24 Cdo 3323/2023-355
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Romanem Fialou v právní věci žalobce P. R. proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/16, IČO 00025429, o zaplacení 85 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem dne 18. listopadu 2019 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. srpna 2019, č. j. 11 Co 215/2019-125, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. května 2019, č. j. 10 C 181/2016-113, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem dne 26. října 2021 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. srpna 2019, č. j. 11 Co 215/2019-125, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. května 2019, č. j. 10 C 181/2016-113, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem dne 2. května 2022 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2022, č. j. 4 Co 396/2021-311, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2021, č. j. 11 Co 215/2019-304, které jsou vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Co 215/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2023, č. j. 5 Co 259/2022-329, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2022, č. j. 11 Co 215/2019-325, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 9. 2022, č. j. 11 Co 215/2019-320, spojil ke společnému řízení, které bude vedeno pod sp. zn. 11 Co 215/2019, žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem dne 18. 11. 2019 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2019, č. j. 11 Co 215/2019-125, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 5. 2019, č. j. 10 C 181/2016-113, žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem dne 26. 10. 2021 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2019, č. j. 11 Co 215/2019-125, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 5. 2019, č. j. 10 C 181/2016-113, a žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem dne 2. 5. 2022 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022, č. j. 4 Co 396/2021-311, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2021, č. j. 11 Co 215/2019-304.
2. Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 18. 10. 2022, č. j. 11 Co 215/2019 -322, odmítl uvedené žaloby pro zmatečnost a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
3. Dále Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 11. 2022, č. j. 11 Co 215/2019 -325, odmítl odvolání žalobce podané dne 7. 11. 2022 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2022, č. j. 11 Co 215/2019-322, a to z důvodu opožděného podání odvolání.
4. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 2. 2023, č. j. 5 Co 259/2022-329, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 11 Co 215/2019-325, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
5. Proti výše uvedeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, č. j. 5 Co 259/2022-329, a Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 11 Co 215/2019-325, podal žalobce - nezastoupen advokátem - dovolání, ve kterém zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce - advokáta.
6. Žalobce byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2023, č. j. 11 Co 215/2019-348, vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení jednak doplnil své dovolání o dovolání sepsané advokátem a zároveň předložil plnou moc osvědčující právní zastoupení žalobce advokátem v dovolacím řízení, jednak k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000,- Kč, a to s poučením, že dovolací řízení bude zastaveno jednak neosvědčí-li předložením plné moci zastoupení advokátem v dovolacím řízení, jednak nebude-li zaplacen soudní poplatek.
7. Lhůta určená dovolateli výše označeným usnesením Městského soudu v Praze jednak k zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, jednak k doložení plné moci osvědčující právní zastoupení žalobce advokátem v dovolacím řízení a doplnění dovolání o dovolání sepsané advokátem, však marně uplynula.
8. Ačkoliv dovolatel v dovolání žádal o osvobození od soudních poplatků z dovolání a o ustanovení zástupce - advokáta, má dovolací soud za to, že o žádostech dovolatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (z řad advokátů) podle ustanovení § 30 a § 138 o. s. ř., bylo obecnými soudy v souvislosti s jednotlivými podáními dovolatele již mnohokrát rozhodováno, včetně věci nyní posuzované (kdy naposled Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 6. 2023, č. j. 27 Cdo 1572/2023-338, zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a současně žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku z dovolání v jím dodatečně stanovené lhůtě, a to s poučením o zastavení dovolacího řízení v případě nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě, a následně Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 8. 2023, č. j. 27 Cdo 1572/2023-343, dovolací řízení zastavil právě z důvodu marného uplynutí lhůty stanovené žalobci k zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení). Dovolatel v souvislosti s nyní projednávaným dovoláním nijak nedoložil své majetkové poměry, respektive jejich změnu, jež by ustanovení zástupce ve smyslu ustanovení § 30 a § 138 o. s. ř. odůvodňovala, nadto v dovolání výslovně uvedl, že se jeho majetkové poměry nezměnily. K dovolatelem podané žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení proto Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva dle ustanovení § 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2755/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022).
9. Nejvyšší soud tedy s ohledem na marné uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku z dovolání dovolací řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
10. Zastavení dovolacího řízení (v souladu s ustanovením § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř.) odůvodňuje také skutečnost, že dovolatel nesplnil také podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení ve smyslu ustanovení § 241 o. s. ř., když ani k výzvě usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2023, č. j. 11 Co 215/2019-348, ve lhůtě soudem k tomu určené nedoložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v dovolacím řízení a ve lhůtě soudem k tomu určené nebylo dovolání doplněno nebo nahrazeno podáním učiněným jeho zástupcem, který ani písemně či ústně do protokolu soudu nesdělil, že se s dovolatelem učiněným podáním ztotožňuje, ačkoliv byl dovolatel o důsledcích své nečinnosti poučen.
11. Nejvyššímu soudu je ostatně z úřední činnosti známo, že žalobce (dovolatel) podává mimořádně vysoký počet žalob, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mimo jiné i to, že si musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen (stejně jako i povinnosti uhradit soudní poplatek z dovolání) vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1201/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4005/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1303/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3558/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3254/2020). Jednání dovolatele tak lze považovat za obstrukční a nikoli za vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo dle jeho názoru neoprávněně zasaženo.
12. Vzhledem k tomu, že dovolatel podal dovolání výslovně také proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 11 Co 215/2019-325, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce, kterým napadl usnesení soudu prvního stupně, podle ustanovení § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. rovněž zastavil, neboť funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána (podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, zatímco podle ustanovení § 201 o. s. ř. proti rozhodnutím soudu prvního stupně je opravným prostředkem odvolání, pokud to zákon nevylučuje) a její nedostatek je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl pokračovat v řízení o podaném dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, ročník 2006).
13. Dovolatel v dovolání rovněž navrhl odklad právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadených usnesení soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Dovolací soud se proto předmětným návrhem dovolatele nezabýval.
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 11. 2023
JUDr. Roman Fiala předseda senátu