24 Nd 329/2023-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v exekuční věci oprávněné České průmyslové zdravotní pojišťovny, se sídlem v Ostravě, Jeremenkova č. 161/11, IČO 47672234, proti povinné R. Z., narozené dne XY, naposledy bytem v XY, o žádosti o pověření a nařízení exekuce pro 36 759 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 21 EXE 238/2023, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 21 EXE 238/2023 projedná a rozhodne Okresní soud v Jičíně.
Soudní exekutorka Mgr. Lucie Valentová, Exekutorský úřad se sídlem v Brně, Cejl č. 494/25, podala u Okresního soudu v Jičíně žádost o pověření a nařízení exekuce pro vymožení peněžitého plnění ve výši 36 795 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného výkazu nedoplatků České průmyslové zdravotní pojišťovny ze dne 6. 10. 2021, č. j. FPVO/SM/VN/2019 KZ/089949/1. Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 11. 5. 2023, č. j. 21 EXE 238/2023-20, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl, že se věc předkládá Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne (výrok II.).
Uvedl, že z provedené lustrace v informačním systému základních registrů, v centrální evidenci obyvatel, centrální evidenci vězněných osob vyplývá, že povinná neprochází těmito evidencemi, na území České republiky nemá trvalý pobyt a není zde hlášena k pobytu, že ze zprávy Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky Hradec Králové vyplývá, že povinná měla udělen v minulosti vízový pobyt na území ČR za účelem zaměstnání, ukončeno 26. 4. 2004, jiný pobyt není znám, že ze zprávy Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky Praha 7 bylo zjištěno, že povinná nemá povolenu žádnou z kategorií pobytu na našem území, prochází cizineckým informačním systémem s údajem o vízovém pobytu v roce 2004 za účelem zaměstnání, dále v hlášení sňatku ze dne 22.
2. 2019 s panem B. J., nar. XY, kdy při zápisu uvedla adresu v ČR XY a adresu v domovském státě XY, že z roku 2023 evidují hlášení ubytování na XY, a to od 22. 4. 2023 do 23. 4. 2023, jinými informacemi nedisponují. Dospěl k závěru, že podmínky pro určení místní příslušnosti chybějí, vzhledem k tomu, že povinná nemá v současné době trvalý pobyt v České republice a není ani hlášena k pobytu v evidencích cizineckého informačního systému. Vyslovil proto svou místní nepříslušnost a věc postoupil Nejvyššímu soudu, aby určil soud, který věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (srov. § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, dále jen „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo.
Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť dle obsahu spisu povinná nemá místo trvalého pobytu na území České republiky.
Skutečnost, zda má povinná nějaký exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013).
Nejvyšší soud v obdobných situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v § 6 o. s. ř. Z této zásady pak vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle sídla soudního exekutora, nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 392/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
10. 2014, sp. zn. 21 Nd 234/2014). Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky). Nejvyšší soud dále v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o.
s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud České republiky určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Jičíně (§ 105 odst. 2 o.
s.
ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Jičíně, u něhož byla podána žádost o pověření exekutora a nařízení exekuce na majetek povinné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 6. 2023
JUDr. Roman Fiala předseda senátu