24 Cdo 394/2025-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila, ve věci dodatečného projednání dědictví po F. V., zemřelé dne 26. září 2013, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 29 D 1627/2013, o dovolání A. V., zastoupené Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Rooseveltova č. 49/16, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. listopadu 2023, č. j. 11 Co 176/2023-116, takto:
I. Dovolání A. V. se odmítá. II. A. V. nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Dovolání A. V. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2023, č. j. 11 Co 176/2023-116, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně), že v projednávaném případě majetek, pro který bylo navrhováno zahájení dodatečného projednání dědictví, byl již předmětem rozhodování dědického soudu [byly-li nemovitosti, jejichž projednání se dovolatelka dovolává, již předmětem (předcházejícího) dodatečného dědického řízení, které bylo zastaveno (usnesením Okresního soudu ze dne 16.
6. 2021, č. j. 29 D 1627/2013-83) z důvodu, že zůstavitelka nezanechala žádný majetek, když předmětné nemovitosti, resp. podíl na nich, nebyly podle pravomocného rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. 6. 2020, č. j. 13 C 386/2015-307 (potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2021, č. j. 61 Co 242/2020-349; dovolání A. V. proti tomuto rozsudku bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2103/2021) ve vlastnictví zůstavitelky ke dni jejího úmrtí, a týká-li se argumentace dovolatelky pouze (nových) skutečností, o které dovolatelka opírá své přesvědčení, že zůstavitelka byla ke dni svého úmrtí vlastnicí podílu na předmětných nemovitostech] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.
2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4290/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 77, ročník 2015, ve kterém byl vyjádřen právní názor, že předmětem tzv. dodatečného projednání dědictví (ve smyslu ustanovení § 175x zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „OSŘ“) nemůže být majetek zůstavitele, který již byl projednán v původním (dřívějším) dědickém řízení, a že dodatečné projednání dědictví neslouží (a nemůže sloužit) k nápravě „chyb“ původního dědického řízení a nelze v něm proto měnit „pravomocné výsledky“ původního dědického řízení; dále také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.
5. 2004, sp. zn. 30 Cdo 839/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88, ročník 2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1957/2021], jakož i právní literaturou (srov. např. Šešina, M., Muzikář, L., Dobiáš, P. Dědické právo. Praktická příručka. Praha: Leges, 2019, str. 677), a není důvod, aby rozhodná právní otázka „dodatečně“ najevo vyšlého majetku byla posouzena jinak.
2. Podstatou dovolání A. V. je především nesouhlas s postupem soudů ve sporném řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 13 C 386/2015, resp. dovolatelka vznáší námitky poukazující na nerespektování závazného právního názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2019, sp. zn. 24 Cdo 320/2019. K tomu nezbývá dovolacímu soudu než uvést, že dovolatelka nebere náležitě v úvahu, že těmito námitkami nezpochybňuje nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem v projednávané věci, tj. že se nejedná o nově objevivší majetek, ale vytýká jimi nesprávné skutkové zjištění stran duševního stavu zůstavitelky v době podpisu závěti učiněného ve (výše označeném) sporném řízení. Nelze tak přehlédnout, že se dovolatelka opětovně podaným návrhem na dodatečné projednání dědictví po zůstavitelce a opravnými prostředky v rámci tohoto dodatečného řízení domáhá nápravy jí dovozovaných chyb učiněných soudy v jiném řízení, které však nejsou (v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu) způsobilým předpokladem pro (další) dodatečné projednání dědictví.
3. Nejvyšší soud (jako soud dovolací) proto z výše uvedených důvodů dovolání A. V. směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 11. 2023, č. j. 11 Co 176/2023-116, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
4. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 3. 2025
JUDr. Roman Fiala předseda senátu