USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana
Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v
právní věci žalobců 1) V. B., narozeného dne XY, bytem v XY, 2) B. B., narozené
dne XY, zastoupených Mgr. Ondřejem Tejnorou, advokátem se sídlem v Praze 5,
Janáčkovo nábřeží č. 57, proti žalované B. Š., narozené dne XY, bytem v XY,
zastoupené JUDr. Dušanem Strýčkem, advokátem se sídlem v Příbrami II.,
Mariánské údolí č. 126, o popření dědického práva, vedené u Okresního soudu v
Příbrami pod sp. zn. 13 C 80/2011, o dovolání žalobců 1) a 2) proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2018, č.j. 24 Co 128/2017-640, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradu
nákladů dovolacího řízení 6.413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k
rukám JUDr. Dušana Strýčka, advokáta se sídlem v Příbrami II., Mariánské údolí
č. 126.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobci 1) a 2) podali dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
5.4.2018, č.j. 24 Co 128/2017-640, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v
Příbrami ze dne 28.12.2016, č.j. 13 C 80/2011-519, tak, že se zamítá žaloba
žalobců na určení, že jsou dědici ze zákona po zůstavitelce H. T., zemřelé
26.1.2011, a bylo rozhodnuto
o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vycházel ze závěru, že závěť
zůstavitelky ze dne 14.12.2010, kterou byla za dědičku povolána žalovaná, není
neplatná.
Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání žalobců proti rozsudku
odvolacího soudu jako nepřípustné, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací
důvod, než připouští ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., podle něhož lze dovolání
podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Žalobci
ve svém dovolání napadají skutková zjištění a hodnocení důkazů (znaleckými
posudky),
na jejichž základě k těmto skutkovým zjištěním odvolací soud dospěl. Skutková
zjištění však přezkumu dovolacím soudem nepodléhají, stejně jako dovolacímu
soudu nepřísluší přezkoumávat postup odvolacího soudu při provádění dokazování
a hodnocení provedených důkazů. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání
žalobců podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 2. 2019
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu