25 Cdo 101/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce Z. I. s. s r. o., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Š. J., o
43.895,80 Kč, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 168/96, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. února 1999 č.
j. 12 Co 281/97 - 38, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. února 1999 č. j. 12 Co 281/97 - 38
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
- 22 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 43.895,80 Kč a dále rozhodl o
náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne
29.8.1992 kupní smlouvu ohledně sady nádobí D-124 Grande, přičemž žalovaný jako
kupující se zavázal zaplatit kupní cenu ve výši 2.390,- DM ve 3 měsíčních
splátkách, které byly sjednány od 15.9.1992 v určené výši v DM přepočtem na Kč
prodejním kurzem banky (SBČS) v den platby. Účastníci dále ujednali, že v
případě storna kupní smlouvy je kupující povinen uhradit vzniklé náklady ve
výši 25 % smluvní ceny zboží. Žalovaný nezačal splátky platit a na upomínky
žalobce nereagoval. Vzhledem k tomu, že okresní soud vzal za prokázané, že
žalovaný uzavřel předmětnou kupní smlouvu svobodně, vážně, určitě a
srozumitelně, a že od této smlouvy v souladu s obsahem ujednání neodstoupil,
dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení kupní ceny je důvodný.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10.2.1999 č. j.
12 Co 281/97 - 38 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil
tak, že žalobu zamítl, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou
stupňů. Krajský soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a po
doplnění řízení výslechem žalovaného a opakovaným výslechem svědka R. V.
(reprezentanta žalobce, který se žalovaným předmětnou kupní smlouvu uzavřel),
dospěl s poukazem na ustanovení § 9 odst. 2 a § 10 odst. 1 věta druhá obch.
zákoníku - ačkoliv to žalovaný nenamítal - k závěru, že označení prodávajícího
subjektu ve smlouvě účastníků ze dne 29. 8. 1992 je natolik nejasné, že je v
rozporu s požadavkem určitosti a srozumitelnosti právních úkonů (§ 37 obč.
zák.), a jelikož tuto neurčitost a nesrozumitelnost nelze odstranit ani
výkladem (§ 35 odst. 2 obč. zák.), je smlouva pro rozpor s citovaným
ustanovením neplatná (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Podle jeho názoru není ve
smlouvě nikde výslovně uvedeno, kdo je prodávajícím, a správné označení
prodávajícího, tak jak je zapsán v obchodním rejstříku, nelze určit ani
podrobným zkoumáním smlouvy; za akceptovatelnou identifikaci žalobce není
totiž možno považovat označení „Z. spol. s r. o. ČSFR " s uvedením sídla, nebo
„Z. - I." bez uvedení dodatku právní formy a adresy sídla, nebo snad „Z. E."
bez uvedení dodatku právní formy a adresy sídla, anebo dokonce „Z. I. ČSFR a Z.
I. Z." bez uvedení dodatku právní formy s adresou sídla v Rakousku. Závěr o
platnosti smlouvy by bylo možné přijmout tehdy, pokud by v řízení bylo
prokázáno, že jednající zástupce žalobce při jednání o uzavření smlouvy
jednoznačně vymezil prodávající subjekt, který zastupoval. V průběhu řízení
však nevyvstal žádný důkaz, který by byl způsobilý prokázat, že při jednání
bylo správně a úplně uvedeno označení žalobce, a že tedy žalovaný věděl, s kým
jako s prodávajícím předmětnou kupní smlouvu uzavírá. Odvolací soud proto
uzavřel, že nárok žalobce na zaplacení kupní ceny není z důvodu neplatnosti
kupní smlouvy důvodný.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž
odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Za nesprávné pokládá závěry odvolacího soudu, pokud dovodil, že
kupní smlouva uzavřená mezi účastníky je z důvodu nesrozumitelnosti a
neurčitosti neplatná. Má za to, že označení žalobce v kupní smlouvě není sice
přesné, přesto však dostatečně koresponduje se zápisem žalobce v obchodním
rejstříku; ve smlouvě je totiž pouze vynecháno slovo I. v kmeni obchodního
jména a povinný dodatek je uveden ve zkratce, což nebývá v praxi výjimkou.
Dovolatel poukazuje dále na skutečnost, že žalovaný sám nikdy netvrdil, že by
mu nebylo známo, se kterým subjektem kupní smlouvu uzavřel, a že z jeho
písemných podání a výpovědí lze dovodit, že znal přesné označení prodávajícího.
Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc vrácena soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), účastníkem
řízení, řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek
odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., a dospěl k závěru, že
dovolání je přípustné dle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a
důvodné.
Ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. posuzuje dovolací soud z
úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v § 237 odst. 1 o.s.ř. a jiné vady
řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán
uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel vymezil. Uvedené
vady řízení nebyly dovoláním namítány a ani se z obsahu spisu nepodávají.
Nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolání podle § 241 odst.
3 písm.d/ o.s.ř. spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový
stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně
vyložil.
Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a
vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Sankce neplatnosti právního
úkonu se tímto ustanovením váže k náležitostem projevu vůle; projev je
neurčitý, je-li nejistý jeho obsah, to jest, když se jednajícímu nepodařilo
obsah vůle jednoznačným způsobem stanovit, a je nesrozumitelný, jestliže
jednající nedosáhl - vadným slovním nebo jiným zprostředkováním - jasného
vyjádření této vůle. Závěr o neurčitosti nebo nesrozumitelnosti právního úkonu
předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl
účastník projevit (§ 35 odst. 1 obč. zákoníku).
Z uvedeného je zřejmé, že v dané věci z důvodu nepřesného označení
účastníka smlouvy nelze neplatnost právního úkonu podle § 37 odst. 1 obč. zák.
dovozovat, neboť neplatnost ve smyslu cit. ustanovení se váže k náležitostem
projevu vůle těch, kteří právní úkon učinili, a nikoliv k jejich označení.
Žalobce je ke dni 16. 10. 1991 zapsán v obchodním rejstříku jako
obchodní společnost s obchodním jménem Z. I. společnost s ručením omezeným
se sídlem v Č. B. Přestože v kupní smlouvě žalobce, jako prodávající, uvedl
nepřesně své obchodní jméno, když v jeho kmeni chybí slovo I. a povinný dodatek
je uveden ve zkratce spol. s r. o., místo společnost s ručením omezeným, nelze
dospěl k závěru, že by na základě této nepřesnosti vznikly pochybnosti ohledně
subjektu na straně prodávajícího, když v levém horním rohu smlouvy je
prodávající označen jako Z. I.. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani okolnost,
že adresy žalobce, co by prodávajícího, vyznačené na předmětné kupní smlouvě
předtiskem a razítkem, nejsou souhlasné, neboť součástí obchodního jména není
sídlo podnikatele. Pokud žalobce na formulářovém návrhu kupní smlouvy má
uvedeno své tehdejší sídlo a na připojeném razítku odlišnou adresu své
provozovny, což bývá v obchodí praxi obvyklé, nemůže tato skutečnost vést k
pochybnostem o osobě prodávajícího. Není též bez významu, že žalovaný v
uvedeném smyslu žádné námitky ani v průběhu řízení neuplatnil a ohledně
subjektu na straně prodávajícího nevyjádřil z hlediska jeho určitosti jakoukoli
pochybnost. Z těchto důvodů je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil kupní
smlouvu uzavřenou mezi účastníky pro neurčitost a nesrozumitelnost ve smyslu §
37 odst. 1 obč. zák. jako neplatný právní úkon.
Dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního
posouzení věci ve smyslu § 241 odst. 3 písm.d/ o.s.ř., byl tudíž uplatněn
důvodně. Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadený rozsudek je správný,
dovolací soud jej zruší a věc vrátí tomuto soudu k dalšímu řízení ( § 243b
odst. 1, 2 o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí
o věci samé rozhodne soud znovu o náhradě nákladů řízení včetně nákladů
dovolacího řízení ( § 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. června 2000
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová