25 Cdo 1006/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce Č. T., a. s., proti žalovanému A. Č., zastoupenému advokátkou, o
45.217,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8
C 23/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
29. ledna 2002, č. j. 28 Co 22/2002 - 77, t a k t o :
I. Dovolání se o d m í t á.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
úrokem z prodlení od 26. 5. 1999 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů
řízení. Vycházel ze zjištění, že žalovaný v rámci své podnikatelské činnosti
prováděl v dubnu 1999 na základě objednávky V. s. K., a. s., ze dne 7. 1. 1999
zemní práce mezi obcí K. a Č., při nichž dne 9. 4. 1999 jeden z dělníků, který
pracoval pro žalovaného (J. S.), krumpáčem poškodil opláštění dálkového
telekomunikačního kabelu ve vlastnictví žalobce. V souvislosti s opravou kabelu
vznikla žalobci škoda nejméně ve výši žalované částky. Okresní soud dovodil, že
mezi žalovaným a V. s. K., a. s., vznikl obchodně právní vztah ve smyslu § 261
odst. 1 obch. zák. (konkrétně vztah ze smlouvy o dílo podle ust. § 536 obch.
zák.), neboť s přihlédnutím ke všem okolnostem je zřejmé, že se týká jejich
podnikatelské činnosti. Dospěl k závěru, že za škodu vzniklou žalobci odpovídá
žalovaný podle § 420a obč. zák., když škoda byla způsobena při jeho provozní
činnosti jednáním J. S., který pro žalovaného (aniž s ním uzavřel pracovní
smlouvu) vykonával práci. Tvrzení žalovaného, že mu na náhradu způsobené škody
byla V. s. K., a. s., „stržena“ částka 25.200,- Kč, považoval soud prvního
stupně za neprokázanou. Ohledně výše škody vycházel z listinných důkazů, jimiž
bylo prokázáno, že žalobci vzniklá škoda činí nejméně 45.217,- Kč.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 1.
2002, č. j. 28 Co 22/2002 - 77, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a
rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Při rozhodování o věci samé
odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil
se i s jeho názory právními. Shodně s ním dovodil, že odpovědnostní vztah mezi
účastníky se řídí občanským zákoníkem, jmenovitě ust. § 420a obč. zák. Podle
jeho názoru je nutno přihlédnout i k zákonu č. 110/1964 Sb., o
telekomunikacích, ve znění zákona č. 150/1992 Sb., který upravuje povinnosti
organizace spojů i stavebníka. V daném případě byla stavebníkem obec N. a
provedenými důkazy bylo prokázáno, že před vydáním stavebního povolení bylo
jednáno se žalobcem, pro stavební práce byly k dispozici plány vedení
podzemního telekomunikačního zařízení, stavbyvedoucí V. s. K., a. s., s těmito
plány řádně seznámil žalovaného a ten nijak nezpochybňoval, že by nebyl
seznámen s uložením komunikačních kabelů a s tím, ve kterých místech je třeba
kopáčské práce provádět se zvýšenou opatrností (§ 12 odst. 8 cit. zákona).
Nebylo prokázáno ani to, že by obec N. neuvědomila o zamýšlených pracích
žalobce ve lhůtě nejméně 6 týdnů před započetím prací tak, jak vlastníkovi nebo
uživateli nemovitosti ukládá ust. § 12 odst. 9 cit. zákona. Ve věci stavby -
plynofikace obce N. - bylo vydáno řádné stavební povolení a nebylo žádným z
účastníků tvrzeno, že by nebylo postupováno v souladu s telekomunikačním
zákonem, a především pak byly uzavřeny platné smlouvy o dílo mezi obcí N. a V.
s. K., a. s., a V. s. K., a. s. , a žalovaným, „na kterého tak byla přenesena
odpovědnost za způsobenou škodu“. Z tohoto důvodu se krajský soud ztotožnil se
závěrem okresního soudu, že na straně žalovaného je dána pasivní věcná
legitimace.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z
důvodu uvedeného v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí s názorem
krajského soudu, že ve sporu o náhradu škody za poškození telekomunikačního
kabelu je pasivně legitimován. Poukazuje na to, že plynofikaci v obci N.
prováděla na základě smlouvy o dílo V. s. K., a. s., která byla zhotovitelem
díla, a že žalovaný byl jen subdodavatelem uvedené firmy, tedy ve smyslu ust. §
538 obch. zák. jinou osobou pověřenou zhotovitelem díla jeho provedením. Soudy
obou stupňů proto pochybily, jestliže na daný případ nepoužily příslušná
ustanovení obchodního zákoníku, který upravuje postavení podnikatelů, obchodní
závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související. Teprve
nelze-li některé otázky řešit podle tohoto zákona, řídí se občanským zákoníkem.
Protože podle § 538 obch. zák. při provádění díla jinou osobou má zhotovitel
odpovědnost, jako by dílo prováděl sám, týká se tato odpovědnost i odpovědnosti
za škodu vzniklou poškozením dálkového telekomunikačního kabele, k němuž došlo
při provádění výkopových prací, a žalovaný jako subdodavatel má pak povinnost k
náhradě škody, kterou způsobil V. s. K., a. s. Nedostatek pasivní legitimace
žalovaného vyplývá i z toho, že slyšený svědek A. B., zaměstnanec žalobce,
sepsal protokol o poškození telekomunikačního kabelu s firmou V. s. K., a. s.
Dále dovolatel namítá, že mezi ním a touto firmou již ohledně způsobené škody
došlo k finančnímu vypořádání. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu a even. i
rozsudek soudu prvního stupně byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal a
rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v
souladu s ustanoveními části dvanácté, hlavy I., zákona č. 30/2000 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas,
osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem,
přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 242 o. s. ř. a dospěl k
závěru, že dovolání není v dané věci přípustné.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle ustanovení písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam
zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud
nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem
rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§
237 odst. 3 o. s. ř.).
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b)
o. s. ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci
aplikoval nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis
nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Věcnou legitimací se rozumí stav vyplývající z hmotného práva.
Případný nedostatek pasivní věcné legitimace znamená, že podle hmotněprávních
ustanovení není žalovaný subjektem tvrzené povinnosti a žaloba proti němu
vedená nemůže být proto úspěšná.
Podle § 420a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou
způsobí jinému provozní činností. Podle odst. 2 tohoto ustanovení škoda je
způsobena provozní činností, je-li způsobena: a) činností, která má provozní
povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě
biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním
prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně
ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti.
Provozní činností je podle této úpravy taková činnost související s předmětem
činnosti (zpravidla podnikatelské, obchodní), kterou fyzická nebo právnická
osoba provozně vyvíjí. Předmět této činnosti je vymezen ve zřizovací listině, v
oprávnění k podnikatelské činnosti nebo v živnostenském oprávnění.
Za škodu způsobenou provozní činností odpovídá poškozenému
provozovatel takové činnosti, a to bez ohledu na zavinění (úmysl, nedbalost),
je-li škoda v příčinné souvislosti s provozní činností; jde tedy o objektivní
odpovědnost, která umožňuje širší a důslednější zabezpečení náhrady takové
škody. Poškozený při uplatňování svého nároku nemusí prokazovat porušení
konkrétní právní povinnosti na straně provozovatele, ale jen to, že škoda byla
vyvolána zvláštní povahou provozní činnosti; žalovaný se zároveň odpovědnosti
nemůže zprostit tím, že by dokázal, že škodu nezavinil, ale jen za splnění
předpokladů uvedených v ust. § 420a odst. 3 obč. zák.
Škoda je obecně chápána jako újma, která na nastala (která se
projevuje) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná
všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy (nedochází-li k naturální
restituci) napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím
peněz. Pro posouzení otázky, kterým právním předpisem se nárok na náhradu škody
řídí, je třeba vždy nejprve zjistit, jaká skutečnost byla příčinou vzniku
škody. Těmito skutečnostmi (příčinami) mohou být protiprávní úkon (opomenutí),
určitá právně kvalifikovaná škodná událost, případně úmyslné jednání proti
pravidlům občanského soužití. Porušení právní povinnosti může spočívat buď v
porušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo závazku (ať již
vyplývajícího ze smlouvy nebo z jednostranného právního úkonu). O porušení
povinnosti vyplývající ze závazkového právního vztahu (porušení závazkové,
nejčastěji smluvní povinnosti - povinnosti ex contractu) půjde v případě,
jde-li o závazek existující a došlo-li k porušení konkrétních povinností
vyplývajících z tohoto závazkového právního vztahu. Za právně kvalifikovanou
škodnou událost lze mimo jiné považovat i činnost mající provozní povahu, jíž
byla způsobena škoda.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že V. s. K., a. s., prováděla podle
smlouvy o dílo uzavřené s obcí N. plynofikaci této obce. V souvislosti se
zhotovením tohoto díla byl na základě objednávky této firmy žalovaný pověřen
provedením výkopových prací, k nimiž byl oprávněn podle živnostenského listu.
Při provádění těchto prací poškodil pracovník žalovaného telekomunikační kabel
ve vlastnictví žalobce, jemuž tím vznikla majetková újma spočívající ve
vynaložení nákladů na opravu kabelu. Je tedy zřejmé, že žalobce nebyl ve
smluvním vztahu se žádným z uvedených subjektů a že škoda mu nevznikla a ani
nemohla vzniknout z porušení povinností vyplývajících ze smlouvy o dílo, neboť
ta byla uzavřena mezi obcí N. jako objednatelem a V. s. K., a. s., jako
zhotovitelem (pro nějž jako subdodavatel provedl žalovaný výkopové práce),
nýbrž její příčinou byla provozní činnost žalovaného, jehož pracovník kabel
poškodil krumpáčem, ačkoliv byl seznámen s uložením telekomunikačních kabelů a
s tím, ve kterých místech je třeba kopáčské práce provádět se zvýšenou
opatrností. Tím mezi žalobcem a žalovaným, který škodu způsobil provozní
činností, vznikl občanskoprávní odpovědnostní vztah, který se řídí ustanoveními
občanského zákoníku o náhradě škody, jmenovitě ust. § 420a obč. zák.
Námitka dovolatele, že žalovaný byl na základě objednávky V. s.
K., a. s., ve smyslu § 538 obch. zák. jinou osobou pověřenou částečným
zhotovením díla a že zhotovitel má podle tohoto ustanovení odpovědnost, jako by
dílo prováděl sám, je sice správná, avšak jen do té míry, že odpovědnost podle
tohoto ustanovení se týká odpovědnosti vyplývající ze závazkového právního
vztahu mezi objednatelem a zhotovitelem, tj. obcí N. a V. s. K., a. s., nikoliv
však již odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností žalovaného třetímu
subjektu, který není účastníkem závazkového právního vztahu ze smlouvy o dílo.
V případě vzniku škody v důsledku provozní činnosti podle § 420a odst. 2 obč.
zák. nese odpovědnost za škodu ten, kdo ji způsobil, a není relevantní, zda
poškozený byl ve smluvním vztahu k subjektu, který mu svojí provozní činností
způsobil škodu. Je tedy nerozhodné, že žalovaný prováděl výkopové práce pro
obec N. jako subdodavatel V. s. K., a. s., nýbrž je rozhodující, že svojí
provozní činností, ke které byl oprávněn, způsobil žalobci škodu; proto
žalovaný za takto způsobenou škodu podle § 420a obč. zák. odpovídá a je tudíž
ve sporu o její náhradu pasivně věcně legitimován.
Námitkou žalovaného, že mezi ním a V. s. K., a. s., již ohledně
způsobené škody došlo k finančnímu vypořádání, se dovolací soud nemohl zabývat,
neboť se nejedná o námitku právního posouzení věci, nýbrž o námitku týkající se
hodnocení důkazů při zjišťování skutkového stavu věci, tedy o dovolací důvod
podle § 241a odst. 3 o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že odvolací soud řešil otázku pasivní legitimace
žalovaného v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou, nejedná se v
daném případě o rozhodnutí, které by mělo po právní stránce zásadní význam ve
smyslu ust. § 237 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání
žalovaného pro nepřípustnost podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.
odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný s
ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu svých nákladů a
žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13.listopadu 2003
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu