24 Nd 153/2023-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v exekuční věci oprávněné ESSOX s. r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera č. 52, IČO 26764652, zastoupené JUDr. Prokopem Benešem, advokátem se sídlem v Praze 4, Antala Staška č. 510/38, proti povinnému F. B., narozenému XY, naposledy bytem XY, o 34 148,01 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 105/2023, o určení místní příslušnosti soudu, t a k t o:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 105/2023 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha, Exekutorský úřad se sídlem v Přerově, Komenského č. 38, podal u Okresního soudu v Břeclavi žádost o pověření a nařízení exekuce pro vymožení peněžitého plnění ve výši 34 148,01 Kč s příslušenstvím podle pravomocného a vykonatelného elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 11. 2022, č. j. EPR 122971/2022-15. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 9. 2. 2023, č. j. 53 EXE 105/2023-24, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl, že „po marném uplynutí lhůty k podání odvolání oprávněným“ bude věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky (výrok II.).
Uvedl, že oprávněná označila povinného bytem XY, že z ISZR povinného bylo zjištěno, že platnost jeho trvalého pobytu byla ukončena dne 2. 2. 2022 a jiný pobyt v ČR není evidován, že exekuční titul byl povinnému doručen do datové schránky, že z opatrovnického spisu zdejšího soudu sp. zn. 13 Nc 26069/2020 bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 12. 1. 2021 byla nezletilá svěřena do péče otce (povinného) a že v r. 2021 žila nezletilá s otcem v XY, že se tedy povinný pravděpodobně trvale zdržuje v obvodu působnosti Okresního soudu Brno-venkov.
Dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit, proto vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Nejvyššímu soudu, aby určil soud, který věc projedná a rozhodne. Podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o.
s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (srov. § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, dále jen „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Podle ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť dle obsahu spisu povinný nemá místo trvalého pobytu na území České republiky.
Skutečnost, zda má povinný nějaký exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013).
Nejvyšší soud v obdobných situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v § 6 o. s. ř. Z této zásady pak vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle sídla soudního exekutora, nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 392/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
10. 2014, sp. zn. 21 Nd 234/2014). Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Břeclavi (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi, u něhož byla podána žádost o pověření exekutora a nařízení exekuce na majetek povinného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 4. 2023
JUDr. Roman Fiala předseda senátu