typickou žalobou
určenou k řešení sporů ve dvoustranných právních vztazích, jejíž náležitosti
jsou stanoveny v ustanovení § 79 o.s.ř. Nezbývá proto, než aby se s takovým
návrhem soud vypořádal jinak, než bez dalšího jeho odmítnutím pro neoznačení
žalovaného. Tvrdí-li navrhovatel, že je nemožné určit věcně legitimovaného
žalovaného, je třeba posoudit, zda zde skutečně není nikoho, do jehož poměrů by
návrhem požadované rozhodnutí mohlo zasáhnout, a poté případně návrh věcně
projednat i jen za účasti navrhovatele. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není
správné.
Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro
odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího
soudu, dovolací soud je podle ustanovení § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil. Vzhledem
k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také
na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne v dalším řízení soud prvního
stupně (§ 243g odst. 1 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 12. 2019
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu