24 Nd 412/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v exekuční věci oprávněné I-Xon a.s., se sídlem v Praze 3, Husitská č. 344/63, IČO 28218761, zastoupené JUDr. Petrem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 9, Boušova č. 792, proti povinnému M. M., narozenému XY, bytem XY, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 41 EXE 806/2018, o určení místní příslušnosti soudu,
Věc, vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 41 EXE 806/2018, projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Soudní exekutorka JUDr. Eva Koutníková, Exekutorský úřad Znojmo, podala dne 1.10.2018 u Okresního soudu v Břeclavi žádost o pověření a nařízení exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 170.367,51 Kč s příslušenstvím podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 7.8.2018, č. j. 10 C 10/2017-100. Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 16.10.2018, č. j. 41 EXE 806/2018-18, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) s tím, že se věc předkládá Nejvyššímu soudu České republiky k určení, který okresní soud ji projedná a rozhodne (výrok II.).
Na základě zjištění, že povinný „je občanem XY a na území České republiky nemá v Informačním systému základních registrů evidován trvalý pobyt nebo jiný pobyt a ani se zde fakticky nezdržuje“, že „dříve pracoval v obci XY v okrese XY“, avšak „u společnosti XY již od roku 2016 nepracuje“, a že „XY justiční orgány soudu dne 6.4.2018 sdělily, že ho nelze najít“, soud prvního stupně uzavřel, že „v projednávané věci podmínky místní příslušnosti zjistit nelze“. Vyslovil svou místní nepříslušnost a věc předložil Nejvyššímu soudu ČR, aby určil, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (srov. § 52 odst. 1 exekučního řádu), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Z obsahu spisu vyplývá, že povinný nemá na území České republiky v současné době povolený pobyt. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce.
Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov.
usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12.9.2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013). Nejvyšší soud České republiky dále v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12.11.2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že, je-li Nejvyšší soud ČR žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o.s.ř.
na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu ČR za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud ČR určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení § 105 odst. 2 o.s.ř. odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o.s.ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud České republiky po předložení věci Okresním soudem v Břeclavi (§ 105 odst. 2 o.
s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci vydal exekuční titul.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 1. 2019
JUDr. Roman Fiala předseda senátu