24 Nd 482/2025-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v exekuční věci oprávněné VKP Transport s.r.o., se sídlem ve Starém Městě, Luční čtvrť 1867, IČO 04360583, proti povinnému M. V., vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 5914/2025, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 5914/2025, projedná a rozhodne Okresní soud Praha-západ.
1. Soudní exekutor Mgr. Martin Bartoš, Exekutorský úřad Praha-západ, podal dne 2. 7. 2025 u Okresního soudu Praha-západ žádost o pověření a nařízení exekuce proti povinnému pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 1 164 000 Kč podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. 2. 2022, č. j. 18 T 136/2021-174, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2023, č. j. 6 To 327/2022-214.
2. Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 15. 7. 2025, č. j. 206 EXE 5914/2025-13, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po doručení usnesení oprávněné bude věc ve smyslu § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Vzhledem ke zjištění, že „ačkoli má soud za to, že je ve smyslu čl. 24 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o přípustnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dána jeho mezinárodní příslušnost, povinný nemá v obvodu zdejšího soudu místo svého trvalého pobytu, ani místo pobytu na území ČR podle druhu pobytu cizince, a z obsahu spisu rovněž nevyplývá, že by měl právě v obvodu zdejšího soudu svůj majetek“, Okresní soud Praha-západ s poukazem na ustanovení § 105 odst. 1 o. s. ř. a ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu z výše uvedených důvodů vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.
3. Podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
4. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro exekuční řízení (srov. § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, dále jen „exekuční řád“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
5. Podle ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
6. Podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
7. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť dle obsahu spisu povinný nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2013). Okresní soud Praha-západ však ve svém rozhodnutí již uvedl, že „z obsahu spisu rovněž nevyplývá, že by měl právě v obvodu zdejšího soudu svůj majetek“.
8. Nejvyšší soud v obdobných situacích vychází při určení místní příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v § 6 o. s. ř. Z této zásady pak vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle sídla soudního exekutora, nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 392/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 21 Nd 234/2014). Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky).
9. Nejvyšší soud dále v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci, a že ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
10. Nejvyšší soud konstatuje, že se Okresní soud Praha-západ zabýval pravomocí soudů České republiky, když ve svém rozhodnutí konstatoval, že má za to, že je ve smyslu čl. 24 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o přípustnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dána jeho mezinárodní příslušnost.
11. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem Praha-západ (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud Praha-západ, u něhož byla podána žádost o pověření exekutora a nařízení exekuce na majetek povinného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2025
JUDr. Roman Fiala předseda senátu