24 Cdo 797/2022-470
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci péče o nezletilého AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY, zastoupeného kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha 14, se sídlem úřadu městské části v Praze 9, Bratří Venclíků č. 1073, syna matky K. N., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Petrou Hrubou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Školská č. 694/32, a otce V. S., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. et Bc. Ivou Jónovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, V Jirchářích č. 60/6, o úpravu výchovy, výživy a styku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 66 Nc 2525/2020, o odvolání otce proti opravnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2021 č.j. 35 Co 262/2021-429, takto:
I. Řízení o odvolání otce proti opravnému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2021 č.j. 35 Co 262/2021-429 se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 31.3.2021 č.j. 66 Nc 2525/2020-334 svěřil nezletilého AAAAA do péče matky (výrok I.), uložil otci povinnost přispívat na jeho výživu počínaje od 1.3.2019 částku 5.000,- Kč měsíčně k rukám matky, vyslovil, že „dluh na výživném nevznikl“, a dále uložil otci povinnost přispívat na spořicí účet nezletilého 3.000,- Kč měsíčně (výrok II.); současně vymezil podmínky styku otce s nezletilým (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Městský soud v Praze dne 7.12.2021 vyhlásil rozsudek, kterým k odvolání otce i matky rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II.
změnil „jen“ tak, že „výživné splatné k rukám matky činí 7.000,- Kč měsíčně“, „jinak“ tento rozsudek potvrdil „s tím, že dluh na výživném za dobu od 1.3.2019 do 30.11.2021 nevznikl“; současně tento rozsudek změnil ve výroku III. tak, že podrobněji upravil podmínky styku otce s nezletilým a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Usnesením (vydaným na základě ustanovení § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o.s.ř.“), které „vtělil“ do písemného vyhotovení rozsudku ze dne 7.12.2021 č.j.
35 Co 262/2021-429, Městský soud v Praze opravil část výroku I. (vyhlášeného) rozsudku tak, že „dluh na výživném za dobu od 1.3.2019 do 30.11.2021 činí 66.000,- Kč a otec je povinen jej zaplatit k rukám matky nezletilého do 31.1.2022“. Odvolací soud svůj postup odůvodnil tím, že při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu došlo k početní chybě ve výpočtu dlužného výživného. Proti tomuto opravnému usnesení odvolacího soudu podal otec (zastoupen advokátem) dne 25.1.2022 podání, výslovně označené jako „odvolání“, a současně navrhl odklad vykonatelnosti tohoto rozhodnutí.
Odvolání je podle ustanovení § 201 o.s.ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací). Oproti tomu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li to zákonem připuštěno, dovoláním (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§ 10a o.s.ř.).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu tedy občanský soudní řád odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci samé nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2015 sp. zn. 26 Cdo 4948/2014). Napadené usnesení je rozhodnutím odvolacího soudu vydaným v průběhu odvolacího řízení, odvolání proto proti němu přípustné není.
Protože – jak bylo uvedeno – opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že otec „odvolání“ přesto podal, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominul. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jenž musí vést k zastavení řízení. Zastavit řízení o odvolání pak v těchto případech náleží Nejvyššímu soudu coby vrcholnému článku soustavy obecných soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.2.2014 sp. zn. 30 Cdo 493/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2019 sp. zn. 28 Cdo 1596/2019).
Nejvyšší soud České republiky proto řízení o odvolání otce – aniž by se mohl věcí jakkoli dále zabývat – podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil, a za tohoto procesního stavu ani nerozhodoval (nemohl rozhodovat) o návrhu otce na odklad vykonavatelnosti napadeného usnesení. Dovolací soud pro úplnost podotýká, že otec by nebyl úspěšný ani tehdy, kdyby
podal proti napadenému usnesení odvolacího soudu dovolání, neboť opravné usnesení vydané odvolacím soudem podle ustanovení § 164 o.s.ř. není rozhodnutím, jímž se odvolací řízení končí ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř., ani nespadá do žádné z kategorií usnesení vypočtených v ustanovení § 238a o.s.ř., proti kterým je dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.7.2017 sp. zn. 28 Cdo 860/2017).
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 2 o.s.ř. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 4. 2022
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu