24 Cdo 697/2024-585
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a
soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci úschovy
částky 72 021 482,24 Kč složené soudním exekutorem JUDr. Milanem Usnulem,
Exekutorský úřad Praha 9 se sídlem v Praze 9, Bryksova č. 763/46, ve prospěch
příjemce Tamarind s.r.o., se sídlem v Praze 1, Vladislavova č. 52/19, IČO
26758997, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 37 Sd 8/2017, o
dovolání JUDr. Tomáše Sokola, advokáta se sídlem v Praze 4, Na strži č.
2102/61a, jako (bývalého) opatrovníka příjemce Tamarind s.r.o., proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 21. prosince 2023, č. j. 29 Co 332/2023-559, ve
věci určení odměny opatrovníka, takto:
Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8.
listopadu 2023, č. j. 37 Sd 8/2017-516, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu
soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
1. Složitel soudní exekutor JUDr. Milan Usnul se návrhem podaným u
Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 17. 2. 2017 domáhal, aby soud přijal ve
prospěch příjemce Tamarid s.r.o. do úschovy částku 72 021 482,24 Kč. Důvod
úschovy spatřoval v tom, že „jako soudní exekutor vedl proti příjemci jako
povinnému exekuci mimo jiné prodejem jeho nemovitosti“, že usnesením ze dne 18.
7. 2016, č. j. 098 Ex 0014/15-183, kterým byl stanoven rozvrh nejvyššího
podání, bylo též rozhodnuto o vrácení hyperochy ve výši 72 021 482,24 Kč a že
tuto hyperochu nemohl příjemci vyplatit, neboť návrhy obou jednatelů příjemce
ohledně jejího vyplacení jsou rozporné a „nelze očekávat dosáhnutí shody, kam a
jakým způsobem hyperochu příjemci vyplatit“. Složitel současně podotknul, že z
důvodu neshod mezi jednateli musel být příjemci již v exekučním řízení jmenován
opatrovník.
2. Poté, co složitel částku 72 021 482,24 Kč složil u soudu, Obvodní
soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 29. 1. 2018, č. j. 37 Sd 8/2017-47, rozhodl,
že „přijímá od složitele ve prospěch příjemce do soudní úschovy finanční částku
ve výši 72 021 482,24 Kč“. Dovodil, že „oba jednatelé nejednají shodně za
příjemce“ a že „odlišný způsob jednání statutárního orgánu společnosti
příjemce, než je zapsán ve výpisu z obchodního rejstříku“, neumožňuje složiteli
„splnit závazek – vyplacení hyperochy příjemci“; protože z jiných důležitých
příčin na straně věřitele (příjemce) nemůže složitel splnit závazek, rozhodl
soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 1953 o. z. a § 290 z. ř. s. o
přijetí této částky do úschovy. Odvolání podané Amaciem Lópezem Seijasem jako
jedním z jednatelů příjemce Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2018,
č. j. 29 Co 150/2018-64, odmítl.
3. Obvodní soud pro Prahu 1 poté – „s ohledem na skutečnost, že příjemce
není řádně zastoupen vzhledem k dlouhodobým rozporům jejich jednatelů“ –
ustanovil „podle ustanovení § 29 odst. 2 a 4 o. s. ř.“ opatrovníkem příjemce
usnesením ze dne 23. 7. 2018, č. j. 37 Sd 8/2017-75, nejprve advokáta Mgr.
Vojtěcha Teslíka a posléze – co jej na jeho žádost zprostil z této funkce –
usnesením ze dne 26. 2. 2020, č. j. 37 Sd 8/2017-103, advokáta JUDr. Tomáše
Sokola.
4. Obvodní soud pro Prahu 1 posléze na základě přihlášky podané soudním
exekutorem Mgr. Janem Krejstou usnesením ze dne 19. 10. 2020, č. j. 37 Sd
8/2017-154, rozhodl, že se „ze soudní úschovy část předmětu úschovy ve výši 2
685 002,10 Kč“ vydává „přihlašovateli Mgr. Janu Krejstovi“; usnesení nabylo
(podle potvrzení ve spise) právní moci dnem 30. 10. 2020.
5. Podáním ze dne 21. 10. 2020 advokát JUDr. Tomáš Sokol požádal jako
opatrovník příjemce o vydání „předmětu úschovy procesnímu opatrovníku“ do
„doby, dokud nedojde k nespornému a společnému návrhu obou jednatelů, jak s
předmětem úschovy naložit“, a to „bezhotovostním bankovním převodem na zvláštní
účet na jméno advokáta JUDr. Tomáše Sokola“.
6. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20. 1. 2021, č. j. 37 Sd
8/2017-189, rozhodl, že „vydává ze soudní úschovy částku ve výši 69 311 422,76
Kč příjemci“ s tím, že „po právní moci usnesení bude předmět úschovy zaslán na
bankovní účet znějící na jméno advokáta JUDr. Tomáše Sokola“ a že „samostatným
usnesení bude rozhodnuto o odměně opatrovníka příjemce“. Dospěl k závěru, že
„zákonné podmínky podle ustanovení § 298 odst. 1 z. ř. s. pro vydání předmětu
úschovy příjemci jsou dány“ a že jsou důležité důvody k tomu, aby rozhodnutím
soudu bylo založeno vydání předmětu soudní úschovy do advokátní úschovy. K
odvolání podanému JUDr. Tomášem Sokolem jako opatrovníkem příjemce Městský soud
v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2021, č. j. 29 Co 112/2021-201, toto usnesení
zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle odvolacího
soudu byl návrh ze dne 21. 10. 2020 nesrozumitelný a uzavřel, že teprve po
odstranění této vady bude možné o návrhu rozhodnout.
7. Poté, co opatrovník příjemce advokát JUDr. Tomáš Sokol podáním ze dne
23. 11. 2021 doplnil svůj návrh ze dne 21. 11. 2021 o údaj, že „předmět úschovy
ve výši 69 311 422,76 Kč má být vydán příjemci na účet vedený na jméno JUDr.
Tomáš Sokol, advokát, označený jako advokátní úschova“, Obvodní soud pro Prahu
1 usnesením ze dne 13. 1. 2022, č. j. 37 Sd 8/2017-231, rozhodl, že „vydává ze
soudní úschovy finanční částku ve výši 69 311 422,76 Kč příjemci na účet vedený
na jméno JUDr. Tomáš Sokol, advokát, označený jako advokátní úschova“, a že po
právní moci tohoto usnesení bude rozhodnuto dalším usnesením o odměně
opatrovníka příjemce“. Dospěl k závěru, že po odstranění vady návrhu byly
splněny zákonné podmínky pro vydání zbývající části předmětu úschovy příjemci.
8. Uvedené usnesení Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 16. 2.
2022, č. j. 37 Sd 8/2017-234, opraveným usnesením ze dne 24. 2. 2022, č. j. 37
Sd 8/2017-244, doplnil tak, že „odkládá vykonatelnost usnesení do doby nabytí
právní moci rozhodnutí o odvolání společnosti Tamarind ze dne 1. 9. 2017 proti
rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 8. 2017, č. j. 22 C 22/2017-33,
který je exekučním titulem pro exekuční řízení vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 3048/2017 a v rámci kterého byl pověřeným soudním
exekutorem Mgr. Ondřejem Svobodou vydán exekuční příkaz ze dne 3. 1. 2018, č.
j. 184 EX 3621/17-36, přikázáním jiné peněžité pohledávky než z účtu u
peněžního ústavu, a to pro pohledávku, kterou má povinný Tamarind s.r.o. vůči
svému dlužníku – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 „z titulu nároku povinného na
vyplacení finanční částky z úschovy soudu, kam ji pod sp. zn. 37 Sd 8/2017-12
uložil ve prospěch povinného soudní exekutor JUDr. Milan Usnul, a to jako
přeplatek exekuce jím vedené proti povinnému“. Soud prvního stupně „za
analogického použití ustanovení § 166 odst.1, 2 o. s. ř. a ustanovení § 243 o.
s. ř.“ doplnil své usnesení ze dne 13. 1. 2022, č. j. 37 Sd 8/2017-231, o výrok
o odkladu jeho vykonatelnosti. K odvolání podanému advokátem JUDr. Tomášem
Sokolem jako opatrovníkem příjemce Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 5.
2022, č. j. 29 Co 132,133/2022-264, toto usnesení zrušil. Dospěl k závěru, že
usnesení soudu prvního stupně „bylo vydáno mimo zákonem vymezenou pravomoc
soudu“.
9. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 1. 2022, č. j. 37 Sd
8/2017-231, nabylo (podle potvrzení uvedeného ve spise) právní moci dnem 3. 2.
2022. Na jeho základě byla podle poukazu ze dne 11. 9. 2023 ze soudní úschovy
vyplacena částka 69 311 422,76 Kč na účet vedený na jméno advokáta JUDr. Tomáše
Sokola.
10. Podáním ze dne 6. 6. 2022 opatrovník příjemce advokát JUDr. Tomáš
Sokol vyúčtoval soudu prvního stupně odměnu za výkon funkce (včetně náhrady
hotových výdajů a náhrady za daň z přidané hodnoty) v celkové výši 880 589,60
Kč.
11. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22. 2. 2023, č. j. 37 Sd
8/2017-386, přiznal opatrovníku JUDr. Tomáši Sokolovi odměnu v celkové výši 47
190 Kč. Dospěl k závěru, že opatrovníku náleží za výkon jeho funkce odměna za
10 úkonů po 3 600 Kč ve výši 36 000 Kč, náhrada za 10 „režijních paušálů“ po
300 Kč ve výši 3 000 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 8 190 Kč,
celkem tedy 47 190 Kč. Při stanovení odměny za úkony právní služby soud prvního
stupně vycházel z ustanovení § 9 odst. 1 a § 7 odst. 4 ve spojení s ustanovením
§ 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších
předpisů (dále též jen „advokátní tarif“) a dovodil, že činí 1 200 Kč za jeden
úkon právní služby a že jsou dány důvody na její zvýšení pro časovou náročnost
podle ustanovení § 12 odst. 1 advokátního tarifu na trojnásobek.
12. K odvolání advokáta JUDr. Tomáše Sokola Městský soud v Praze
usnesením ze dne 22. 5. 2023, č. j. 29 Co 99/2023-425, zrušil usnesení soudu
prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že na odměnu
za úkony právní služby provedené do dne 16. 4. 2020 se vztahuje ustanovení § 9
odst. 5 advokátního tarifu (s limitem tarifní hodnoty 1 000 Kč redukovaným
podle ustanovení § 12a odst. 1 advokátního tarifu), že v období od 17. 4. 2020
do 31. 12. 2021 se užije ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu (s limitem
tarifní hodnoty 10 000 Kč redukovaným podle ustanovení § 12a odst. 1
advokátního tarifu) a že v době od 1. 1. 2022 se postupuje podle ustanovení § 7
ve spojení s ustanovením § 9 odst. 1 advokátního tarifu). Odvolací soud
současně odmítl názor odvolatele, že je „třeba vycházet z nominální hodnoty
peněžní částky, která je předmětem úschovy“, a vytknul soudu prvního stupně, že
jeho rozhodnutí o zvýšení odměny „z důvodu náročnosti“ podle ustanovení § 12
odst. 1 advokátního tarifu „přesvědčivě nezdůvodnil“. Soudu prvního stupně
odvolací soud uložil, aby „v součinnosti s opatrovníkem precizoval svou úvahu o
provedených úkonech právní pomoci a aplikací advokátního tarifu dospěl k
určení, za které úkony bude opatrovníku přiznána odměna“.
13. Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 8. 11. 2023, č. j. 37
Sd 8/2017-516, rozhodl, že přiznává opatrovníku advokátovi JUDr. Tomáši
Sokolovi odměnu v celkové výši 53 542,50 Kč. Dospěl k závěru, že opatrovníku
náleží za výkon funkce odměna za 2 úkony provedené do 16. 4. 2020 ve výši 800
Kč, za 5 úkonů vykonaných v době od 17. 4. 2020 do 31. 12. 2021 ve výši 6 000,-
Kč a za 4 úkony provedené v době od 1. 1. 2022 do 3. 2. 2022 ve výši 6 750 Kč a
že jsou splněny předpoklady podle ustanovení § 12 odst. 1 advokátního tarifu na
zvýšení odměny na trojnásobek. Spolu s „režijním paušálem“ za 12 úkonů a
náhradou za daň z přidané hodnoty JUDr. Tomáši Sokolovi přísluší celkem 53
542,50 Kč.
14. K odvolání advokáta JUDr. Tomáše Sokola Městský soud v Praze
usnesením ze dne 21. 12. 2023, č. j. 29 Co 332/2023-559, změnil usnesení soudu
prvního stupně tak, že výše odměny činí 58 080 Kč; jinak je potvrdil a rozhodl,
že „opatrovníku se přiznává odměna ve výši 2 178 Kč jako náhrada nákladů
odvolacího řízení“. Dospěl k závěru, že jsou splněny předpoklady pro navýšení
odměny na trojnásobek z důvodu náročnosti podle ustanovení § 12 odst. 1
advokátního tarifu, neboť „úkony právní pomoci byly komplikovány mimořádnými
spory mezi společníky a jednateli opatrované právnické osoby, což vyžadovalo
studium souvislostí nad rámec úschovného řízení, a že tedy advokátu JUDr.
Tomáši Sokolovi náleží na odměně 44 100 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve
výši 3 900 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 10 080 Kč, celkem 58
080 Kč. V poučení písemného vyhotovení usnesení odvolací soud uvedl, že proti
němu není dovolání přípustné. Usnesení bylo JUDr. Tomáši Sokolovi doručeno
(podle záznamu ve spise) dne 4. 1. 2024.
15. Proti tomu usnesení odvolacího soudu a proti usnesení Obvodního
soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 11. 2023, č. j. 37 Sd 8/2017-516, podal (bývalý)
opatrovník příjemce advokát JUDr. Tomáš Sokol ústavní stížnost, kterou Ústavní
soud usnesením ze dne 19. 2. 2024, sp. zn. I ÚS 385/24, odmítl. Dospěl k
závěru, že ústavní stížnost je předčasná, neboť proti usnesení odvolacího soudu
je ve skutečnosti dovolání přípustné (poučení o nepřípustnosti dovolání
obsažené v poučení písemného vyhotovení usnesení bylo nesprávné).
16. Podáním ze dne 22. 2. 2024 poté podal (bývalý) opatrovník příjemce
advokát JUDr. Tomáš Sokol proti usnesení odvolacího soudu dovolání. Namítá, že
usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť
při rozhodování o odměně advokáta jako opatrovníka v řízení o úschovách
jmenovaného soudem aplikoval nesprávná (neaplikoval platná a účinná) ustanovení
advokátního tarifu a nesprávně posoudil subsidiaritu občanského soudního řádu k
zákonu o zvláštních řízeních soudních ve smyslu ustanovení § 1 odst. 3 a 4 z.
ř. s. Podle dovolatele platí rovněž při rozhodování o odměně opatrovníka v
řízení o úschovách zákaz reformace in peius, neboť toto řízení lze zahájit
pouze na návrh, a odvolací soud vycházel z mylného závěru, že podle advokátního
tarifu se „v úschovním řízení přiznává odměna upravená pro řízení s
neocenitelným předmětem“. Dovolatel rozebírá legislativní vývoj v úpravě
advokátního tarifu, nálezy Ústavního soudu a současnou rozhodovací praxi
obecných soudů a dovozuje, že předmětem řízení o úschovách jsou věci ocenitelné
penězi a že již z tohoto důvodu nelze vycházet z tarifní hodnoty věci uvedené v
ustanovení § 9 advokátního tarifu, ale je „zapotřebí aplikovat“ ustanovení § 8
advokátního tarifu. Ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu nelze použít ani
z důvodu, že by hodnotu věci bylo možné vyjádřit jen s nepoměrnými obtížemi,
neboť v řízení o úschovách je hodnota věci určitelná, neboť zpravidla vyplývá z
hodnoty úschovy samotné. Správné určení výše odměny za výkon funkce opatrovníka
je třeba současně vnímat „v souvislosti s právem účastníka na právní pomoc
podle Článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod“, když „nejistá nebo
neadekvátně nízká odměna je bezpochyby způsobilá mít demotivující účinky na
práci advokáta a na její kvalitu“. Dovolatel dále dovozuje, že ustanovení § 9
odst. 5 advokátního tarifu bylo zrušeno, aniž by bylo zavedeno jakékoliv
přechodné ustanovení, a že je nelze proto aplikovat při určení odměny ani na
úkony provedené po či před dnem 17. 4. 2020. Ustanovení 12a advokátního tarifu
se týká pouze opatrovníka jmenovaného soudem v občanském soudním řízení, a
nikoliv také na opatrovníka jmenovaného v řízení upravující zvláštní soudní
řízení; opačný závěr nelze úspěšně dovozovat ani z ustanovení § 1 odst. 3 a 4
z. ř. s., neboť „subsidiaritu občanského soudního řádu na základě těchto
ustanovení rozhodně nelze vykládat tak široce, že by platila též ve vztahu k
jiným předpisům, které na občanský soudní řád odkazují, tj. v tomto případě
advokátnímu tarifu. Porušení zásady zákazu reformacio in peius odvolacím soudem
spatřuje odvolatel v tom, že „zařadil“ dva úkony právní pomoci oproti soudu
prvního stupně pod ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, čímž odměnu za
tyto úkony „nepřiměřeně zkrátil“, a poukazuje v tomto směru rovněž na právní
názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 22 Cdo
2258/2021. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou
stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
17. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno
ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval
otázkou přípustnosti dovolání.
18. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu,
pokud to zákon připouští (§ 1 odst. 3 z. ř. s. a § 236 odst. 1 o. s. ř.).
19. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 1 odst. 3 z. ř. s. a § 237 o. s. ř.).
20. Pro rozhodnutí soudů v projednávané věci bylo (mimo jiné) významné
vyřešení právních otázek, zda v řízení o úschovách se tarifní hodnota pro
určení odměny za úkony právní služby vykonané „procesním“ opatrovníkem, jímž
byl příjemci (jako účastníku řízení o úschovách) ustanoven advokát, posuzuje
podle ustanovení § 8 advokátního tarifu nebo podle ustanovení § 9 advokátního
tarifu, zda a případně v jaké podobě lze aplikovat ustanovení § 9 odst. 5
advokátního tarifu po zrušení jeho části nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 3.
2020, sp. zn. Pl ÚS 26/19, uveřejněným pod č. 176/2020 Sb., a zda při
rozhodování o odměně advokáta ustanoveného příjemci v řízení o úschovách jako
opatrovníka za výkon této funkce se uplatňuje zásada zákazu reformace in peius.
Vzhledem k tomu, že tyto otázky procesního práva dosud nebyly v rozhodovací
činnosti dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešeny a že jejich posouzení
bylo v projednávané věci pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (určující),
dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je proti usnesení odvolacího soudu
podle ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 237 o. s. ř. přípustné.
21. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 1
odst. 3 z. ř. s. a § 242 o. s. ř., které provedl bez nařízení jednání (§ 1
odst. 2 a § 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru,
že dovolání je zčásti opodstatněné.
22. U soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité
věci hodící se k úschově za účelem náhradního splnění dluhu (srov. § 290 z. ř.
s.). Dlužník je oprávněn složit předmět plnění do soudní úschovy (a tímto
způsobem náhradně splnit svůj dluh), nelze-li dluh splnit proto, že věřitel je
neznámý nebo nepřítomný, že věřitel odmítl bezdůvodně plnění přijmout, že
dlužník je bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem, nebo z jiných důležitých
příčin na straně věřitele (srov. § 1953 odst. 1 větu první o. z.).
23. V projednávané věci je (mimo jiné) nepochybné, že Obvodní soud pro
Prahu 1 usnesením ze dne 29. 1. 2018, č. j. 37 Sd 8/2017-47, přijal do úschovy
ve prospěch příjemce „finanční částku ve výši 72 021 482,24 Kč“, kterou u něj
složil soudní exekutor JUDr. Milan Usnul za účelem „splnění závazku (vyplacení
hyperochy)“ stanoveného jeho usnesením ze dne 18. 7. 2016, č. j. 098 Ex
0014/15-183, a že důvodem úschovy byly „jiné důležité příčiny na straně
věřitele“ ve smyslu ustanovení § 1953 odst. 1 věty první o. z., které spočívaly
v tom, že „oba jednatelé nejednají shodně za příjemce“, a „odlišný způsob
jednání statutárního orgánu společnosti příjemce, než je zapsán ve výpisu z
obchodního rejstříku“, neumožňuje složiteli vyplatit hyperochu příjemci jakož i
to, že Obvodní soud pro Prahu 1 ustanovil „podle ustanovení § 29 odst. 2 a 4 o.
s. ř. - „s ohledem na skutečnost, že příjemce není řádně zastoupen vzhledem k
dlouhodobým rozporům jejich jednatelů“ - usnesením ze dne 26. 2. 2020, č. j. 37
Sd 8/2017-103, opatrovníkem příjemce advokáta JUDr. Tomáše Sokola.
24. V tomto dovolacím řízení se dovolací soud nemůže (nesmí) zabývat ani
tím, zda přijetím do úschovy byl skutečně náhradně splněn dluh složitele u
příjemce (výplata hyperochy), ani správností (zákonností) postupu soudu prvního
stupně při ustanovení opatrovníka příjemce; jeho úkolem je (může být) toliko
posoudit, na jak vysokou náhradu (hotové výdaje, odměnu za zastupování a
náhradu za daň z přidané hodnoty) má advokát JUDr. Tomáš Sokol právo za výkon
této funkce opatrovníka.
25. Nejsou žádné pochybnosti o tom, že advokát JUDr. Tomáš Sokol byl
usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 2. 2020, č. j. 37 Sd
8/2017-103, příjemci ustanoven tzv. procesním opatrovníkem právnické osoby.
Úkolem takového opatrovníka je činit jako zástupce právnické osoby – s ohledem
na to, že tu je nebezpečí z prodlení – procesní úkony, které jsou potřebné - v
zájmu ochrany práv opatrovance - k uplatňování procesních práv a k plnění
procesních povinností, jež nemůže – z důvodů popsaných v ustanovení § 29 odst.
2 o. s. ř. – učinit právnická osoba samotná. Náklady s tím spojené (hotové
výdaje, odměnu za zastupování a náhradu za daň z přidané hodnoty) platí
opatrovníku stát (srov. § 140 odst. 2 o. s. ř.). Procesní opatrovník nemůže
(není oprávněn) činit jiné než procesní úkony; znamená to mimo jiné, že nemůže
za opatrovance činit tzv. hmotněprávní jednání, že není oprávněn mu poskytovat
právní služby a že není oprávněn ho zastupovat jinak než v tom řízení před
soudem, pro nějž byl opatrovníkem ustanoven.
26. Tím se tzv. procesní opatrovník odlišuje od tzv. hmotněprávního
opatrovníka právnické osoby, kterého soud jmenuje podle ustanovení § 486 a
násl. o. z. právnické osobě, která to potřebuje, aby mohly být spravovány její
záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva. Takový opatrovník má při
výkonu své funkce obdobná práva a povinnosti jako člen jeho statutárního
orgánu; může tedy činit veškerá právní (nejen procesní) jednání, k nimž je
oprávněn statutární orgán právnické osoby, a za svou činnost je (obdobně jako
statutární orgán) odměňován právnickou osobu, jíž také (obdobně jako statutární
orgán) odpovídá za škodu, kterou by případně při výkonu funkce způsobil.
27. V projednávané věci je z obsahu spisu zřejmé, že JUDr. Tomáš Sokol
činil za příjemce jako jeho ustanovený procesní opatrovník rovněž jiná právní
jednání než procesní úkony, jež soudy (alespoň v některých případech)
akceptovaly. Měly si však uvědomit, že právně účinná byla jen taková právní
jednání, která představovala procesní úkony, a že jen náklady spojené s těmito
úkony je stát povinen mu zaplatit. Uvedené samozřejmě nelze chápat tak, že (v
projednávané věci) za jiná právní jednání advokátu JUDr. Tomáši Sokolovi bez
dalšího nelze zaplatit; znamená to ovšem, že mu lze - v zájmu ochrany jeho
dobré víry při výkonu funkce opatrovníka - zaplatit jen taková hmotněprávní
jednání, která mu soud uložil nebo k nimž mu dal soud podnět, popřípadě která
alespoň akceptoval při vedení řízení nebo při svém rozhodování. Soudy se však
věcí z tohoto hlediska nezabývaly a při svém rozhodování nerozlišovaly, jaká
právní jednání advokát JUDr. Tomáš Sokol za příjemce provedl a v jakém rozsahu
a v jaké výši mu náleží náhrady i za jiná právní jednání než byly procesní
úkony.
28. Výše a způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů advokáta za
úkony, které v řízení o úschovách provedl jako opatrovník ustanovený soudem
(procesní opatrovník) příjemci, se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů, a náhrada za daň z přidané hodnoty se určí podle
sazby daně z přidané hodnoty, stanovené zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z
přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (srov. § 1 odst. 3 z. ř. s. a §
140 odst. 2 o. s. ř.).
29. Výše odměny advokáta ustanoveného soudem se určí podle ustanovení o
mimosmluvní odměně; § 12 odst. 2 se přitom neužije (srov. znění ustanovení § 1
odst. 3 advokátního tarifu). Z uvedeného vyplývá, že při rozhodování o výši
odměny advokáta ustanoveného soudem lze u úkonů právní služby mimořádně
obtížných mimosmluvní odměnu zvýšit až na trojnásobek. To, že se „přitom
nepoužije“ ustanovení § 12 odst. 2, pak ve svých důsledcích znamená, že u úkonů
právní služby ani „vskutku jednoduchých“ by rozhodnutím soudu mimosmluvní
odměnu nebylo možné snížit.
30. Odměna advokáta za poskytování právních služeb (a obdobně také
odměna advokáta ustanoveného soudem) musí být přiměřená a nesmí být ve zřejmém
nepoměru k hodnotě a složitosti věci; i když toto pravidlo stanoví etický kodex
advokáta výslovně jen u smluvní odměny (srov. čl. 10 odst. 2 etického kodexu
advokáta), nepochybně se uplatní rovněž ve vztahu k odměňování advokáta
ustanoveného soudem. V rozporu s tímto principem ustanovení § 1 odst. 3 část
věty za středníkem advokátního tarifu brání soudu, aby snížil odměnu advokáta
za výkon funkce opatrovníka, i kdyby k tomuto postupu shledal důvody, když (na
druhé straně) možnost zvýšení odměny až na trojnásobek není vyloučena. Citované
ustanovení tak ve svých důsledcích brání přiznat odměnu advokátovi jako
procesnímu opatrovníku ve výši, která by odpovídala jeho skutečně vynaložené
práci na ochranu práv opatrovance, je-li odměna odvozena od tarifní hodnoty a
počtu úkonů bez ohledu na skutečnou složitost a obtížnost věci. Vzhledem k
tomu, že advokátní tarif má podobu vyhlášky, dovolací soud z těchto důvodů
dospěl k závěru, že obecné soudy mohou za využití článku 95 odst. 1 Ústavy
České republiky prohlásit při svém rozhodování ustanovení § 1 odst. 3 části
věty za středníkem advokátního tarifu za nezákonné a v projednávané věci ho
neaplikovat, a to zejména tehdy, kdyby výše odměny advokáta za výkon funkce
opatrovníka odvozená od tarifní hodnoty a počtu úkonů byla zjevně nepřiměřená.
31. Oproti názoru odvolacího soudu, podle kterého je třeba v řízeních o
úschovách vycházet při stanovení tarifní hodnoty z toho, že hodnotu věci nebo
práva (předmětu řízení) nelze vyjádřit v penězích, dovolatel dovozuje, že
tarifní hodnota musí být stanovena podle ceny (hodnoty) předmětu úschovy. S
tímto názorem dovolatele dovolací soud nesouhlasí.
32. Předmětem řízení o úschovách nejsou peníze, cenné papíry a jiné
movité věci hodící se k úschově za účelem splnění závazku, ale (nejprve)
posouzení důvodu úschovy podle prohlášení složitele a (posléze) vydání úschovy
příjemci, složiteli nebo přihlašovateli po udělení zákonem předepsaných
souhlasů, popřípadě připadnutí tzv. staré úschovy státu v případě, že by ve
stanovené lhůtě nebyla podána žádost o vydání úschovy; kdyby byl souhlas s
vydáním předmětu úschovy odepřen, neřeší se takový spor v „nesporném“ řízení o
úschovách, nýbrž ve sporném řízení na základě žaloby o uložení povinnosti
souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli (srov. § 299 z. ř. s.). Z
uvedeného vyplývá, že hodnotu věci nebo práva v řízení o úschovách nevyjadřuje
hodnota předmětu úschovy, která není významná (určující) pro průběh řízení a
ani pro rozhodování soudů, a že proto hodnotu věci (odvíjející se od povahy
úkonů činěných účastníky v průběhu řízení o úschovách) nelze vyjádřit v
penězích.
33. V neposlední řadě vzal dovolací soud v úvahu, že akceptování názoru
dovolatele by v řízeních o úschovách znamenalo řadu absurdních situací. Byla-li
by například do úschovy přijata ve prospěch označeného příjemce částka 100 000
000 Kč a neuplatnil-li by nikdo právo na vydání předmětu úschovy, bude taková
úschova vydána příjemci na jeho žádost (srov. § 298 odst. 1 z. ř. s.). Kdyby za
příjemce podal takovou žádost advokát jako jeho zástupce, pak by mimosmluvní
odměna za jeden takový úkon právní služby stanovená podle ustanovení § 7
advokátního tarifu představovala (bez „režijního paušálu“ a náhrady za daň z
přidané hodnoty) 84 300 Kč; aniž by bylo třeba to blížeji rozebírat, je bez
dalšího evidentní, že jde – zejména s ohledem na zjevnou jednoduchost úkonu - o
odměnu zjevně nepřiměřenou a že jen obtížně si lze představit advokáta, který
by - s přihlédnutím k čl. 10 odst. 2 etického kodexu advokáta - takovou částku
mohl navrhnout svému klientu jako svou smluvní odměnu.
34. Do vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů, byl vyhláškou č. 276/2006 Sb. s účinností od 1. 9. 2006 doplněn § 9
odst. 5, který po změnách provedených vyhláškou č. 486/2012 Sb. a vyhláškou č.
390/2013 Sb. zněl s účinností od 1. 1. 2014 takto: „Při výkonu funkce
opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení, ustanoveného soudem
podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob, jmenovaného
soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní nebo ustanoveného
soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na
známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných
zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení
nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se považuje za tarifní
hodnotu částka 1 000 Kč.“. Nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn.
Pl. ÚS 26/19, který byl vyhlášen pod č. 176/2020 Sb., byla v ustanovení § 9
odst. 5 s účinností od 17. 4. 2020 zrušena slova „jmenovaného soudem podle
zákona upravujícího zvláštní řízení soudní", a nálezem Ústavního soudu ze dne
19. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 17/21, který byl vyhlášen pod č. 443/2021 Sb.,
bylo ustanovení § 9 odst. 5 s účinností od 8. 12. 2021 zrušeno v plném rozsahu.
35. Z uvedeného vyplývá, že v době vydání napadeného usnesení odvolacího
soudu ze dne 21. 12. 2023, č. j. 29 Co 332/2023-559, bylo ustanovení § 9 odst.
5 advokátního tarifu jako protiústavní zrušeno v plném rozsahu z důvodu
porušení „zásady rovnosti (čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a
svobod) v návaznosti na právo podnikat a právo získávat prostředky pro své
životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a
svobod“. Znamená to, že podle takového protiústavního právního předpisu nelze
posuzovat nejen právní vztahy nastalé po jeho zrušení, ale také v době po jeho
zrušení ani vztahy nastalé před jeho zrušením, když protiústavní právní předpis
nemůže být – poté, co jeho protiústavnost byla vyslovena Ústavním soudem –
oporou pro právní posouzení věci. Je proto třeba odvolacímu soudu vytknout, že
při vydání svého usnesení ze dne 21. 12. 2023, č. j. 29 Co 332/2023-559,
aplikoval na úkony právní služby provedené advokátem JUDr. Tomášem Sokolem jako
opatrovníkem příjemce v době do 16. 4. 2020 rovněž ustanovení § 9 odst. 5
advokátního tarifu.
36. Ustanovení § 12a bylo do vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů, doplněno vyhláškou č. 399/2010 Sb. s účinností na
dobu od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012. Uvedené ustanovení pak bylo nově upraveno
ve vyhlášce č. 486/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013 tak, že znělo v odstavci
1) takto: „(1) Sazby mimosmluvní odměny podle § 7 za úkony právních služeb
ustanoveného zástupce v občanském soudním řízení, ustanoveného opatrovníka v
občanském soudním řízení, ustanoveného obhájce v trestním řízení, ustanoveného
zmocněnce v trestním řízení, opatrovníka dítěte podle jiného právního předpisu
upravujícího soudnictví ve věcech mládeže, určeného advokáta pro řízení před
orgánem veřejné správy nebo řízení před Ústavním soudem se snižují o 20 %“, a v
odstavci 2) takto: „(2) Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby
ustanoveného zástupce v občanském soudním řízení, ustanoveného opatrovníka v
občanském soudním řízení, ustanoveného obhájce v trestním řízení, ustanoveného
zmocněnce v trestním řízení, opatrovníka dítěte podle jiného právního předpisu
upravujícího soudnictví ve věcech mládeže, určeného advokáta pro řízení před
orgánem veřejné správy nebo řízení před Ústavním soudem snížená podle odstavce
1 činí nejvýše 5 000 Kč.“. Vyhláška č. 406/2021 Sb. pak ustanovení § 12a
advokátního tarifu dnem 31. 12. 2021 Sb. zrušila, přičemž v čl. II této
vyhlášky bylo stanoveno, že „za úkony právní služby poskytnuté přede dnem
nabytí účinnosti této vyhlášky náleží advokátovi odměna podle dosavadních
právních předpisů“.
37. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že uvedené ustanovení aplikoval
(pro dobu do 31. 12. 2021) při stanovení odměny opatrovníka v tomto řízení o
úschovách, ačkoliv se – podle svého znění – nevztahuje na úkony ustanoveného
opatrovníka podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní. Dovolateli lze
přisvědčit v tom, že v ustanovení § 12a advokátního tarifu se skutečně o
opatrovníku ustanoveném podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní
nehovoří, nicméně přehlíží, že v době přijetí vyhlášky č. 486/2012 Sb. bylo
řízení o úschovách (stejně jako další tzv. nesporná řízení) upraveno v
občanském soudním řádu a že teprve později (s účinností od 1. 1. 2014) se stalo
předmětem úpravy obsažené v zákoně upravujícím zvláštní řízení soudní (tj.
zákona č. 292/2013 Sb.). Ustanovení § 12a advokátního tarifu se tedy v době
přijetí vyhlášky č. 486/2012 Sb. vztahovalo též na řízení o úschovách, neboť
opatrovníci v něm byli ustanovováni „v občanském soudním řízení“, a tato jeho
vlastnost nemohla zaniknout jen v důsledku toho, že s účinností od 1. 1. 2014
se jeho právní úprava stala předmětem úpravy (prakticky ve stejné podobě jako
do té doby) obsažené v jiném zákoně a že v důsledku „zřejmé legislativní
nedůslednosti“ se tato změna nepromítla do znění ustanovení § 12a advokátního
tarifu. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že ustanovení § 12a advokátního
tarifu platilo i v době po 1. 1. 2014 v řízeních o úschovách, a to až do svého
zrušení (do 31. 12. 2021), přičemž podle čl. II vyhlášky č. 406/2021 Sb. se
„dosavadní právní předpisy“ (a tedy i ustanovení § 12a advokátního tarifu)
použijí i na stanovení odměny za úkony právní služby provedené advokátem jako
opatrovníkem v době do 31. 12. 2021.
38. S názorem dovolatele, že pro rozhodování soudu o výši odměny
procesního opatrovníka ustanoveného soudem platí zásada zákazu reformace in
peius, dovolací soud nesouhlasí.
39. Princip zákazu reformace in peius se (ačkoliv to není výslovně
upraveno zákonem) tradičně v civilním procesu uplatňuje. Neplatí však v řízení,
která bylo možné zahájit i bez návrhu, neboť v nich soud není vázán mezemi, ve
kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně, když
takovému přezkumu nemůže bránit ani uplatňování zákazu reformace in peius
(srov. § 28 odst. 2 z. ř. s.). Řízení o stanovení odměny opatrovníka soud může
zahájit i bez návrhu; uvedené platí nejen tehdy, je-li takové řízení vedeno
samostatně, ale i v případě, že takové řízení probíhá v rámci jiného řízení;
pro uplatnění zákazu reformace in peius není významné, zda řízení o stanovení
odměny opatrovníka, probíhá v rámci jiného řízení, které lze zahájit jen na
návrh, protože o odměně opatrovníka soud rozhodne i bez návrhu (bez toho, že by
opatrovník musel nárok na svou odměnu výslovně u soudu uplatnit). I když řízení
o úschovách lze zahájit jen na návrh, o odměně opatrovníka ustanoveného
některému z účastníků tohoto řízení soud rozhoduje i bez návrhu; zákaz
reformace in peius se proto při takovém rozhodování nemůže uplatnit.
40. Dovolatel v této souvislosti poukazuje na právní názor vyslovený v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, č. j. 22 Cdo 2258/2021-460, v
němž byl vysloven právní názor, podle kterého „v řízení o vypořádání společného
jmění manželů, v němž soud prvního stupně založil vypořádání na rovných
podílech účastníků, nemůže odvolací soud rozhodnout o disparitě podílů v
neprospěch odvolatele, nepodal-li odvolání i druhý účastník, v jehož prospěch
má být disparita založena“. Nehledě k tomu, že v tomto rozhodnutí dovolacího
soudu se řeší jiná právní otázka než jaká je významná v tomto řízení
(uplatňování zásady zákazu reformace in peius v řízeních, v nichž z právního
předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, nelze
přehlédnout, že názor vyslovený v tomto rozsudku nepředstavuje ustálenou
judikaturu soudů, když s ním Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího
soudu vyslovilo nesouhlas a odmítlo jeho publikaci ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek.
41. Protože napadené usnesení odvolacího soudu neodpovídá výše uvedeným
právním závěrům a protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení,
pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku
odvolacího soudu, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 1 odst. 3
z. ř. s. a § 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byla
zrušena usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně,
zrušil Nejvyšší soud rovněž tato rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně
(Obvodnímu soudu pro Prahu 1) k dalšímu řízení (§ 1 odst. 3 z. ř. s. a § 243e
odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
42. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 1 odst. 3 z.
ř. s. a 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). V novém
rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a
dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 1 odst. 3 z. ř.
s., § 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá
o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 6. 2024
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu