25 Cdo 1002/2012
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobce M.
P., zastoupeného Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem v Praze 7, U
Studánky 250/3, proti žalované České kanceláři pojistitelů, se sídlem v Praze
4, Na Pankráci 1724/129, IČO 70099618, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem,
advokátem se sídlem v Praze 4, Pod křížkem 428/4, o plnění z garančního fondu,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 178/2008, o dovolání
žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. září 2011, č. j. 64
Co 245/2011-151, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2011, č. j. 64 Co 245/2011-151, a
rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 12. 2010, č. j. 11 C
178/2008-129, ve výrocích o platební povinnosti žalované v částce 751.000,- Kč
s příslušenstvím, o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti, se
zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu
řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 3. 5. 2006 v
podvečerních hodinách se švýcarský občan A. H. otáčel s vozidlem Volvo na
silnici I. třídy do protisměru v době, kdy již mohl vědět, že se k němu zezadu
blíží žalobce na motocyklu Kawasaki, a vytvořil tím náhlou překážku v jízdě, na
kterou již žalobce nebyl schopen zareagovat, do vozidla narazil a utrpěl
rozsáhlá zranění s trvalými následky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že
řidič vozidla A. H. porušil povinnost podle § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm.
b), § 24 odst. 1 ve spojení s § 21 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na
pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním
provozu). Protože jde o švýcarského státního občana, vozidlo bylo registrováno
ve Švýcarsku a pojištění je zaručeno švýcarskou kanceláří pojistitelů podle §
14 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou
provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění
odpovědnosti z provozu vozidla), je ve věci pasivně legitimována žalovaná Česká
kancelář pojistitelů [§ 24 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb.]. Bolest
byla znalcem po zvýšení o 50 % podle § 6 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 440/2001
Sb. ohodnocena 2.085 body, ztížení společenského uplatnění stejným postupem
7.625 body. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku promlčení, neboť k
dopravní nehodě došlo dne 3. 5. 2006 a žaloba byla podána 30. 4. 2008, tedy ve
dvouleté subjektivní promlčecí době podle § 106 odst. 1 obč. zák. Za bolest
přiznal 250.200,- Kč a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 70.200,- Kč
(ve zbytku byl již nárok mimosoudně uhrazen). U ztížení společenského uplatnění
soud přistoupil vzhledem k trvalým následkům v životě žalobce ke zvýšení podle
§ 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. o jeden násobek a uložil žalované
povinnost zaplatit žalobci 1.305.000,- Kč (co do částky 999.000,- Kč žalobu
zamítl).
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 9. 2011, č. j. 64
Co 245/2011-151, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku
ohledně částky 751.000,- Kč s příslušenstvím, ve výroku o náhradě nákladů
řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem
prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem, že nárok žalobce na náhradu za
bolest a ztížení společenského uplatnění v rozsahu rozšíření žaloby podáním
došlým soudu prvního stupně dne 25. 6. 2010 není promlčen. Žalobce se o rozsahu
náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění dozvěděl až ze
znaleckého posudku vypracovaného v průběhu nalézacího řízení a bezprostředně
poté žalobu rozšířil. Protože u práva na náhradu škody na zdraví platí pouze
dvouletá subjektivní promlčecí doba podle § 106 odst. 1 obč. zák., nárok na
náhradu škody na zdraví v napadeném rozsahu 751.000,- Kč promlčen není.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť odvolací soud posoudil určitou
právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů.
Namítá, že předmětem řízení není nárok na náhradu škody, nýbrž na plnění z
garančního fondu s promlčecí dobou podle § 18 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. ve
spojení s § 8 zákona č. 37/2004 Sb. K pojistné (škodné) události došlo dne 3.
5. 2006, promlčecí doba tedy začala plynout dne 3. 5. 2007 a skončila 3. 5.
2010; žalobce rozšířil žalobu až dne 25. 6. 2010, proto je část nároku
promlčena. Navíc rozsah poškození zdraví byl žalobci znám již před zpracováním
posudku znaleckým ústavem. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího
soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že tříletá promlčecí doba počíná běžet
rok od pojistné události [§ 3 písm. b) zákona č. 37/2004 Sb.], nikoli rok od
škodné události [§ 3 písm. u) tohoto zákona], jíž je dopravní nehoda. Pokud
tedy škoda na žalobcově zdraví v podobě bolesti vznikla (byla završena) dne 19.
6. 2008 a v podobě ztížení společenského uplatnění dne 3. 5. 2007, teprve s
těmito daty byl spojen vznik povinnosti žalované poskytnout plnění, tj. až
tehdy vznikla pojistná událost. Navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) vzhledem k datu
vydání napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle
občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7
zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání bylo
proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno v zákonné lhůtě (§ 240
odst. 1 o.s.ř.) účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241
o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst.
1 písm. c) o.s.ř. pro řešení otázky promlčení nároku poškozeného na plnění z
garančního fondu České kanceláře pojistitelů; dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., které
dovolatelka uplatňuje jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že odvolací
soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý
právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci
nesprávně aplikoval.
Podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle dosavadních
právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které
začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby
pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou
běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.
Vzhledem k tomu, že promlčecí doba počala běžet přede dnem 1. 1. 2014, kdy
zákon č. 89/2012 Sb. nabyl účinnosti, je třeba posoudit otázku promlčení podle
dosavadních předpisů, tj. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále
opět jen „obč. zák.“), či zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě.
Podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění
účinném do 31. 5. 2008 (před účinností zákona č. 137/2008 Sb.), tj. v době
dopravní nehody, pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která
odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.
Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení nestanoví-li tento zákon jinak, má
pojištěný nárok, aby pojistitel za něho nahradil v rozsahu a ve výši podle
zvláštního právního předpisu poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu
škody na zdraví nebo usmrcením.
Podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. poškozený má právo uplatnit svůj nárok
na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u České kanceláře
pojistitelů, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.
Podle § 24 odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. Česká kancelář pojistitelů
poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem
cizozemského vozidla, jehož řidiči nevzniká při provozu tohoto vozidla na území
České republiky povinnost uzavřít hraniční pojištění.
Podle § 8 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, právo na plnění z
pojištění se promlčí nejpozději za 3 roky, a jedná-li se o životní pojištění (§
54), za 10 let; promlčecí doba práva na pojistné plnění počíná běžet za 1 rok
po vzniku pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vznikl přímý
nárok na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný žádá
na pojistiteli úhradu částky, kterou poskytl poškozenému jako náhradu škody, za
kterou poškozenému odpovídá.
Právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce podle § 9 odst. 1 zákona č.
168/1999 Sb. je originárním právem založeným zvláštním právním předpisem, které
– byť je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem –
nemá povahu nároku na náhradu škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.
12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 113/2006, uveřejněný pod č. 93/2008 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek). Podle ustálené soudní praxe se pojistitel nestává
osobou odpovědnou za škodu namísto škůdce, avšak citované ustanovení dává
poškozenému oprávnění uplatnit svůj nárok přímo proti pojistiteli toho, kdo mu
odpovídá za škodu; to ovšem neznamená, že by do odpovědnostního vztahu mezi
škůdcem a poškozeným nastoupil namísto škůdce jeho pojistitel, který není za
vzniklou škodu odpovědný. Jeho povinností je pouze plnit za pojištěného,
jestliže poškozený vůči němu uplatnil své právo na plnění. Mezi právem
poškozeného na náhradu vzniklé škody proti škůdci (§ 420, případně § 427 a
násl. obč. zák.) a specifickým právem poškozeného na výplatu plnění za
pojištěného škůdce (§ 9 odst. 1 zákona) je třeba důsledně rozlišovat. Plnění
pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za
škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný.
Tyto závěry platí i v případě, kdy za (nepojištěného) škůdce poskytuje plnění
poškozenému Česká kancelář pojistitelů z garančního fondu podle § 24 odst. 2
zákona č. 168/1999 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009,
sp. zn. 25 Cdo 968/2008, uveřejněný pod č. 8/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Stejná situace pak bude v případě plnění za škodu způsobenou
provozem cizozemského vozidla, jehož řidiči nevzniká při provozu tohoto vozidla
na území České republiky povinnost uzavřít hraniční pojištění [§ 24 odst. 2
písm. e) zákona č. 168/1999 Sb.]. Z toho vyplývá, že není-li plnění za škůdce
poskytované Českou kanceláří pojistitelů z garančního fondu plněním z titulu
odpovědnosti za škodu na zdraví, neuplatní se na něj úprava občanského zákoníku
o dvouleté subjektivní promlčecí době u náhrady škody (§ 106 odst. 1 obč.
zák.), nýbrž úprava o promlčení nároku na pojistné plnění podle § 101 obč. zák.
ve spojení s § 8 zákona o pojistné smlouvě.
Je tedy zřejmé, že odvolací soud otázku promlčení nároku na plnění z garančního
fondu posoudil podle nesprávného právního předpisu a uplatněný dovolací důvod
podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je tudíž naplněn; Nejvyšší soud proto
rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil (§ 243b odst. 2 věta za
středníkem o.s.ř.) a vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl tento rozsudek
zrušen, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i jeho rozsudek a
věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta
druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; soud posoudí námitku
promlčení podle § 101 obč. zák. ve spojení s § 8 zákona o pojistné smlouvě,
přičemž ve vztahu ke konkrétním časovým souvislostem uplatnění nároku v dané
věci vyloží pojem pojistná událost pro poměry zákona č. 168/1999 Sb., který s
tímto pojmem nepracuje. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě
nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního
řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2014
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu