24 Cdo 3281/2021-2996
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po A. K., zemřelém dne 17. března 2020, posledně bytem v XY, za účasti 1) J. K., narozené dne XY, bytem ve XY, zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem v Liberci, Měsíčná č. 256/2, 2) A. K., narozené dne XY, bytem ve XY, zastoupené JUDr. Matúšem Návratem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 9, Nademlejnská č. 600/1, a 3) J. D. K., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Martinem Havelkou, advokátem se sídlem v Liberci, Gorkého č. 658/15, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 35 D 515/2020, o dovolání A. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 25. března 2021, č. j. 29 Co 14/2021-1304, takto:
Dovolání se odmítá.
Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 27. 11. 2020, č. j. 35 D 515/2020-750, zamítl návrh A. K. na odvolání B. H. jako správce části pozůstalosti, a to obchodního závodu zůstavitele, provozovaného pod identifikačním číslem XY, obchodní firmou: A. K. J., s adresou sídla: XY.
K odvolání A. K. Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci usnesením ze dne 25. 3. 2021, č. j. 29 Co 14/2021-1304, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, když uzavřel, že postupy správkyně při výkonu prosté správy závodu A. J. nenaplňují důvody pro odvolání správkyně. Vycházel z toho, že správkyně H. je osoba dlouhodobě zasvěcená do dění v závodu i v rodině, jako nefunkční se jeví spíše komunikace a rozdělení správy pozůstalosti i mezi další správce, jimiž jsou samotné dědičky.
Proti usnesení odvolacího soudu podala A. K. dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že rozhodnutí ve věci závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly dovolacím soudem řešeny, případně se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i rozhodovací praxe Ústavního soudu. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. 24 Cdo 2599/2020, v němž je uvedeno, že podle § 28 odst. 1 věta první z. ř. s. mohou být v odvolacím řízení uváděny nové skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, dovolatelka namítá, že se odvolací soud nevypořádal se všemi námitkami vznesenými v odvolání, nepřihlédl důsledně k relevantnímu obsahu jejího vyjádření ze dne 20.
1. 2021, rozhodnutí není dostatečně odůvodněné, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces, jak je toto právo definováno např. v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05. Od ustálené rozhodovací praxe dovolacího, resp. Ústavního soudu se odchýlil odvolací soud při řešení otázek, zda „svědčí dědici přednostní právo být jmenován správcem pozůstalosti“ a „jaký je rozsah informační povinnosti správce vůči beneficientovi ve smyslu § 1437 o. z., zejména s ohledem na dotazy beneficienta vůči správci týkající se správy majetku, postupu správce a stavu spravovaného majetku, respektive závodu“.
Další otázky nebyly podle dovolatelky dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, a to: zda „porušuje správkyně povinnost vykonávat správu pozůstalosti s péčí řádného hospodáře v případě, že výkon správy průběžně nekonzultuje s dědici v situaci, kdy je to nezbytné pro řádný výkon správy (nezmenšení majetku)“, zda „dochází jmenováním zaměstnance části pozůstalosti správcem této části pozůstalosti ke zproštění jeho povinností vyplývajících z pracovní smlouvy“, zda „je jednání správkyně pozůstalosti spočívající ve zvýhodňování jednoho z beneficientů (v daném případě dědiců) na úkor ostatních beneficientů porušením povinnosti správkyně při prosté správě pozůstalosti zakládající důvod k jejímu odvolání“, v jaké lhůtě „je správkyně povinna splnit svou zákonnou informační povinnost podle § 1437 o.
z.“, zda „je soud oprávněn odvolat správce pozůstalosti z funkce teprve při opakovaném porušení povinností“, zda „je správkyně povinna využívat všechny vhodné prostředky komunikace na dálku, pokud je to v zájmu řádného výkonu správy pozůstalosti“, zda „zbavuje správkyni objektivní nemožnost poskytnout dědici požadované informace v jím stanovené lhůtě informační povinnosti ve smyslu § 1437 o. z.“, zda „lze správce pozůstalosti odvolat pouze z důvodu nedostatečně vykonávané správy“, zda „zahrnuje informační povinnost správkyně také povinnost umožnit dědicům přístup do existujících informačních systémů, pakliže pro odepření takového přístupu neexistují relevantní důvody“, zda „je soud v rámci pozůstalostního řízení oprávněn změnit systém vedení spravovaných společností, respektive spravovaného závodu, založením tzv.
pluralitní správy v situaci, kdy podnikatelské subjekty vytvořené zůstavitelem fungují ve vzájemném propojení, byly vždy řízeny centrálně pouze zůstavitelem, čemuž odpovídá vnitřní nastavení postupů, personální propojení jednotlivých provozů“, zda „je zjevné překročení kompetencí správkyně spočívající v jednání jménem obchodní společnosti ve správě dovolatelky, kterým došlo ke škodě na majetku této společnosti, porušením povinností správkyně při prosté správě pozůstalosti zakládající důvod k jejímu odvolání“, a zda „je nezbytné, aby v případě, kdy se dědicové nedohodnou jednohlasně, byla osobou správce pozůstalosti jmenována osoba bez vztahu k dědicům“.
Sama dovolatelka má za to, že lze dospět k závěrům, že správce pozůstalosti by měl být vybírán primárně z dědiců zůstavitele, že správce pozůstalosti je povinen plnit své zákonné povinnosti v přiměřené lhůtě, že je bezpodmínečně nutné trvat na tom, aby správa pozůstalosti byla vykonávána s péčí řádného hospodáře tak, aby byla důsledně chráněna hodnota pozůstalosti, že správce není oprávněn jednat s dědici rozdílně a při výkonu správy upřednostňovat zájmy některého z dědiců (anebo své vlastní zájmy) na úkor zájmů ostatních dědiců, že soud nebyl oprávněn měnit fungující nastavení podnikatelských uskupení, která jsou součástí pozůstalosti, a že soud je povinen zohlednit většinovou vůli dědiců.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že: I. Soud odvolává B. H. z funkce správce části pozůstalosti, a to obchodního závodu zůstavitele, provozovaného pod identifikačním číslem XY, obchodní firmou: A. K. J., s adresou sídla: XY,
II. Soud jmenuje správce části pozůstalosti, a to obchodního závodu zůstavitele, provozovaného pod identifikačním číslem XY, obchodní firmou: A. K. J., s adresou sídla: XY, R. O., nar. XY, bytem XY, přechodným pobytem v XY, pro případ odmítnutí jmenovat správcem R. O. nechť je správcem uvedené části pozůstalosti jmenována A. K., nar. XY, bytem XY. Pokud by dovolacím soudem nebyly shledány důvody pro změnu dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozhodl, že se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 25.
3. 2021, č. j. 29 Co 14/2021-1304, a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 11. 2020, č. j. 35 D 515/2020-750, zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). V dané věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání přípustné není. V dovolání formulované otázky nelze považovat za otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s.
zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a k hodnocení důkazů odvolacím soudem. Skutková zjištění odvolacího soudu však přezkumu dovolacím soudem nepodléhají, stejně jako dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat postup soudu při provádění dokazování a hodnocení provedených důkazů, jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Není-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Lze dodat, že B. H. po vydání dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu z funkce správce předmětné části pozůstalosti odstoupila k 7. 7. 2021.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 3. 2022
JUDr. Roman Fiala předseda senátu