25 Cdo 1/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců A/ K. K. a B/ L. K., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému V. M., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 239/2002, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 9. září 2002, č. j. 15 Co 398/2002-20, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou, podanou dne 3. 5. 2002, se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost „uhradit jim škodu ve výši nákladů na odstranění vad dle rozpočtu“ s odůvodněním, že žalovaný vyrobil a do rodinného domu jim namontoval vadná okna, na základě jejich reklamace vady neodstranil a způsobil jim tak škodu, jejíž výše bude dodatečně doložena.
Usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 21. 5. 2002, č. j. 1 C 239/2002-6, byli žalobci vyzváni k odstranění nedostatků žaloby, která je neúplná ve vylíčení rozhodujících skutečností a v žalobním petitu, a zejména k jejímu doplnění tak, aby z vylíčení rozhodujících skutečností bylo jasné, zda uplatňují nárok z titulu odpovědnosti za vady či z titulu náhrady škody, a aby žalobní petit odpovídal skutkovým tvrzením s tím, že má-li se jednat o zaplacení peněžité částky, je nutno uvést její konkrétní výši. Neučiní-li tak ve lhůtě jednoho měsíce, může být jejich podání podle 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto. Žalobci v doplnění žaloby navrhli, aby soud vydal rozsudek, kterým uloží žalovanému povinnost „odstranit na své náklady vady dodaných výrobků“ a v případě, že žalovaný vady neodstraní, uložit mu povinnost „uhradit jim náklady na odstranění vad dodaného zboží“.
Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 17. 7. 2002, č. j. 1 C 239/2002-15, odmítl žalobu pro neodstranění vad podání podle § 43 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl
o náhradě nákladů řízení, neboť dospěl k závěru, že žalobci sice své podání doplnili, pokud jde o skutková tvrzení, avšak primární petit není úplný a eventuální petit je neurčitý.
K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 9. 9. 2002, č. j. 15 Co 398/2002-20, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání žalobců, kterým bylo zahájeno řízení, zůstalo i po jeho doplnění neúplným, neboť primární petit je neúplný a eventuální petit neurčitý. V petitu totiž chybí specifikace, jaké vady má žalobce odstranit, a dále i konkrétní částka, která je in eventum požadována, a v případě převzetí takového petitu do výroku rozsudku by šlo o výrok po materiální stránce nevykonatelný. Uvedené vady brání dalšímu pokračování řízení a žalobci je ani v odvolacím řízení neodstranili.
Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýkají
nesprávné právní posouzení věci. Odmítnutí žaloby zákon připouští, pokud podání neobsahuje všechny stanovené náležitosti; v projednávané věci však bylo podání doplněno a byly předloženy listinné důkazy, které dostatečně specifikují požadavek žalobců, tj. odstranění vad věci žalovaným na jeho náklady, přičemž vady jsou uvedeny v přiloženém posudku. Primární petit je tedy dostatečný a ve věci lze rozhodnout. Proti odmítnutí žaloby ohledně druhého petitu nic nenamítají. Navrhli zrušení usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je podle § 239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Řízení před soudem se zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat též náležitosti uvedené v § 79 odst. 1 o. s. ř., tedy mimo jiné i vylíčení rozhodujících skutečností a musí být z něj patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit). Vymezení práv a jim odpovídajících povinností obsažené v žalobním petitu musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí (tedy aby byl v intencích § 261a o. s. ř. po materiální stránce vykonatelný). Soud totiž nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, a musí svým rozhodnutím žalobní petit vyčerpat a nesmí jej (s výjimkou případů dle § 153 odst. 2 o. s. ř.) překročit. V žalobě tedy musí být přesně a jednoznačně označena povinnost, která má být soudním rozhodnutím žalovanému uložena, a jde-li o peněžité plnění, musí být uvedena částka, jakou má žalovaný zaplatit.
Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§ 43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§ 43 odst. 2 o. s. ř.).
Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady žaloby, spočívající zejména v neurčitosti vymezení toho, čeho se žalobci domáhají (ve vymezení žalobního návrhu - tzv. žalobního petitu).
S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že podání žalobců nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení (žaloby), zejména pokud jde o vymezení povinností, jež mají být soudním rozhodnutím žalovanému uloženy, a tyto nedostatky, které nebyly v průběhu řízení ani přes řádnou výzvu soudu odstraněny, brání pokračování v řízení. Převzetí navrhovaného žalobního petitu do soudního rozhodnutí by způsobilo jeho materiální nevykonatelnost, a konkrétní povinnost, která má být žalovanému uložena, jak ohledně „odstranění vad dodaných výrobků“, tak ohledně výše požadovaných nákladů na odstranění vad, nevyplývá z obsahu žaloby ani z dalších podání žalobců.
Vady řízení uvedené v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly dovolateli tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.
Z uvedeného vyplývá, že je usnesení odvolacího soudu správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobců podle § 243b odst. 2, část věty před středníkem, a odst. 6 o. s. ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. února 2003
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu