24 Cdo 377/2021-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, MBA, v právní věci navrhovatele P. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Kvapilem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sakařova č. 1631, o přivolení k zásahu do integrity zletilého, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 23 Nc 603/2020, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. října 2020, č. j. 8 Co 1169/2020-28, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Navrhovatel u Okresního soudu v Prachaticích (dále též jen „soud prvního stupně“) podal dne 14.11.2019 návrh, jímž se domáhal povolení euthanasie. Soud prvního stupně posoudil návrh na povolení euthanasie jako návrh na rozhodnutí o přivolení k zásahu do integrity. Konstatoval, že z jeho rozhodovací činnosti a z úřední činnosti (dotazu Krajského soudu v Českých Budějovicích v řízení vedeném pod sp. zn. 8 Co 664/2020, směřovanému soudu prvního stupně) je mu známo, že obdobné návrhy byly opakovaně navrhovatelem podány již v minulosti.
U Okresního soudu v Pardubicích je v současné době vedeno řízení o přivolení do zásahu do integrity navrhovatele pod sp. zn. 21 Nc 451/2018. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že později zahájené řízení nemůže být nadále vedeno pro nedostatek podmínky řízení (překážka věci zahájené), přičemž tato vada není odstranitelná a je tedy namístě řízení zastavit. Z vyložených důvodů proto soud prvního stupně usnesením ze dne 31.8.2020, č.j. 23 Nc 603/2020-20, řízení
zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání navrhovatele Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 12.10.2020, č. j. 8 Co 1169/2020-28, potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné rozhodnutí a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel (dále též jen „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Dovolatel je přesvědčen o tom, že „napadené usnesení je založeno na nesprávném právním posouzení věci“. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud v napadeném usnesení „odchýlil od zavedené rozhodovací praxe soudu dovolacího, konkrétně od jeho rozhodnutí týkajících se problematiky překážky řízení spočívající v existenci již zahájeného řízení v téže věci (litispendence).“ Navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání není ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné. Dovolací soud v této souvislosti uvádí, že je mu z vlastní úřední činnosti známa skutečnost, že se dovolatel řadou návrhů a žalob domáhá povolení euthanasie. Podání, která navrhovatel činí, jsou zjevně obdobná jako v dalších případech. V projednávané věci je nezpochybněným zjištěním, že účastník tohoto i dřívějšího (případně překážku působícího) řízení je totožný a že navrhovatel (dovolatel) uplatňuje stejný předmět procesního nároku. Otázka existence překážky zahájeného řízení nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v rozhodovací praxi dovolacího soudu, pokud zhodnotil (a v odvolacím řízení i dotazem na dané probíhající řízení též ověřil), že v řízení vedeném před Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 21 Nc 451/2018 a v projednávané věci jde o tentýž předmět řízení daný totožnými skutkovými tvrzeními a totožným účastníkem řízení (k tomu srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.7.2000, sp. zn. 20 Cdo 723/2000, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, pod č. 46, ročník 2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.2016, sp. zn. 30 Cdo 4310/2014). Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud uzavřel, že uplatněnou dovolací argumentací (dovolací důvod a vymezený předpoklad přípustnosti dovolání) se dovolateli přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. založit nepodařilo, a proto bylo dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 5. 2021
JUDr. Roman Fiala předseda senátu