24 Cdo 3125/2020-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana
Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera,
Ph.D., ve věci pozůstalosti po P. P., zemřelém dne 3. září 2019, posledně bytem
v XY, za účasti České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech
majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111,
vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 22 D 727/2019, o dovolání
České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2020, č. j. 102 Co 7/2020-72,
Dovolání se odmítá.
V řízení o pozůstalosti po P. P., zemřelém dne 3.9.2019 (dále jen
„zůstavitel“), Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28.4.2020, č.j. 102 Co
7/2020-72, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 22.1.2020,
č.j. 22 D 727/2019-54, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se potvrzuje nabytí
zůstavitelova majetku nepatrné hodnoty České republice – Úřadu pro zastupování
státu ve věcech majetkových a řízení se zastavuje (výrok I.) a že se přiznává
odměna a náhrada hotových výdajů soudního komisaře JUDr. Martina Foukala za
provedení úkonů v tomto řízení (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru, že
„nemůže být procesně ekonomické a nemůže sloužit k rychlé a účinné ochraně
práv, aby bylo v řízení o pozůstalosti zjišťováno dědické právo, jestliže tu
není (nemůže být) ze strany osob, jimž vzniklo dědické právo, ve skutečnosti
zájem na nabytí dědictví, které by tvořil majetek bez hodnoty nebo majetek jen
nepatrné hodnoty“, že „by bylo na místě při použití ustanovení § 154 odst. 1
z.ř.s. per analogiam takové řízení jako bezpředmětné zastavit“ a že „nemá-li
zájem o zůstavitelův majetek bez hodnoty nebo jeho majetek nepatrné hodnoty
nikdo, komu vzniklo smrtí zůstavitele dědické právo (nebo není-li tu takových
osob), je nutno dovodit, že majetek bude vydán státu“.
Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podala proti
usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že
napadené rozhodnutí závisí na právní otázce, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena, a to „zda lze dle ust. § 154 odst. 1 zákona č.
292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů,
řízení o pozůstalosti zastavit a vydat zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty
nebo bez hodnoty státu jako nevypraviteli pohřbu bez jeho souhlasu, když ten,
kdo se postaral o zůstavitelův pohřeb, nevyslovil souhlas s nabytím tohoto
majetku“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení krajského soudu a
věc vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení § 237 o.s.ř. je dovolání, není-li stanoveno jinak, přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat
pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (§ 241a odst. 1 věty první o.s.ř.).
V dané věci bylo pro rozhodnutí o dědickém právu po zůstaviteli rozhodující
posouzení otázky, zda lze o majetku zůstavitele, který je nepatrné hodnoty a s
jehož převzetím nesouhlasil vypravitel pohřbu K. P. (bratr zůstavitele),
rozhodnout, že připadá státu podle ustanovení § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013
Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“). Na zjištěný skutkový
stav (který přezkumu dovolacím soudem nepodléhá, jak vyplývá z ustanovení §
241a odst. 1 o.s.ř.) odvolací soud aplikoval uvedené ustanovení z.ř.s. v
souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž je použití ustanovení §
154 odst. 1 z.ř.s. možné i v situaci, kdy tomu, kdo se postaral o pohřeb
zůstavitele, nelze majetek bez hodnoty nebo majetek nepatrné hodnoty pro jeho
nesouhlas vydat, předpoklady pro zastavení řízení však jsou; nelze-li majetek
vydat vypraviteli pohřbu (ani dědicům), může být subjektem nabývajícím tento
majetek stát, a to proto, že tu není nikdo jiný, komu by bylo možné majetek
vydat (jako je tomu např. i v případě odúmrti podle ust. § 1634 o.z. nebo v
případě připadnutí majetku, který se nepodařilo zpeněžit při likvidaci dědictví
podle ust. § 237 z.ř.s., pokud se pozůstalost projednává); z toho pak logicky
vyplývá, že je zcela bezpředmětné vyžadovat souhlas státu s takovým postupem
(srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2020,
sp. zn. 24 Cdo 785/2020; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.11.2020, sp.
zn. 24 Cdo 2564/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.12.2020, sp.
zn. 24 Cdo 2735/2020).
Pro úplnost dovolací soud konstatuje, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí
správně zohlednil taktéž „zásadu procesní ekonomie“ a dosažení „rychleji a
efektivněji a za značné finanční úspory potřebného výsledku“, tj. nabytí
zůstavitelova majetku nepatrné hodnoty státem, jestliže žádná z osob, které by
jinak svědčilo dědické právo, o majetek neprojevila zájem, a to „bez nutnosti
zejména zjišťovat nositele dědického práva v šesti dědických třídách ze zákonné
posloupnosti a řešit případné schválení úkonů za nezletilé soudem“; uvážení v
uvedeném smyslu přitom nepochybně zakládá možnost pro výjimečnou aplikaci
ustanovení § 154 odst. 1 z.ř.s. (k tomu srov. blíže rozhodnutí citovaná výše).
Protože dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech
majetkových proti napadenému usnesení odvolacího soudu není na základě
vymezených důvodů dovolání přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle
ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2020
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu