25 Cdo 1/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní
věci žalobců A/ K. K. a B/ L. K., obou zastoupených advokátem, proti
žalovanému V. M., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod
sp. zn. 1 C 239/2002, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v
Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 9. září 2002, č. j. 15 Co
398/2002-20, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou, podanou dne 3. 5. 2002, se žalobci domáhali vydání rozhodnutí,
jímž by žalovanému byla uložena povinnost „uhradit jim škodu ve výši nákladů na
odstranění vad dle rozpočtu“ s odůvodněním, že žalovaný vyrobil a do rodinného
domu jim namontoval vadná okna, na základě jejich reklamace vady neodstranil a
způsobil jim tak škodu, jejíž výše bude dodatečně doložena.
Usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 21. 5. 2002, č. j. 1 C
239/2002-6, byli žalobci vyzváni k odstranění nedostatků žaloby, která je
neúplná ve vylíčení rozhodujících skutečností a v žalobním petitu, a zejména k
jejímu doplnění tak, aby z vylíčení rozhodujících skutečností bylo jasné, zda
uplatňují nárok z titulu odpovědnosti za vady či z titulu náhrady škody, a aby
žalobní petit odpovídal skutkovým tvrzením s tím, že má-li se jednat o
zaplacení peněžité částky, je nutno uvést její konkrétní výši. Neučiní-li tak
ve lhůtě jednoho měsíce, může být jejich podání podle 43 odst. 2 o. s. ř.
odmítnuto. Žalobci v doplnění žaloby navrhli, aby soud vydal rozsudek, kterým
uloží žalovanému povinnost „odstranit na své náklady vady dodaných výrobků“ a v
případě, že žalovaný vady neodstraní, uložit mu povinnost „uhradit jim náklady
na odstranění vad dodaného zboží“.
Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 17. 7. 2002, č. j. 1 C 239/2002-15,
odmítl žalobu pro neodstranění vad podání podle § 43 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl
o náhradě nákladů řízení, neboť dospěl k závěru, že žalobci sice své podání
doplnili, pokud jde o skutková tvrzení, avšak primární petit není úplný a
eventuální petit je neurčitý.
K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře
usnesením ze dne 9. 9. 2002, č. j. 15 Co 398/2002-20, usnesení soudu prvního
stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se
ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání žalobců, kterým bylo
zahájeno řízení, zůstalo i po jeho doplnění neúplným, neboť primární petit je
neúplný a eventuální petit neurčitý. V petitu totiž chybí specifikace, jaké
vady má žalobce odstranit, a dále i konkrétní částka, která je in eventum
požadována, a v případě převzetí takového petitu do výroku rozsudku by šlo o
výrok po materiální stránce nevykonatelný. Uvedené vady brání dalšímu
pokračování řízení a žalobci je ani v odvolacím řízení neodstranili.
Proti tomuto usnesení podali žalobci dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýkají
nesprávné právní posouzení věci. Odmítnutí žaloby zákon připouští, pokud podání
neobsahuje všechny stanovené náležitosti; v projednávané věci však bylo podání
doplněno a byly předloženy listinné důkazy, které dostatečně specifikují
požadavek žalobců, tj. odstranění vad věci žalovaným na jeho náklady, přičemž
vady jsou uvedeny v přiloženém posudku. Primární petit je tedy dostatečný a ve
věci lze rozhodnout. Proti odmítnutí žaloby ohledně druhého petitu nic
nenamítají. Navrhli zrušení usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I,
zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání
bylo podáno včas a že je podle § 239 odst. 3 o. s. ř. přípustné, přezkoumal
napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Řízení před soudem se zahajuje na návrh. Návrh (žaloba) musí kromě obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat též náležitosti uvedené v § 79
odst. 1 o. s. ř., tedy mimo jiné i vylíčení rozhodujících skutečností a musí
být z něj patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit). Vymezení práv a
jim odpovídajících povinností obsažené v žalobním petitu musí být provedeno tak
přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl
být nařízen a proveden výkon rozhodnutí (tedy aby byl v intencích § 261a o. s.
ř. po materiální stránce vykonatelný). Soud totiž nemůže účastníkům přiznat
jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, a musí svým
rozhodnutím žalobní petit vyčerpat a nesmí jej (s výjimkou případů dle § 153
odst. 2 o. s. ř.) překročit. V žalobě tedy musí být přesně a jednoznačně
označena povinnost, která má být soudním rozhodnutím žalovanému uložena, a
jde-li o peněžité plnění, musí být uvedena částka, jakou má žalovaný zaplatit.
Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením
vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí
ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§ 43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li
přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení
nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne,
jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§ 43 odst. 2 o. s. ř.).
Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady
žaloby, spočívající zejména v neurčitosti vymezení toho, čeho se žalobci
domáhají (ve vymezení žalobního návrhu - tzv. žalobního petitu).
S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že podání žalobců nesplňuje
náležitosti návrhu na zahájení řízení (žaloby), zejména pokud jde o vymezení
povinností, jež mají být soudním rozhodnutím žalovanému uloženy, a tyto
nedostatky, které nebyly v průběhu řízení ani přes řádnou výzvu soudu
odstraněny, brání pokračování v řízení. Převzetí navrhovaného žalobního petitu
do soudního rozhodnutí by způsobilo jeho materiální nevykonatelnost, a
konkrétní povinnost, která má být žalovanému uložena, jak ohledně „odstranění
vad dodaných výrobků“, tak ohledně výše požadovaných nákladů na odstranění vad,
nevyplývá z obsahu žaloby ani z dalších podání žalobců.
Vady řízení uvedené v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §
229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly dovolateli tvrzeny a ani z obsahu spisu
nevyplývají.
Z uvedeného vyplývá, že je usnesení odvolacího soudu správné, a proto Nejvyšší
soud dovolání žalobců podle § 243b odst. 2, část věty před středníkem, a odst.
6 o. s. ř. usnesením zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na
výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému
v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. února 2003
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu