U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně - Děčín IV-Podmokly, Teplická
874/8, IČO: 247 29 035, zastoupené doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou,
Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, proti žalovanému O.
Š., zastoupenému Mgr. Lenkou Maškovou, advokátkou se sídlem v Jičíně,
Šafaříkova 142, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn.
11 C 146/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 25. listopadu 2014, č. j. 19 Co 275/2014-290, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o
nároku žalobce na náhradu škody za tzv. neoprávněný odběr elektřiny do
odběrného místa v P. 32. Na základě sdělení žalovaného o podezření na nesprávné
měření odebrané elektřiny byla dne 7. 4. 2010 provedena kontrola a zjištěno, že
do elektroměru bylo zasahováno, chyběly na něm cejchovní plomby a při další
kontrole dne 26. 4. 2010 bylo zjištěno odstranění provozních plomb a úředních
značek elektroměru, poté pracovníci žalobce provedli demontáž měřicího zařízení
a z jeho přezkoušení vyplynulo, že upevňovací šrouby elektroměru nebyly
zajištěny úřední značkou, kryt elektroměru byl v jejich okolí popraskaný, na
hranách kotoučů číselníku byly zjištěny vrypy a zhmoždění jeho převodových kol,
což bylo dle názoru znalce nejspíše způsobeno vyjmutím číselníku z elektroměru
a jeho opětovným nasazením. Na elektroměru byla zjištěna další závada, a to
nepřesný přenos impulzů mezi měřicím systémem a krokovým motorkem číselníku.
Vzhledem k tomu, že byl prokázán neoprávněný zásah do zařízení a neexistují
prokazatelné údaje o odběru v předchozí době (elektroměr vykazoval buď menší
spotřebu nebo ji nevykazoval vůbec, dům byl v rekonstrukci a nikdo tam trvale
nebydlel), takže nebylo možné stanovit množství skutečně odebrané elektrické
energie a k dohodě o náhradě vzniklé škody nedošlo, soud podle § 51 odst. 1
písm. e) bodu 1 a 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, a ust. § 14 a 15
vyhlášky č. 51/2006 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě,
stanovil výši škody za dobu od 10. 4. 2009 do 7. 4. 2010 postupem upraveným v
uvedených právních předpisech v částce 168 410 Kč včetně nákladů na zjištění
neoprávněného odběru, po odečtení částky 25 501 Kč doposud žalovaným
uhrazené.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25.
listopadu 2014, č. j. 19 Co 275/2014-290 rozsudek soudu prvního stupně ve
vyhovujícím výroku změnil jen tak, že žalobu v částce 43 103 Kč s úrokem z
prodlení zamítl, ve zbytku jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně s
ním uzavřel, že aktivní věcná legitimace žalobce je dána, shodně posoudil i
dobu trvání neoprávněného odběru elektřiny, neboť zásah do elektroměru byl
zjištěn již dne 7. 4. 2010, takže odečet provedený dne 16. 4. 2010 nelze
považovat za poslední pravidelný odpočet elektřiny dle § 14 odst. 3 vyhlášky č.
51/2006 Sb., když byl proveden v době, kdy již bylo prováděno šetření ve věci
neoprávněného odběru, které bylo ukončeno dne 26. 4. 2010. Důvodnou neshledal
námitku žalovaného o spoluzavinění žalobce z důvodu vady elektroměru,
spočívající v nepřesném přenosu impulzů z měřicího zařízení do krokového
motorku číselníku, neboť tato závada nemohla mít na výši škody žádný vliv, z
údajů naměřených elektroměrem nešlo vycházet, protože byl zjištěn zásah do
elektroměru a jeho důsledky, a i bez uvedené vady by výše škody byla stanovena
totožným způsobem, tedy dle vyhlášky č. 51/2006 Sb. S poukazem na judikaturu
Ústavního soudu, zejména na usnesení sp. zn. Pl. ÚS 29/13 ze dne 1. 4. 2014,
snížil odvolací soud stanovenou výši škody tak, aby se více blížila reálně
způsobené škodě a byla určena spravedlivějším způsobem.
Rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku a ve výroku o nákladech řízení
napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 o. s. ř. s
tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního
práva, které nebyly doposud dovolacím soudem vyřešeny nebo při jejichž řešení
se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Namítá, že věcná aktivní legitimace žalobce nebyla dostatečně prokázána, neboť
soud prvního stupně po skončení dokazování provedl z vlastní iniciativy důkaz
listinami, zatímco měl žalobu pro uvedený nedostatek zamítnout, neboť v tomto
směru žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno, a odvolací soud sice
důkaz příslušnými listinami znovu provedl, avšak tyto důkazy nebyly žalobcem
navrženy, a v tom se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně
rozsudku ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010 a rozsudku ze dne 27. 3.
2008, sp. zn. 29 Odo 1538/2006. Dále odvolacímu soudu vytýká, že nevzal v úvahu
možnost liberace žalovaného v případě, že chyba měření je způsobena výlučně či
převážně samotným měřicím zařízením, tedy že se omezil pouze na zjištění
neoprávněné manipulace s měřicím zařízením a nezabýval se tím, zda se tato
okolnost podílela na vzniku škody. Dále nesouhlasí se zjištěnou délkou trvání
neoprávněného odběru, neboť podle jeho názoru „poslední pravidelný odečet“ byl
proveden 16. 4. 2010, takže neoprávněný odběr trval pouze od 17. 4. 2010 do 26.
4. 2010. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušen a
věc mu vrácena k dalšímu řízení, případně aby byl změněn tak, že se žaloba
zamítá.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení, zastoupeným advokátem (§
241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Odklon od judikatury dovolacího soudu (sp. zn. 31 Cdo 4616/2010 a sp. zn. 29
Odo 1538/2006) spatřuje dovolatel v otázce provedení listinných důkazů (výpis z
obchodního rejstříku) soudem prvního stupně poté, co bylo účastníkům dáno
poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř., neboť podle jeho názoru měla být žaloba
zamítnuta z důvodu neprokázání aktivní legitimace žalobce. Nehledě k tomu, že
žalovaný v závěrečné řeči před soudem prvního stupně vznesl tvrzení o
nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce, a to v době, kdy již nastaly
účinky tzv. koncentrace řízení, podstatné je, že soud prvního stupně svůj závěr
o aktivní legitimaci žalobce po právní stránce vyvodil z řady rozhodnutí
Nejvyššího a Ústavního soudu, na něž poukázal, a z obecně známé skutečnosti o
jediné distribuční společnosti ve Východočeském kraji. Nejedná se o odklon od
rozhodnutí dovolacího soudu v otázce provedení důkazů bez návrhu účastníka, jak
namítá dovolatel; jednak v obou jím zmíněných případech bylo postupováno podle
o. s. ř. ve znění dříve účinném a jednak v nich byly řešeny především jiné
procesní otázky (souhrnné zjištění a nepřezkoumatelnost rozhodnutí jako důvod
zrušení rozsudku odvolacím soudem, zda a kdy nastává koncentrace řízení,
poučovací povinnost soudu apod.). Dovolací důvod nesprávného řešení
procesněprávní otázky odvolacím soudem odchylně od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu není tedy naplněn. Další námitky dovolatele, pokud se týkají zjištěného skutkového stavu věci, z
něhož odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel, nejsou způsobilým dovolacím
důvodem ani předmětem dovolacího přezkumu. Námitka nesprávného právního
posouzení spoluúčasti žalobkyně na vzniku škody a možnosti liberace žalovaného
je postavena na odlišném skutkovém základu o příčině nesprávného měření odběru
el. proudu, než jak jej soudy zjistily a učinily podkladem pro svá rozhodnutí. Ostatně odvolací soud dovodil, že na výši způsobené škody nemá vliv zmíněná
vada měřicího zařízení, a to právě pro prokázaný neoprávněný zásah do
elektroměru. V odůvodnění napadeného rozhodnutí není sice výslovně řešena
otázka příčinné souvislosti, avšak za situace, že odběratel odebíral zboží, za
něž nezaplatil, není pochyb o vztahu příčinné souvislosti mezi odebraným el. proudem na straně žalovaného a majetkovou újmou žalobkyně. Ostatně otázka
existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se
zjišťuje, zda jednání žalovaného a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve
vzájemném poměru příčiny a následku.
Rovněž ohledně výkladu pojmu posledního pravidelného odečtu spotřeby elektřiny
oproti zjištění odvolacího soudu dovolatel vychází z odlišných skutkových
okolností, že neoprávněný zásah do měřícího zařízení byl zjištěn až 26. 4. 2010, a tudíž odečet provedený dne 16. 4. 2010 byl odečtem řádným. Z
provedených důkazů naopak jednoznačně vyplývá, že zásah do měřícího zařízení
byl zjištěn již 7. 4. 2010 a bylo zahájeno šetření podezření neoprávněného
odběru elektřiny. Ač formulovanou otázkou dovolatel směřoval na právní
posouzení věci, stavěl ji však na jiném skutkovém základě, než z kterého
vycházel odvolací soud.
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7.
5. 2014 č. j. 19 Co 275/2014-290, není podle ustanovení § 237 o. s. ř.
přípustné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty
první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. června 2016
JUDr. Marta
Škárová předsedkyně senátu