24 Cdo 380/2021-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Romana Fialy, v právní věci navrhovatele P. B., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Janem Kvapilem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Sakařova 1631, o přivolení k zásahu do integrity zletilého, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 23 Nc 619/2020, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. září 2020, č. j. 7 Co 1079/2020-15, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Navrhovatel u Okresního soudu v Prachaticích (dále již „soud prvního stupně“) podal návrh, jímž se domáhal povolení euthanasie. Soud prvního stupně posoudil návrh na povolení euthanasie jako návrh na rozhodnutí o přivolení k zásahu do integrity. Soud prvního stupně konstatoval, že z jeho rozhodovací činnosti a z dotazu Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) je mu známo, že obdobné návrhy byly opakovaně navrhovatelem podány již v minulosti. U Okresního soudu v Pardubicích je v současné době vedeno řízení o přivolení do zásahu do integrity navrhovatele pod sp. zn. 21 Nc 451/2018. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že později zahájené řízení nemůže být nadále vedeno pro nedostatek podmínky řízení, a to překážka věci zahájené, tato vada není odstranitelná a řízení o návrhu je proto nutno zastavit. Soud prvního stupně usnesením ze dne 7. srpna 2020, č. j. 23 Nc 619/2020-4 řízení zastavil a
rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání navrhovatele odvolací soud usnesením ze dne 10. září 2020, č. j. 7 Co 1079/2020-15, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné rozhodnutí podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Dovolatel „je přesvědčen o tom, že napadené usnesení je založeno na nesprávném právním posouzení věci.“ Přípustnost dovolání dovolatel spatřuje v tom, že: „se odvolací soud v napadeném usnesení odchýlil od zavedené rozhodovací praxe soudu dovolacího… konkrétně od jeho rozhodnutí týkajících se problematiky překážky řízení spočívající v existenci již zahájeného řízení v téže věci (litispendence).“ Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání není – jak bude dále vyloženo – ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné. Dovolací soud v této souvislosti uvádí, že je mu z vlastní úřední činnosti známa skutečnost, že se dovolatel řadou návrhů a žalob domáhá povolení euthanasie. Podání, která navrhovatel činí, jsou zjevně obdobná jako v dalších případech. V poměrech projednávané věci je nezpochybněným zjištěním, že účastník tohoto i dřívějšího (případně překážku působícího) řízení je totožný a že navrhovatel (dovolatel) uplatňuje stejný předmět procesního nároku. Otázka existence překážky zahájeného řízení nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud zhodnotil (a v řízení i dotazem na dané probíhající řízení též ověřil), že v řízení vedeném před Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. 21 Nc 451/2018, a v projednávané věci jde o tentýž předmět řízení daný totožnými skutkovými tvrzeními a totožným účastníkem řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2000, sp. zn. 20 Cdo 723/2000, uveřejněné pod číslem 46/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2016, sp. zn. 30 Cdo 4310/2014, in https://nsoud.cz). Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud uzavřel, že uplatněnou dovolací argumentací (dovolací důvod a vymezený předpoklad přípustnosti dovolání) se dovolateli přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. nepodařilo založit; dovolání bylo proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 4. 2021
JUDr. Pavel Vrcha, MBA předseda senátu