Nejvyšší soud Usnesení občanské

24 Nd 661/2025

ze dne 2025-12-16
ECLI:CZ:NS:2025:24.ND.661.2025.1

24 Nd 661/2025-24

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra

Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v exekuční

věci oprávněné innogy Energie, s.r.o., se sídlem v Praze 10, Limuzská č.

3135/12, IČO 49903209, zastoupené Mgr. Přemyslem Dubem, advokátem se sídlem v

Praze 10, Limuzská č. 3135/12, proti povinné E. K., vedené u Okresního soudu v

Hodoníně pod sp. zn. 50 EXE 1353/2025, o určení místní příslušnosti, takto:

Věc, vedenou u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 50 EXE 1353/2025,

projedná a rozhodne Okresní soud v Hodoníně.

1. Oprávněná podala dne 10. 9. 2025 u Okresního soudu v Hodoníně

prostřednictvím exekutora návrh na nařízení exekuce a pověření exekutora JUDr.

Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno-venkov, provedením exekuce proti povinné

pro vymožení peněžité pohledávky oprávněné ve výši 11 201,33 Kč s

příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne

16. 4. 2025, č. j. 6 C 17/2025-84.

2. Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 14. 10. 2025, č. j. 50 EXE

1353/2025-17, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) s tím, že po marném

uplynutí lhůty k podání odvolání oprávněné bude věc předložena Nejvyššímu soudu

k určení, který soud věc projedná a rozhodne (výrok II.). Vzhledem k tomu, že

„povinná nemá podle centrální evidence obyvatel v ČR evidováno jakékoliv místo

pobytu“, že „v posledně evidovaném místě bydliště XY, má ukončen trvalý pobyt“,

že „oprávněná uvedla, že povinná se na území ČR zdržovala na adrese odběrného

místa, tj. XY, a další informace o tom, kde se nachází majetek povinné,

oprávněná nemá“, že „z exekučního titulu soud zjistil, že v jeho záhlaví je

uvedena adresa povinné: XY“ a že „povinná byla v tomto řízení zastoupena

opatrovnicí JUDr. Ivanou Girgašovou“, Okresní soud v Hodoníně s poukazem na

ustanovení § 11 odst. 1 a 3 o. s. ř. a ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu

z výše uvedených důvodů vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o

předložení věci Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.

3. Podle ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní

řád (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně

příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení

rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

4. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř., které se použije i pro

exekuční řízení (srov. § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních

exekutorech a exekuční činnosti, dále jen „exekuční řád“), jde-li o věc, která

patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti

chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a

rozhodne.

5. Podle ustanovení § 45 odst. 2 exekučního řádu místně příslušným

exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou,

místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky

podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně

příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je

fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu

podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v

České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.

6. Podle ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není

příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo

ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.

7. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinné ve smyslu § 45

odst. 2 exekučního řádu, neboť dle obsahu spisu povinná nemá místo trvalého

pobytu ani pobytu cizince na území České republiky. Skutečnost, zda má povinná

exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po

nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při

činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce.

Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím

provedením nezjišťuje existenci majetku povinné (k tomu srov. usnesení velkého

senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9.

2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a

stanovisek pod č. 4, ročník 2013).

8. Nejvyšší soud v obdobných situacích vychází při určení místní

příslušnosti exekučního soudu ze zásady hospodárnosti řízení zakotvené v § 6 o.

s. ř. Z této zásady pak vyvozuje pravidla pro určení místní příslušnosti podle

sídla soudního exekutora, nebo určuje místně příslušným ten soud, u něhož bylo

exekuční řízení zahájeno (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2011,

sp. zn. 4 Nd 392/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4

Nd 347/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 21 Nd

234/2014). Není ovšem vyloučeno, aby se místní příslušnost exekučního soudu

odvíjela v konkrétním případě i od jiné skutečnosti vyhovující zásadě

hospodárnosti řízení (např. od místa vzniku pohledávky).

9. Nejvyšší soud dále v usnesení velkého senátu občanskoprávního a

obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném ve

Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2015, vyložil a

odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně

příslušného soudu podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě

pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní

nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení

místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá

(aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a

rozhodnutí věci, a že ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. odkazem na splnění

podmínek § 11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že otázkou pravomoci českých soudů,

jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, se

dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud.

10. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti

rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci

Okresním soudem v Hodoníně (§ 105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 11 odst.

3 o. s. ř., vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě rychlosti a

hospodárnosti řízení, určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v

Hodoníně, u něhož byla podána žádost o pověření exekutora a nařízení exekuce na

majetek povinné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 12. 2025

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu